Sulík: Kvóty nevyřeší problém s migrací. Je rozdíl mezi přistěhovalci z Ukrajiny a z jiných částí světa

Přerozdělování migrantů do jednotlivých evropských zemí kvótami není řešení a měla by vznikat hotspoty – azylová centra mimo území Evropské unie (EU), kde by tito lidé čekali na vyřízení žádosti o azyl. Myslí si to poslanec slovenského parlamentu a kandidát na poslance Evropského parlamentu Richard Sulík (SaS). Řekl to v diskusi Zdravotnického deníku, Ekonomického deníku a České justice před nadcházejícími eurovolbami s názvem Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi, která se věnovala i tématu nelegální migrace.

Podle Sulíka by se taková azylová centra mohla zřídit například v severní Africe nebo v části Balkánu, která nepatří do EU. Podobně to podle něj funguje v Austrálii a bylo tomu tak například i v Německu v 80. letech minulého století, kdy do něj Sulík s rodiči emigroval. Říká, že lidé, kteří nedostanou azyl, nesmějí vstoupit na území EU.

„V současnosti azyl dostane o něco méně než polovina žadatelů, kteří ale v unii už jsou. Většina z nich se soudí, ale i když soud prohrají, například v Německu jsou často problémy s vynucováním jejich odchodu,“ řekl poslanec. Repatriace je navíc drahá, a tak z 330 tisíc osob, které podle Sulíka loni v Německu žádaly o azyl, zpět přepravily asi 15 tisíc lidí – tedy jen 5 procent.

Příklad Německa používá, protože se jedná o evropskou zemi s nejvíce žádostmi o azyl. Oficiální statistiky Evropského parlamentu jsou naposledy vyhodnoceny za rok 2022, kdy žádostí o azyl v zemi bylo přes 243 tisíc. Během vrcholu migrační krize v roce 2016 bylo toto číslo mnohem vyšší – dosáhlo přes 745 tisíc.

Pomůže migrační pakt?

Členské země EU tento týden definitivně schválily nový Pakt o migraci a azylu. Sestává z deseti bodů a Slovensko mělo vůči němu několik výhrad. Zavádí soubor pravidel pro lepší řízení legální migrace, vytváří efektivní a jednotné postupy a má zajistit spravedlivé rozdělení zátěže mezi členské státy.

Nařízení určuje, který členský stát je odpovědný za posouzení žádostí o mezinárodní ochranu a zároveň zavádí pro vnitrostátní orgány jednotný postup, kterým se má provádět identifikace, kontroly bezpečnosti a zranitelnosti i hodnocení zdravotního stavu žadatelů o azyl. Vzhledem k tomu, že migrační krize je ve světě od roku 2015, se může zdát, že na zavedení migračního paktu je pozdě, ale podle Sulíka to není neobvykle dlouhou dobu. „I jiné věci se v EU tak dlouho řeší,“ říká.

Zároveň se pakt podle něj nezabývá podstatou tohoto problému, ale až jeho následky. V době svého působení v europarlamentu (2014 až 2019) byl Sulík zásadně proti němu. „Nakonec to mohly protlačit, neboť v roce 2007 se členské země vzdaly práva veta v oblasti migrace a velké země nás prohlašovaly. Ty jsou za přerozdělení, protože si neumí dát rady s migrací,“ tvrdí Sulík. Opět používá příklad Německa, kde se měly po příchodu migrantů z Afriky a Asie dramaticky zvýšit statistiky kriminality.

Zároveň ale dodává, že mezi ilegální migranty nepatří přes 100 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, kteří zůstali na Slovensku a pracují tam. „Jsou z našeho kulturního okruhu a slovenská společnost je za pár měsíců absorbovala,“ říká o lidech, kteří sem přišli kvůli válce v sousední zemi.

Segregace přistěhovalců je na škodu

I Roman Karlubík, první viceprezident Asociace zaměstnavatelských svazů a sdružení (AZZZ) SR a prezident Svazu chemického a farmaceutického průmyslu SR, si myslí, že evropské země situaci s přílivem migrantů nezvládly a v migrační politice musí být pořádek. Přijatý migrační pakt podle něj řeší přerozdělování, ale nic jiného neřeší. Problémem přitom nejsou jen počty lidí přicházejících do Evropy, ale i jejich nepřipravenost na evropský způsob života.

Podle Karlubíka možná problém na Slovensku vyznívá dramaticky, neboť má země dlouhá léta problémy s nezvládnutými romskými komunitami. „Ani Belgie migrační politiku a edukaci absolutně nezvládla, protože například v Bruselu jsou migrantské čtvrti, ve kterých je nebezpečné se pohybovat,“ říká. Prohlásil, že migranti musí dodržovat pravidla toho, ke komu přijdou, aby Evropa byla férová a jednotná. V mnoha případech se to děje a podle Karlubíka je legální migrace důležitá i pro Slovensko, jelikož v zemi je velký nedostatek pracovní síly.

Andrej Lednár, jednatel společnosti První Energetická, doplnil, že přistěhovalectví do Evropy by se nemělo omezovat, ale integrovat. V tom však selhává EU i lokální vlády. „Namísto integrace jsou odsouváni na okraj a vytvářejí se slumy,“ říká o nebezpečných segregovaných komunitách. Ve městech jsou podle Lednára velké rozdíly a, jak řekl také Roman Karlubík, člověk musí přemýšlet, zda vůbec vkročí do některých částí měst.

Segregace podle Lednára panuje i v předškolním a školním systému. Také používá příklad Německa, kde žije jeho sestra: „Jsou tam třídy čistě z přistěhovaleckých komunit a děti nepřicházejí vůbec do kontaktu s tím tradičně německým způsobem života.“ Pokud je přistěhovalectví dobře řízeno, podle přináší Lednára i výhody a nemělo by být zásadně omezováno.

Jak získat více pracovní síly

Richard Sulík doplnil, že legální migranti jsou podle pravidel stanovených EU držiteli modré karty. Jedná se o typ přechodného pobytu, který se vydává státním příslušníkům třetích zemí za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání. Modrá karta opravňuje vstoupit, pobývat, pracovat na území země EU, cestovat do zahraničí a zpět.

„Naše země se potýká s dramatickým nedostatkem kvalifikovaných, ale už i nekvalifikovaných pracovníků, kteří jsou schopni zvládat základní nároky. Pak vyznívá směšné, když vláda uvolní tři tisíce míst pro zahraniční pracovníky, když v Čechách a Maďarsku je to přes 100 tisíc,“ říká Roman Karlubík o potřebě pracovní migrace. Andrej Lednár doplnil: „V rámci pracovní migrace do Evropské unie přicházejí zástupci kvalifikovaných profesí i potřebné pomocné síly. Nelžeme si, v Německu asi neuvidíte Němce dělat pomocnou práci. I na Slovensku už vidíme, že nízko placené práce dělají pracovníci ze zahraničí.“

Nedostatek pracovní síly by Slovensko mělo podle Sulíka řešit nejen pracovní migrací, ale také kroky pro ekonomickou aktivizaci obyvatelstva. Dává i příklad. „Dá se zkrátit rodičovská dovolená. Matka by měla dostat možnost být na mateřské místo tří let pouze dva, ale za ty dva roky dostat tytéž peníze, jako by dostala za tři roky. Případně mateřskou dostávat nadále i když pracuje, ať na tom netratí,“ říká poslanec s tím, že těmito penězi by mohla například platit školku, zároveň ale vytvářet ekonomické hodnoty svojí prací.

Mezi další možnosti patří zkrácení vzdělávání nebo prodloužení věku odchodu do důchodu. „Každý nemusí vystudovat vysokou školu a třetina z nich by se mohla zrušit. Možností by bylo i zrušit předčasný důchod nebo odstranit bariéru, aby důchodce, který chce pracovat, nemusel platit odvody na důchodové pojištění. Dnes musí, ač už má přiznaný důchod,“ tvrdí Sulík. Taková opatření by podle něj měla potenciál přidat k disponibilní pracovní síle desetitisíce lidí.

Lucia Hakszer, Zdravotnický deník