28. října si velký nákup neuděláte. Velké obchody musí podle zákona zavřít. Zvláštní je, že 17. listopadu bude otevřeno úplně normálně – přestože jde o svátek podobné symbolické váhy. Česko má unikátní systém: zákaz prodeje jen u některých svátků, podle politického kompromisu, který nedává jasnou logiku a lidé si ho musí pokaždé znovu dohledávat.
Rozdíl mezi oběma dny nevysvětluje ani historie, ani jejich pietní význam. Oba patří k pilířům české identity. 28. říjen připomíná vznik samostatného Československa v roce 1918 a osobnosti, které za ním stály: Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Alois Rašín, Antonín Švehla a Karel Kramář, neboli tzv. muži 28. října.
17. listopad odkazuje k uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 a k událostem roku 1989, které stály na začátku pádu komunistického režimu. Jen jeden z těchto dnů však znamená zavřené obchody. Rozhodl o tom politický kompromis z roku 2016.
Jak vznikl dnešní zákon
Zákon vznikl v Poslanecké sněmovně v roce 2016 v době vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD). Tehdejší ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) se přiklonil k návrhu odborů, které prosazovaly povinné volno prodavaček o některých svátcích. Návrh podpořila část poslanců ČSSD a KDU-ČSL a překvapivě i část hnutí ANO.
Proti se stavěla pravicová opozice, ale žádná ze stran neměla sílu prosadit buď úplný zákaz, anebo úplnou liberalizaci. Výsledkem byla střední cesta: zavřeno bude jen „někdy“. Tím ovšem vznikl systém, který se opírá o politické dohody, nikoli o jednoznačné principy.
Mohlo by vás zajímat
Výčet dnů nebyl odvozen od jejich symbolické nebo historické váhy, ale od tehdejší shody ve Sněmovně. Proto dnes působí nelogicky a lidé si ho nepamatují.
Jak to mají jinde v Evropě
V mezinárodním srovnání je český model neobvyklý. Německo i Rakousko udržují tradici „klidového dne“. Obchody tam mají v neděli a ve státních svátcích zpravidla zavřeno, s výjimkami pro čerpací stanice, nádraží nebo turistické oblasti. Pravidla jsou dlouhodobě stabilní a veřejnost je zná. Spotřebitel ani zaměstnanec nemusí každou chvíli kontrolovat, jaký režim zrovna platí. Je to systém jednoduchý a kulturně zakořeněný.
Na opačné straně stojí Dánsko, Finsko nebo Švédsko, které v posledních dvou dekádách většinu omezení zrušily. Prodej funguje běžně, omezení se týkají jen několika nejvýznamnějších dnů, například Štědrého dne nebo Velikonoc. Logika je snadná: základní režim je otevřeno, výjimka je výjimečná.
Velká města mají vlastní režim
Francie volí kompromis mezi ekonomikou a tradicí. Formálně platí nedělní omezení, ale velká města a turistické zóny mají vlastní režim. Výsledkem je složitější systém, ale stále předvídatelný, protože se řídí podle území a charakteru oblasti, ne podle politicky zvoleného kalendáře.
Polsko udělalo opačný krok: po letech liberalizace přijalo zákaz nedělního prodeje. Důvodem byla ochrana zaměstnanců a tlak odborů. Přesto i tam jsou pravidla srozumitelnější než v Česku, protože zákaz platí plošně, nikoli jen v některých dnech.
Česká republika tak stojí mezi modely – ale bez jejich výhod. Není tu ani jasné „zavřeno“, ani jasné „otevřeno“. Vzniká směs výjimek, kterou si lidé musí pamatovat položku po položce.
Co řekl Ústavní soud
V roce 2019 se na Ústavní soud obrátila skupina senátorů, kteří tvrdili, že zákon narušuje rovnost a svobodu podnikání. Plénum návrh zamítlo. Podle Ústavního soudu je legitimní umožnit zaměstnancům připomenout si svátky mimo nákupní provoz. Soud zároveň připustil, že zákon nemusí být ideální, ale jeho úprava je výsostně politická otázka.
Dvojice poslanců ODS, Pavel Staněk a Jan Bureš, loni navrhla zákon zrušit. Podle nich je současné rozdělení „nahodilé, zmatečné a trestá jak obchodníky, kteří chtějí prodávat, tak zaměstnance, kteří si chtějí přivydělat“. Návrh ale neprošel.
KDU-ČSL naopak prosazuje rozšíření volného dne na všechny svátky. Hospodářská komora považuje současnou úpravu za zbytečný zásah do podnikání. Odbory argumentují opačně: zaměstnanci potřebují jistotu společného volna. Veřejnost je dlouhodobě rozdělená zhruba napůl.
