Litva přestala od začátku dubna odebírat plyn z Ruska. Oznámilo to litevskéí ministerstvo energetiky na svých internetových stránkách. K tomuto kroku přistoupilo v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu a s požadavkem Moskvy, aby odběratelé ze seznamu takzvaných „nikoliv přátelských zemí“ platili za ruský plyn v rublech. Litva je první zemí Evropské unie, která ruský plyn přestala nakupovat. To Česká republika může nakupovat zemní plyn odjinud než z Ruska až za několik let.
Resort energetiky této pobaltské země uvedl, že Litva svoji spotřebu této suroviny pokrývá z dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG), který lodě dovážejí do terminálu v Klajpedě. Ten funguje od roku 2014.
Ministr energetiky Dainius Kreivys konec odběru ruského plynu označil za „bod obratu v energetické nezávislosti Litvy“.
„Jsme první zemí Evropské unie, kterým plyn prodává (ruský) Gazprom, která získala nezávislost na dodávkách ruského plynu. Jde o výsledek dlouholeté důsledné energetické politiky a dobře načasovaných rozhodnutí týkajících se infrastruktury,“ řekl Kreivys.
Ministerstvo uvedlo, že v případě potřeby ho země může odebírat přes propojení s Lotyšskem a od začátku května i potrubím vedoucím z Polska.
Britská BBC ve své ruskojazyčné verzi uvádí, že loni Litva nakoupila třetinu plynu, který potřebovala, od ruského plynárenského gigantu Gazprom. Zároveň se ale už dříve Vilniusu podařilo snižovat svoji závislost na ruském plynu, nekupoval ho už letos v lednu.
Litva, Lotyšsko a Estonsko spolu s Polskem v reakci na invazi prosazují co nejtvrdší sankce vůči Rusku, vyslovily se například pro embargo na dodávky ruských energetických suroviny do Evropské unie. Pobaltské republiky bývaly součástí Sovětského svazu a cítí se současným chováním Ruska mimořádně ohroženy.
Sulík: Budeme platit i v rublech
Na sousedním Slovensku je situace opačná. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík prohlásil, že pokud to bude nevyhnutelné, Slovensko by mělo za ruský plyn platit v rublech, jak původně Rusko požadovalo.
Přestože se zimní topná sezóna na Slovensku chýlí ke konci, slovenský průmysl potřebuje plyn ve velkém.
„Dodávky plynu se nesmí zastavit. Proto říkám, že je to možná pro některé lidi příliš pragmatický postoj,“ řekl Sulík.
Připomněl, že Slovensko nakupuje až 85 procent své spotřeby plynu z Ruska. Je pro diverzifikaci dodávek, ale to je otázka několika let.
Podle Sulíka je na vyřešení současné situace asi šest týdnů. Poslední fakturu za plyn zaplatila společnost SPP na konci března a další je splatná 20. května.
Některé evropské země, včetně Německa a Francie, již odmítly platit za plyn v rublech.
Dohoda s Němci?
Také Česká republika může nakupovat zemní plyn odjinud než z Ruska až za několik let. Musela by se ale dohodnout s vládou Německa, aby podpořila stavbu terminálu na zkapalněný zemní plyn na břehu Baltského moře. Následně lze využít kapacitu plynovodů OPAL a EUGAL, které jsou již hotové a vzhledem k zablokovanému provozu plynovodu Nord Stream 2 mají volnou kapacitu.
Evropská komise navrhuje ukončit odběr ruského zemního plynu do pěti let. Část veřejnosti a politiků volá po rychlejší reakci. Platit miliardy eur Rusku, jehož armáda bombarduje ukrajinská města a masakruje civilisty po tisících, je eticky nepřijatelné.
Největší možnost výběru se nabízí u odběru zkapalněného zemního plynu (LNG). Dodavatelů je na trhu celá řada, ti největší – Spojené státy americké, Katar a Austrálie – postupně navyšují těžbu a exportní kapacity. Na trh vstupují další hráči, významnými vývozci LNG se v příštích letech mají stát třeba Tanzanie a Mozambik. Proto je logické vsadit na kartu LNG.
Podle posledních zpráv by se LNG mohlo brzy dostat i do Česka. „Abychom posílili energetickou bezpečnost, je třeba diverzifikovat zdroje. Možností je i snaha získat část kapacit budoucích německých LNG terminálů u Baltského moře. Informoval jsem proto o našem možném zájmu ministra Roberta Habecka, který prý takovou spolupráci vítá,“ uvedl na svém twitterovém účtu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Jak dostat LNG do ČR?
Česká republika nemá dobrou výchozí pozici. Fakticky nakupujeme jen ruský zemní plyn, i když nepřímo prostřednictvím různých velkoobchodníků. Loňská spotřeba dosáhla 9,4 miliardy metrů krychlových a vzhledem k plánovanému přechodu části uhelných elektráren a tepláren se má do konce desetiletí zvýšit o desítky procent. Kde tolik plynu vzít, navíc rychle?
Každé řešení, které by počítalo s výstavbou nových plynovodů, se protáhne o roky vinou dlouhých povolovacích řízení. Ideální je využit již hotové potrubní cesty. Z německého Lubminu na pobřeží Baltu vedou nejkratší cestou do České republiky dva velkokapacitní plynovody – OPAL a EUGAL. Druhý z nich měl navazovat na sice již dokončený, ale nespuštěný plynovod Nord Stream 2 z Ruska. První z nich zatím slouží pro další přepravu ruského plynu z Nord Streamu 1 a dnes pokrývá téměř celou spotřebu v Česku.
Nabízí se tudíž logické řešení: zůstat u tradiční cesty, avšak nahradit ruský plyn dodávkami z jiných zemí. Obnášelo by to investici do terminálu pro dovoz zkapalněného zemního plynu, ideálně v okolí německého Greifswaldu. Vzhledem k lokalitě bude zapotřebí dohodnout se s německou vládou, aby takový záměr podpořila. Německo sice chce stavět LNG terminály také, ale z českého pohledu na málo vhodných místech – ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu u břehu Severního moře.
Když terminál, tak plovoucí
Výstavba LNG terminálu je časově náročná a nákladná, ale i tady lze proces urychlit. Levnější a časově rychlejší alternativou k běžným terminálům představují plovoucí terminály, v angličtině známé pod kratkou FSRU. Fakticky se jedná o lodě vybavené zařízením na převod zkapalněného zemního plynu zpět do plynné podoby včetně „natlakování“ do plynovodu. Takovou loď si může Česko nechat postavit na zakázku, ale také pronajmout.
Plovoucím LNG terminálem může za rok protéct až 6 miliard m3 zemního plynu, což odpovídá dvěma třetinám české spotřeby. Příkladem takového velkého FSRU může být zařízení, které se právě připravuje k provozu v přístavu Alexadroupolis na severovýchodě Řecka. Zásobovat plynem bude také sousední Bulharsko, které v projektu koupilo 20procentní podíl. Zájem o podíl v terminálu má také Severní Makedonie.
Nejedná se o příliš drahou investici. Například zmíněný projekt v Řecku vychází na 290 milionů eur (7,1 miliardy korun), z toho ovšem 167 milionů eur uhradila Evropská unie ze svých strukturálních fondů.
Dobrou zkušenost s plovoucím LNG terminálem má také Litva, která v přístavu Klaipeda provozuje od konce roku 2014 zařízení s kapacitou 2,9 miliardy m3 za rok. Také v tomto případě vypomohla Evropská unie, tentokrát formou úvěru od Evropské investiční banky. Dovezený plyn pokrývá zhruba polovinu litevské spotřeby, přebytky směřují na menších lodích do dalších zemí Pobaltí.
Další možnosti: Polsko nebo Chorvatsko
Jisté objemy bude možné nakupovat také v Polsku. Do konce letošního roku má být hotový plynovod z Norska přes dánské území. Vedle toho Poláci rozšiřují kapacitu LNG terminálu ve Svinoústí na 8,3 miliardy m3. Plynárenský podnik Gaz-System se chystá také pořídit FSRU do gdaňského přístavu s kapacitou 6 miliard m3 za rok. Tento plovoucí terminál však bude k dispozici až v první polovině roku 2028.
Když připočteme vlastní těžbu plynu, vychází z toho docela slušný objem plynu k dispozici. Otázkou je, zda jej nespotřebuje Polsko, jehož spotřeba plynu roste i s ohledem na plánovaný útlum uhelné energetiky. Případné dodávky do Česka bude komplikovat také fakt, že stále chybí dostatečné propojení české a polské plynovodní sítě. Chystané propojení spadlo pod stůl pro nezájem, jak Ekonomický deník upozornil loni v červenci.
Další relevantní LNG terminál se nachází v Chorvatsku na ostrově Krk. Opět se jedná o FSRU, v provozu je od konce roku 2020. Jenže v tomto případě by nastala potíž s nedostatečnou kapacitou stávajících plynovodů. O dodávky z terminálu na Krku se navíc hlásí řada dalších zájemců. Plyn z něj již odebírá Slovinsko a Maďarsko, po zahájení ruské agrese na Ukrajině zájem zemí v regionu výrazně vzrostl.
David Tramba, Jan Hrbáček, ČTK
