INZERCE

Zemní plyn, měření. Ilustrační snímek. Foto: GasNet

Studie dokazuje, že německé plynovody z oceli jsou na vodík připraveny. Česká republika má už přes 60 procent lokálního potrubí v polyetylénu

Ocelové potrubí instalované v německé plynárenské síti je vhodné pro přepravu vodíku. Plynovody nevykazují žádné rozdíly, pokud jde o základní vhodnost pro přepravu vodíku ve srovnání se zemním plynem. Provozní stárnutí i požadovaná lomová houževnatost splňují očekávání pro desítky let bezpečné dostupnosti. Vyplývá to ze studie Německého vědeckotechnického svazu pro plyn a vodu (DVGW). K přípravě české distribuční sítě na vodík bude potřeba její úprava a modernizace. Ta spočívá mimo jiné ve výměně části ocelového potrubí za polyetylenové.

Vodík je v poslední době skloňován ve všech pádech. Evropa i Česká republika mají své vodíkové strategie. Středně a dlouhodobé scénáře počítají s přechodem ze zemního plynu na čistý vodík. Jak ale s vodíkem začít už v krátkodobém horizontu? Němci kvůli tomu provedli studii.

Výzkumný projekt Namátkové zkoušky ocelových materiálů pro plynovody a systémy pro hodnocení vhodnosti pro přepravu vodíku (SyWeSt H2) Německého vědeckotechnického svazu pro plyn a vodu (DVGW) dopadl dobře. Prováděly jej Open Grid Europe a Institut pro zkoušení materiálů Univerzity ve Stuttgartu.

V rámci výzkumného projektu byl reprezentativní průřez ocelí používaných v německých a částečně i evropských plynovodech vystaven extrémním provozním vlivům a vlivům stárnutí pod vlivem vodíku a technicky testován.

Žádný rozdíl v opotřebení dříve přepravovaného zemního plynu

„Výsledky výzkumu ukazují cestu k budoucnosti vodíku. Ze tří výzev v hodnotovém řetězci – výroba, doprava a využití – byla nyní zásadně vyřešena doprava. V potrubních sítích lze nadále používat potrubí a je třeba modernizovat nebo vyměnit pouze jednotlivé části instalace nebo prvky stanice. To dává ekonomický smysl, protože můžeme čerpat ze stávající infrastruktury s objemem investic ve výši přibližně 300 miliard eur, které byly realizovány v průběhu mnoha desetiletí. Německá vláda nyní musí využít tento velký potenciál a připravit půdu pro vodíkové hospodářství, aby dostála svým požadavkům na urychlenou ochranu klimatu,“ vysvětluje profesor Gerald Linke, předseda představenstva DVGW.

Stávající síť může dodávat energii nákladově efektivně a klimaticky neutrálně

Namísto budování nové plynové sítě pro přepravu vodíku lze stávající německou plynovou síť, která je dlouhá více než 550 000 kilometrů, přestavět pro přepravu vodíku s celkovými náklady ve výši pouze asi 30 miliard eur.

Miliony domácností a podniků s plynovou přípojkou jsou již na vodík připraveny nebo mohou být připraveny s relativně malým úsilím a mohou tak být zásobovány stoprocentně klimaticky neutrálním vodíkem prostřednictvím stávající infrastruktury.

Aby byla tato přeměna také plně realizovatelná a právně bezpečná, upravil DVGW svá pravidla a předpisy pro používání až stoprocentního vodíku a v současné době je doplňuje o několik dalších norem.

V České republice probíhá úprava a modernizace

Příprava české distribuční sítě na vodík se zakládá zejména na její úpravě a modernizaci. Ta spočívá mimo jiné ve výměně části ocelového potrubí za polyetylenové, které už plně umožňuje distribuci 100 procent vodíku, jak vyplývá z loňského vyjádření distributora plynu GasNet.

„Tento proces probíhá kontinuálně více než 20 let. Díky tomu nyní pokrývá polyetylenové potrubí přes 60 procent místních sítí v obcích a městech. Z informací, které máme, a zkušeností jiných distributorů v rámci Evropy dnes víme, že i zbytek naší sítě zvládne s dílčími úpravami již nyní příměs vodíku ve výši 20 procent. Nyní připravujeme pilotní projekty, abychom tyto informace potvrdili a mohli ukázat veřejnosti,“ vysvětlil loni zástupce GasNetu Ivo Jirovský.

Česká republika spotřebovala před krizí na Ukrajině každý rok podle GasNetu kolem 90 TWh plynu ročně. Pokud by 20 procent dokázal nahradit vodík, představuje to zhruba 18 TWh energie. 

„Takové množství vodíku zatím není v tuto chvíli Česká republika schopna vyrobit či importovat. Vše ale půjde postupně. Jednou z cest bude i lokální výroba vodíku v takzvaných elektrolyzérech. Existují už první plány investorů na jejich výstavbu. Taková zařízení budeme umět bez větších problémů připojit k naší síti už dnes. Dále se připravujeme na blend 5 procent vodíku, který může od října 2025 být v tranzitní soustavě,“ shrnul před rokem Jirovský.

Jelikož má vodík odlišné vlastnosti než zemní plyn, pracují plynaři na řešení řady výzev.

„Jde například o měření a kvalitu plynu s ohledem na různé složení obou komodit, kapacitní výpočty pro vodík, úpravě technických norem apod. Na všem intenzivně děláme. Iniciovali jsme také pracovní skupinu napříč tuzemským plynárenským sektorem. Navíc jsme se zapojili do celoevropského projektu Ready for Hydrogen. Ten propojuje celkem 90 distributorů a plynárenských organizací z celkem 17 evropských zemí s cílem připravit se na postupný přechod na vodík, Důležité bude, aby byla včas k dispozici i legislativa a nastavena pravidla pro připojování a distribuci vodíku,“ uzavřel Ivo Jirovský.

(nik)