Nejúčinnější a nejrentabilnější řešení energetických úspor? „Komplexní, vzešlá z reálných dat, promyšlená, kontinuální a udržitelná. A tím myslím zároveň to, že fungují v delším časovém úseku i po finanční stránce,” zdůraznil na sympoziu Ekonomického deníku (ED) na téma Ceny a úspory energií předseda představenstva Nemocnic Plzeňského kraje Zdeněk Švanda.
„Je to živý organismus, kde každá akce vyvolá nějakou reakci,” přibližuje svůj pohled na komplexnost s jakou pohlíží na energetická hospodářství v případě budov předseda představenstva Švanda. Z jeho zkušeností vyplývá jeden fakt: jejich uživatelé či provozovatelé používají často pouze ad hoc úsporná opatření. Tedy taková, která nejsou promyšlená v rámci komplexu celých budov. „Stává se tak dost často, že zdroje mezi sebou nekomunikují a jednotlivá opatření pak ‘podkopávají‘ celý efekt energetických úspor,” vysvětluje. Základem jakýchkoliv smysluplných úsporných energetických opatření proto musí podle něho být především důkladná analýza.
Platí také, že v případě novostaveb je potřeba se zmíněným úsporám věnovat už od samého začátku. Tedy od doby, kdy se začíná se stavebním záměrem a architekti připraví studii. „Už v jejim rámci je potřeba vzít do týmu energetika, aby se tomu důkladně věnoval hned,” zdůraznil Švanda s tím, že jinak se mohou opatření minout účinkem. Zmínil hned jeden příklad z praxe, který tuto skutečnost dobře dokládá – rekonstrukci nemocnice na Slovensku, investice za 465 milionů euro. Už měla za sebou sice proces EIA a zažádala o územní rozhodnutí, nicméně v celkové koncepci měla definován jako centrální zdroj tepla výtopnu v Martině. Když by se pominulo bezpečnostní riziko, které plyne z toho, že taková instituce jako je nemocnice je napojená pouze na jediný zdroj tepla, tak byla podle Švandy především otázka efektivnosti takového řešení.
„Zcela mimojiné pomíjelo kogeneraci či trigeneraci, která ve zdravotnických zařízeních přichází do úvahy. A to je přesně ten příběh, kdy se rozjede výstavba, ale kdy efektivita opatření, která budou následovat, vychází ze špatné strategie. Tedy z premisy, že máme jeden zdroj centrálního tepla. A vzhledem k tomu, že peníze musí být proinvestovány do určité doby, nelze to celé rozjet znova a lépe,” opakuje význam počáteční analýzy. A dodává, že pokud se investuje do měření a základní analýzy toho, kde se úspory dají realizovat, pak mají většinou opravdu i smysl a efekt.
Velmi důležité je podle něho si také stanovit priority a těch se držet. „A nemyslet si, že musím využít úplně vše,” říká a zmiňuje opět jeden příklad. Když nemocnice využívá dotačních titulů tak jak zrovna přicházejí na trh, nemusí to dopadnout dobře. Začne se pak třeba tím, že se zavede fotovoltaika, protože se ví, že na ní dostane instituce peníze, ovšem chybí dlouhodobý strategický plán. Umístní panely na střechu, ale až pak zjistí, že za rok bude dotace na její zateplení – jenže logicky už ho nemůže udělat.
„Majitel objektu či provozovatel nemusí vše v rámci plánu, která si stanoví, splnit, ale měl by si říci: mám tady deset kroků, ať už jde o zateplení nebo výměnu světel či tepelných zdrojů a tyto oblasti jsou pro mě priority. V nich kroky navazují a jsem schopen opatření činit v souslednosti tak, aby jedno nenegovalo druhé,” přiblížil vhodný postup Švanda.
Klíčové je to podle něho zvláště v případě EPC projektů (Energy Performance Contracting, kdy zákazník splácí projekt až z vytvořených úspor – pozn. redakce), s čímž souhlasili i další účastníci sympozia Ekonomického deníku. Zvláště v takovém případě doporučuje přibrat k rozhodování poradce. Ten podle něho dokáže říci, co určité opatření pro dané zařízení znamená a jakým způsobem se k úsporám dá dobrat. A je důležité říci i časové hledisko. „Například, když v čase projektu přicházejí volby, existuje riziko, že se některé z nich v rámci výměny politické reprezentace zastaví,” konstatuje s tím, že je dobré na to předem myslet.
Na druhou stranu, někdy jsou přijímána jen dílčí opatření třeba z důvodu, že ti, kteří je chtějí relizovat, nemají ani jinou možnost. „Stále tu jsou legislativní překážky, je zapotřebí novelizovat zákon 218 (zákon 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech – pozn. red) a umožnit organizačním složkám státu, aby dosáhly na energetické úspory,“ upozornil obchodní ředitel SSI Energy Marek Tabašek a dodal, že dnes tyto organizace většinou dělají právě z toho důvodu jen dílčí opatření typu instalace fotovoltaiky či výměny svítidel. Tedy jen to, na co dostanou dotaci.
Současně však Tabašek varoval před zahlcením kapacit dodavatelských firem. To by mohlo nastat v případě, že stát zavelí k masivním investicím do energetické efektivity. „Když segment úsporných opatření není podporován, tak stavební a technologické společnosti mají těžiště svého byznysu jinde. Když teď zájem o energetické úspory vyskočí na sinusoidě nahoru, budeme narážet na kapacity firem,“ doplnil.
Ministr životního prostředí Petr Hladík na sympoziu ED přislíbil, že se bude problematikou zákona o rozpočtových pravidlech zabývat. Přetížení dodavatelských firem se ministerstvo snaží vyhnout pomocí vyjednání s oborovými asociacemi. „Dotační programy vypisujeme tak, abychom nezpůsobili přehřátí trhu a zbytečně nenavýšili ceny. Máme na to analýzu a vypadá to, že materiál ani technologie nebudou problém,“ řekl ministr.
Předseda představenstva Nemocnic Plzeňského kraje připomněl, že v případě zavádění eneregetických úspor nemusí jít rovnou o nákladná investiční opatření. Stejně dobře totiž mohou podle něho sloužit i vhodná manažerská opatření.
„Dnes všichni řešíme velké investice, kotelny a podobně, ale často stačí třeba si projet systém měření a regulace budovy, jestli je dobře nastaven a jestli tam jsou zadány parametry tak, aby se dobře využily,” uvedl opět s odkazem na konkrétní příklad chlazení jednoho obchodního centra. „Bylo horké léto, nasávání vzduchotechniky umístněné na střeše. Ta nabírala vzduch o teplotě zhruba 35-38 stupňů, chladila na přibližně 24 stupňů a pouštěla do budovy. Tam se vzduch ohřál na přibližně 28 stupňů a vzduchotechnika ho opět vypustila ven. Přitom systém jako takový měl měření a dům prázdný. Když jsme se ptali obsluhy, proč nezavře klapku a netočí vzduch systémem dokola, odpověděla překvapeně: ‚To jde? Tak to je dobrý nápad’. Přitom jde o jednoduché manažerské opatření, které lze realizovat jedním stlačením myši,” přiblížil Švanda.
A s tím vším ještě podle něho souvisí i to, že úspory by měly být kontinuálním procesem. „Stává se, že jsou prováděné za nátlaku nějakých norem. Zainvestuje se a tím to končí. Tak to ale rozhodně být nemá. Je to prvek, který říká, že dnes je nějaký stav a já ho budu zlepšovat kontinuálně,” dodal.
Problémem může být ale i samotné zavádění opatření. Jak Švanda podotknutul, zařízení může vlastnit různé certifikáty, nicméně pokud myšlenku úspor a řízení energetiky nezapracuje do celkové firemní struktury, nebude úplně fungovat. „Byli jsme osloveni, abychom pomohli realizovat úspory pro jednu velkou korporátní firmu, která měla jednu velkou hlavní budovu a asi pět desítek malých s různými kotelnami, roztříšenými tepelnými zdroji i chlazeními. A také v rámci řídící struktury dva ředitele: jeden na dodávku tepla a chlazení a druhý na stavbu a investice. My jsme říkali, že je nutné se podívat nejen na zdroj tepla, ale i na obálku budovy, tedy pojmout to komplexně. To však odmítli s tím, že je pálí kotel a ne obálka. Takže tady z toho plyne, že dokud nebude existovat někdo mezi dvěma řediteli nebo nad nima, kdo by koordinoval jednotlivé činnosti, ať ve stavební či technologické části k tomu, aby se úspory dovedly k rozumnému cíli, tak to nemůže fungovat,” doplnil.
Mimochodem, pro úplnost, v tomto případě se po přepočítání všech parametrů zjistilo, že u největší budovy byl kotel zhruba čtyřikrát předimenzovaný. „Takže by zaplatili velké peníze už jen za to a to jsme se vůbec ještě nebavili o tom, že by se k tomu zateplila samotná budova,” doplnil Švanda.
A zmínil i to, že když se mluví o „zeleném” přístupu, ještě ne vždy to musí znamenat rentabilitu nebo to, že se projekt posuzuje z hlediska návratnosti. Zvláště v případě ESG projektů (Environmentální, sociální a podnikové řízení – pozn. redakce). Klasickým případem může být podle Švandy pasivní budova ČSOB. „Je tam ohromný bunkr ve svahu, kde jsou vylité pruhy betonu a to jen proto, abych chladily vzduch, který přichází z venku a tím se šetřilo na ochlazování. A samotní investoři řekli, že úkolem nebyla návratnost, ale snaha mít zelenou budovu. Dnes je to i o určitém společenském tlaku, úspora nemusí být jediným motivátorem ekologických řešení,” uzavřel.
Monika Ginterová
Hlavním partnerem sympozia Ceny a úspory energií byla společnost Veolia Energie ČR, které tímto děkujeme za podporu akce.
