Pokud necháte svůj elektromobil připojený k nabíjecí stanici příliš dlouho, možná budete muset akceptovat poplatky za blokování. Alespoň tak rozhodl Okresní soud v německém Karlsruhe, který prohlásil odpovídající doložku ve smlouvách energetické společnosti EnBW za účinnou. Podle soudu byl totiž zájem firmy o včasné zpřístupnění nabíjecí stanice dalším zákazníkům oprávněný. V Česku bývají poplatky za překročení efektivního dobíjení součástí ceníku, například ČEZ si účtuje dvě koruny za každou minutu a to 365 dní v roce a 24 hodin denně, jak potvrdil Ekonomickému deníku.
Poplatek za blokování na dobíjecích stanicích, zejména když řidič začne nabíjet pozdě v noci, je otravné, ale podle soudu se s tím musí řidiči elektromobilů smířit, jak upozornil německý web zaměřený na technologické novinky golem.de.
V tomto konkrétním případě řidič elektromobilu požadoval zpět blokační poplatky ve výši 19,80 eur poté, co v březnu 2022 překročil volný čas na příslušných dobíjecích stanicích ve třech různých termínech. Podle podmínek tarifu ADAC e-Charge nabízeného EnBW je blokační poplatek splatný za doby stání delší než 240 minut.
Aktuálně je to 10 centů za minutu, maximálně však 12 eur. Poplatek se vztahuje nejen na sloupce EnBW, ale také na všechny procesy zpoplatnění, které jsou zahájeny pomocí tarifu.
Čtyři hodiny se střídavým proudem nemusí stačit
Na blokační poplatek se podle soudu poukazuje jak při uzavírání tarifu, tak při zahájení procesu účtování. „Žalobce s těmito podmínkami při používání aplikace souhlasil,“ uvedl. Podle informací ADAC si řada poskytovatelů tak účtuje poplatky za blokování.
Rozhodující je v mnohých případech ale rychlost nabíjení. Zatímco u rychlonabíječek tento proces trvá obvykle méně než hodinu, u nabíjecích stanic na střídavý proud to může často trvat výrazně déle než čtyři hodiny. Nepříjemné je to především ve chvíli, kdy se proces nabíjení zahájí až pozdě večer. Pokud ten, kdo dobíjí, nechce platit poplatek, pak musí i uprostřed noci vyjmout vozidlo z nabíjecí stanice.
V takových případech je proto vhodné využít poskytovatele, který si neúčtuje blokační poplatek, jak poznamenal web golem.de. Například v dceřiné společnosti VW Elli se poplatek mezi 21:00 a 9:00 neplatí.
Společnost EnBW však dodala, že pouze pět ze sto nabíjení trvá déle než tři hodiny.
Poplatky bývají součástí ceníku
V Česku je jedním z tahounů rozvoje dobíjecí infrastruktury pro elektrická auta je v Česku ČEZ, který jen loni zprovoznil rekordních 144 dobíjecích stanic pro e-auta. Celkově tak ke konci loňského roku bylo v Česku podle statistik úřadů přes 2400 dobíjecích stanic různýchý poskytovatelů. A jak pro Ekonomický deník uvedl za ČEZ Martin Schreier, v případě této společnosti jsou poplatky zakotvené přímo v ceníku.
„Je to vymezené časem, případně kapacitou dobití baterie vztaženou k času, tedy jde o takzvané efektivní nabíjení. Konkrétně tak za překročení vymezené doby pro efektivní dobíjení účtujeme 2 Kč/min,” přiblížil. Liší se to podle rychlosti stanic. Pro pomalé stanice o výkonu do 50 kW začíná penále běžet po 8 hodinách, pro rychlé stanice o výkonu do 150 kW po 1,5 hodině a pro ultrarychlé stanice o výkonu nad 150 kW už po 45 minutách.
Společnost sice od 15. ledna ceníky měnila, ale jen ve smyslu toho, že vytvořila nové tarifní třídy, které umožňují „čerpat” levněji. Když si například zákazník předplatí paušál, má pak kWh na rychlé či ultrarychlé stanici za méně. Penalizační část ceníku za překročení doby vse však nemění. Platí se nonstop, včetně noci.
„Chápeme to jako výchovné opatření směřující k větší vzájemné ohleduplnosti řidičů,” dodal Schreier. Zároveň potvrdil, že k takovým případům dochází, i když vzhledem k celkovým odběrům, kterých jen loni proběhlo přes 260 tisíc, tak číslo není výrazné.
V novém ceníku ČEZ paušalizace za příliš douhé stání u stanice zůstala stejná:
„Zejména u rychlodobíjecích stanic se lidé už naučili to, že dobu nabíjení využijí k občerstvení či návštěvě toalet krátkému odpočinku a za chvíli minut můžou zase pokračovat v jídzě. Horší je to u pomalejších stanic, v centrech nebo případně když je od rychlé stanice blízko do města nebo se zdrží, pak poplatek naskakuje,” uvedl.
A připomněl, že v případě dobíjecích stanic se má jednat vždy jen o efektivní nabíjení, tedy nějaké většiny kapacity baterií, což je zhruba v rozsahu 20 – 80%. „K dobití od 80 – 100 % mají lidé využívat domácí dobíjení či to, ve firmách,” dodal.
V Česku provozuje veřejnou dobíjecí infrastrukturu celkem 120 subjektů, jak vyplývá z webu cistadoprava.cz. Nejvíce veřejných dobíjecích bodů provozuje Pražská energetika (1 371; 31,8 %), následuje ČEZ (1 200; 27,8 %) a E.ON Drive (394; 9,1 %). K dalším významným provozovatelům veřejné dobíjecí infrastruktury v Česku patří Innogy Energo, ŠKO-ENERGO, Teplárny Brno, Lidl ČR, ELEKTRO-PROJEKCE, MOL ČR a Olife Energy Net.
Co do počtu veřejných dobíjecích bodů patří Česká republika mezi zeměmi EU na 13. místo. „V unijních státech připadá v průměru 12,1 osobních elektrických vozidel s externím dobíjením na jeden veřejný dobíjecí bod, v Česku je to 6,7 vozidel, což nás řadí na 6. příčku mezi 27 členskými státy EU,“ uvedl před časem ředitel Centra dopravního výzkumu Jindřich Frič a dodal, že z dat, která jsou k dispozici, je názorně vidět, že rozšiřování veřejné dobíjecí infrastruktury jde ruku v ruce s rostoucí penetrací elektromobilů jak v Česku, tak v ostatních zemích.
Monika Ginterová
