INZERCE

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová na jednání vlády. Foto: Tiskový odbor Úřadu vlády

Stíhání Babiše se povleče do voleb, státní zástupci z něj mají štít proti svému odvolání, říká Marie Benešová

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová patří k politikům, kteří nejdou daleko pro ostré slovo. Před několika týdny se dostala do sporu s vrchním státním zastupitelstvím, které podezírá z úniku citlivých informací ze spisů. Benešová kvůli tomu dokonce čtyři hodiny podávala vysvětlení. „Bylo místy i šokující. Ptali se mne na mnoho vysoce osobních otázek, které byly ještě doplňovány, a měla jsem pocit, že jsem sama podezřelá,“ říká ministryně v exkluzivním rozhovoru s INFO.CZ a upozorňuje, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman může čelit kárné žalobě v restituční kauze. Ekonomický deník rozhovor se svolením INFO.CZ přebírá.

Co se to děje kolem kauzy soudce Sováka?

Já soudce Sováka nechci nijak chránit. Říká se dlouho, že byl zapletený do všelijakých zajímavostí, už když byl na Nejvyšším soudu. Bohužel začali to asi šetřit pozdě, protože jestliže odchází do penze, tak mu obvinění sdělili v závěru jeho kariéry. Z hlediska jeho zásahů byla zajímavá spousta kauz, ale dříve tomu nikdo nevěnoval pozornost.

Pozvali si vás na podání vysvětlení kvůli této kauze. 

Ony jsou dvě kauzy. Kauza Sovák jako taková, do které nezasahuji, a v tomto případě, jestli jsem se vyjádřila, že to přišlo pozdě, tak jsem sdělila pouze svůj názor. Jestliže je někdo podezřelý, že to dělá 20 let, tak je asi trochu pozdě ho zatknout těsně před penzí. A že jsem se vyjadřovala k jeho vazbě, byl to rovněž můj názor. Jinak mě tato kauza dál nezajímá, hlavně ať mají důkazy. Abychom to na ministerstvu spravedlnosti za několik let nezaplatili, jako platíme jiné kauzy, které se efektně zahájily, ale nic z nich nebylo.

Jaké bylo toto čtyřhodinové podání vysvětlení na vrchním státním zastupitelství? Ekonomický deník o podání vysvětlení informoval zde.

Bylo místy i šokující. Ptali se mne na mnoho vysoce osobních otázek, které byly ještě doplňovány, a měla jsem pocit, že jsem sama podezřelá.

Co se stalo mezi vámi a vrchním státním zastupitelstvím, protože vyhrocená situace je zjevná. V případě soudce Sováka jste se vyjádřila, že se má ten případ šetřit raději na Moravě, a ne tady v Praze. 

Pozor, nejedná se o kauzu Sováka, ale o úniky informací a ty jsou prokazatelné.

Mně jde o váš vztah k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.

To není o vztahu. To je o tom, co se mi nelíbí na jeho práci. Byla jsem vychována v jiné době a v té době se nepamatuji, že by nám záměrně unikaly informace ze spisu. Myslím, že je to záměrné, protože těmito úniky se tvaruje veřejné mínění v případech, ve kterých chybějí důkazy. Nemám-li důkazy, vytvaruji si veřejné mínění tím, že pustím několik odposlechů a lid se naštve na dotyčného obviněného. Tím pádem mu dáváte nálepku, nějakým způsobem ho označíte a upravíte si veřejné mínění na svou stranu. A toto se mi nelíbí, to by se v právu nemělo dít.

Staří velikáni nás vždy učili, že máme odložit ty Koniášovy ohně v oku stranou a dívat se objektivně. A samozřejmě o případu pokud možno nehovořit.

Stalo se něco mezi vámi a vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou?

Nestalo se nic. Od počátku tam nebyly ideální vztahy, protože tehdy, když současná paní vrchní státní zástupkyně Bradáčová nastupovala do funkce náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, jsem dostávala spoustu dopisů a mailů, které mě upozorňovaly na podivné okolnosti této personální změny (M. Benešová byla v letech 1999–2005 nejvyšší státní zástupkyní – pozn. redakce). Jela jsem to tam tehdy řešit a snažila se dopátrat, proč odchází poměrně úspěšná náměstkyně najednou k soudu a co se tam personálně stalo.

Pak jsem dostávala maily od naštvaných okresních státních zástupců, kteří byli kariérně předběhnuti tehdejší začínající státní zástupkyní, kterou jsem neznala. Já jsem k ní žádný vztah neměla, tam jsem se s ní seznámila. Je velmi ambiciózní, velmi chce být vidět, a to také myslím úplně nepatří do práce státního zástupce. Vyjadřuje se ke všemu, i tomu, co nesouvisí s její prací. A dlouhou dobu se proslýchá, že bude kandidovat na prezidentku. Pokud bude, jakože to nevyvrátila, tak už teď by byla ve střetu zájmu.

A proč jste chtěla, aby se případ pana soudce Sováka šetřil spíš na Moravě, než tady v Praze? 

Znovu opakuji, že nejde o případ soudce Sováka, ale o úniky z tohoto případu. Jsem dál přesvědčená, že tyto úniky jsou buď od policie, která je šetří, nebo od dozorového státního zástupce, kterým je VSZ Praha. V podstatě jsme to i doložili. Na ministerstvo spravedlnosti přišlo usnesení o sdělení obvinění 8. prosince před polednem a úniky začaly masivně proudit už od 5. prosince.   To znamená, že v ruce jsem žádný dokument k této kauze do 8. prosince neměla.

Když jsem to chtěla vysvětlit, přišel mi poměrně arogantní dopis, který naznačoval, že tyto úniky mohou být i z ministerstva. Dále podezírám výše uvedené orgány, které nemohou šetřit samy sebe, to by bylo absurdní. Proto, když jsem se k věci vyjadřovala na policii, vznesla jsem řádnou námitku podjatosti podle paragrafu 30 trestního řádu (podjatost pro poměr k věci a osobám). Paní vrchní státní zástupkyně mi nevyhověla, nevyloučila se z případu a nejvyšší státní zástupce její postup v podstatě pokryl. Přitom úniky zaznamenáváme dále, a to dokonce i mého výslechu, v rámci kterého jsem dávala vysvětlení.

Máte důkazy pro to, že informace skutečně unikají z těchto míst? 

Někdo to musel pustit, protože ani já nedisponuji svým vlastním protokolem. Informace z mého čtyřhodinového výslechu mi odmítli vydat. A najednou unikají do médií celé citace. Někdo to pustit musel a musel to pustit ten, kdo protokolem disponuje. Vylučovací metodou dospívám k tomu, že to může jít od policie z Dlážděné ulice, kde jsem byla vyslýchána, nebo z vrchního státního zastupitelství, které to dozoruje. Žádný advokát to být nemohl, protože jsem s sebou na podání vysvětlení žádného neměla. A já jsem to nebyla, protože mně obsáhlý výslech nebyl vůbec poskytnut, přestože jsem o něj požádala. Takže kdo to pouští? Nejspíš Duch svatý.

Jak se k tomu postavíte?

Teď nemám momentálně čas, protože řešíme důležitější věci, máme nárůst epidemie, přetížené nemocnice, mutace viru atd. To jsou v současné době důležitější priority než řešit, odkud uniká nějaký výslech. Mimořádné vlády jsou i vícekrát denně a veškerou iniciativu musím napnout sem. Až to pomine, odpovím panu nejvyššímu státnímu zástupci, že nejsem spokojena s tím, jak to bylo vyhodnoceno. Proto jsem chtěla, aby to dali na Moravu, ne proto, že bych protežovala VSZ v Olomouci, ale jiné vrchní státní zastupitelství nemáme.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová Foto: Jiří Reichl

Jak to vypadá s reformou státního zastupitelství? 

Předložila jsem zákon o státním zastupitelství předloni v září, prošel legislativní radou vlády, ta konstatovala, že posiluje nezávislost státního zastupitelství. Je tedy zcela připraven, ale nebyl zatím vládě předložen, na to už nemám vliv.

Jakto?

Protože státní zástupci stále nejsou spokojeni, chtěli by si vybírat své šéfy sami a chtěli by mít v příslušné komisi převahu. To samozřejmě není možné s ohledem na jejich ústavní zakotvení. I vrcholoví manažeři soudů mají dnes funkční období, jediný, kdo ho nemá, tak jsou právě státní zástupci. Ti, když se dobře opevní, tak tam mohou být v podstatě do penze.

Teď jsou opevnění? Vláda možnost vyměnit nejvyššího státního zástupce má…

A umíte si představit, co by nastalo, kdybych dnes podala návrh na jeho odvolání? Tak budou opět svolávané demonstrace.

To znamená, že na projekt změny zákona o státním zastupitelství jste rezignovala?

Jak už jsem zmiňovala, vůbec nemám čas to teď řešit. Vyřešit současnou zdravotní krizi je důležitější. Zažíváme doslova časové dostihy v řešení koronakrize a nyní do ní začaly citelně zasahovat i soudci, kteří jsou velmi iniciativní a někdy i podivně kreativní.

Nečekáte tedy, že by se na nejvyšším či vrchním státním zastupitelství něco změnilo?

Pan nejvyšší je ve složité situaci, protože on sám chtěl odejít. Já ho nikam nevyháněla. Přihlásil se do výběrového řízení na evropského soudce pro lidská práva. Zřejmě měl pocit, že zvítězí. Nevím, z čeho tedy vycházel, protože konkurence byla velmi silná. Bylo tam mnoho uchazečů, navíc velmi kvalitních, jeden lepší než druhý. A samozřejmě soudci mají bohatší praxi. Vybírá se soudce evropského soudu. U pana Zemana byly obdivuhodné jazykové znalosti, ale přesah do rozhodování a znalosti evropské judikatury už tam takové nebyly, takže skončil čtvrtý – jako první náhradník.

Pan Zeman u výběrového řízení pravil, že už je víc než deset let na postu nejvyššího státního zástupce, že cítí potřebu změny. Sám to řekl. Takže já mu chtěla i pomoct, když cítí tu potřebu změny. Chtěl sám odejít, nebyl k tomu rozhodně nucen.

Spousta velkých kauz nedošla v posledních letech „naplnění“.  Jak hodnotíte práci vrchních státních zástupců?

Že to je mnoho efektů navenek a málo výsledků. A my na ministerstvu pak platíme náhrady škod a ty bohužel strmě rostou. Ale o tomto problému vrcholové vedení státních zástupců nechce vůbec slyšet, to je nepříjemná otázka.

Jednou z nejviditelnějších kauz je vyšetřování korupce ve fotbale. Z mého pohledu však stát řeší nepravosti v rámci soukromé instituce, kterou si ta instituce má umět vyřešit sama. Dává smysl, aby státní zástupci dávali tolik energie a prostředků do takového případu? 

Jde o takový efektní případ. Když není dlouho o státním zastupitelství slyšet, tak vytáhnou bafuňáře. Tak to vidím já. Je to kauza, kterou vždycky lid uvítá, protože fotbal je zajímavý, byly tam ti „kapříci“ v minulosti, lidi nemají rádi fotbalové bosse… A proto, když je oživíme, vždycky dospějeme k úspěchu. Řekla bych, že je to taková taktika.

Jak nahlížíte na odpovědnost státních zástupců v případě, kdy nedotáhnout případ, který se zdál takřka předem jasný?

Odpovědnost si zatím nepřipouští. Obhájci se na nás pak obrací s náhradami škod.

Nicméně existují způsoby, jak státní zástupce dohnat k odpovědnosti.

Oni řeknou, že to byl právní názor. Podají několikrát opravný prostředek a celou věc tím ještě natáhnou. Jsou přesvědčeni o správnosti svého právního názoru a postupu. Je těžké rozhodnout, zda postupovali v dobré víře, nebo to bylo lajdáctví.

Existují případy, kdy si třeba státní zástupce neobstaral povolení pro odposlechy.

Jsou to citlivé věci nutné individuálního pečlivého posouzení. Je nutné mít na paměti, že by se to mohlo obrátit i v opačný extrém, kdy nakonec nebudou chtít cokoliv stíhat. Spravedlnost je citlivá záležitost. Dnes si ovšem nepřipouští, že udělali také nějakou chybu. Soud jim to vytkne a mnohdy jsou dotčení. Cítí se nedotknutelní a nekritizovatelní.

Mají v současné době vůbec vrchní státní zástupci a vrchní soudy existovat?

Jsme malá republika. Bylo to vyřčené už několikrát včetně mých předchůdců a dnes velkého kritika, bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Ten se ovšem po letech nechlubí, že když vybral současného nejvyššího státního zástupce do této pozice, jezdil ho představovat tehdejším kmotrům. Neumím si představit, že by mne doktor Motejl při mém nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství podrobil takové proceduře.

Co by na současnost řekl Otakar Motejl?

Asi by se hodně divil a nezapadl by do této doby.

Dnes do veřejného života výrazně promlouvá i Ústavní soud. Zejména u rozhodnutí týkajícího se volebního zákona bylo stanovisko disentujících soudců hodně ostré. Řada komentátorů už Ústavní soud nazývá třetí komorou parlamentu.

Dnes se to tak dá nazvat.

Co se změnilo?

Oni to popsali sami ti čtyři disentující soudci. Mluvili o ponurém obrazu a rozhodování ústavního soudu, což je hodně silný výraz a mluvili o vrcholu arogance. Tak silné výrazy nepamatuji v celých dějinách Ústavního soudu. A to jsem dobře znala i jeho otce zakladatele dr. Kesslera a rozuměla jsem si s ním. Nepamatuji, že by někdo takové výrazy použil, ani nepamatuji tak důrazné distancování se od rozhodnutí. A nyní se to opakovalo i v druhém případě, kdy soud rozhodl a padaly tam také poměrně ostré výrazy. To znamená, že Ústavní soud je rozdělen, byť to není půl na půl.

Toto rozdělení má kořeny v historii, protože jak znám obsazení Ústavního soudu, tak většinu soudců si pan doktor Rychetský sám navrhl a pan prezident, který mu vždycky vyšel vstříc, tak mu tam ty soudce nechal najmenovat. On o nich nepochyboval, protože mu plně věřil. V tom jsou základy.

A ptáte se, co se změnilo. No změnil se hlavně postoj pana doktora Rychetského. Protože on byl architektem původního volebního zákona před dvaceti let. V pozici místopředsedy vlády a předsedy legislativní rady vlády a ještě senátora, který to prohlasovával. Dnes pláčou s panem doktorem Pithartem, že je jim křivděno. Vždyť oba jako senátoři to prohlasovali a zasazovali se o ten zákon. Všude ho prosazovali a dnes ho strhali. Tak kde se stala ta otočka o 180 stupňů? Mezitím tady proběhly patery volby a najednou je to špatně? Tomu nerozumím a pan doktor Rychetský to patřičně nevysvětlil a nikdo z novinářů se ho dost důrazně neptá. To jsou věci, které by měl zodpovědět.

Nevysvětlil ani to, proč se nyní nevyloučil z rozhodování, když takto radikálně změnil názor. Já bych se na jeho místě vyloučila, protože by mi byla hanba udělat takový obrat. Neudělal to, nevím, co se stalo a jak dneska přemýšlí. Ze začátku jsem to chápala tak, že bude chtít kandidovat na prezidenta a potřebuje se vymezit. To vyloučil. Pak je druhá možnost, že by chtěl být znovu předseda Ústavního soudu v nových podmínkách pod novým prezidentem, tady se nabízí další vysvětlení.

Stále za tím tedy hledáte nějakou konkrétní věc, nějakou prebendu? (Marie Benešová po vyhlášení nálezu ÚS reagovala slovy, že je otázka, „kdo co komu slíbil“).

Nejde o prebendu, ale o budoucí postavení. Kladu si legitimní otázky, pokud někdo takto radikálně změní názor. To je přeci logické.

Z rozhovoru s panem předsedou Rychetským, který jsme na INFO.CZ uveřejnili, čiší výrazná neshoda s prezidentem Milošem Zemanem.

Miloš Zeman ho do této chvíle, než udělal tuto otočku s volebním zákonem, chválil a mluvil o něm vždy v superlativech. A to je právě to, co mě zaráží. Kde se to stalo? Vždyť oni byli parťáci na jedné lodi. Skutečně nevím, co se mezi nimi stalo, ale pan prezident mu nic neudělal.

Mluvila jste s panem prezidentem po rozhodnutí Ústavního soudu? Jak reagoval?

Mluvila jsem s ním na Hradě chvíli minulý týden při jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu a nerozumí tomu také. Je z toho hodně smutný a řekla bych hodně zklamaný.

Jak si myslíte, že novela volebního zákona dopadne?

Pan prezident se obává chaosu a já si myslím, že to opravdu politickým chaosem skončit může. V pondělí procházel návrh vládou ve dvou alternativách, ať si sněmovna vybere. Teď má prst na spoušti právě sněmovna. Bude záležet na tom, jak se strany domluví, a ony se podle mého názoru úplně nedomluví. Nenávist je velká, vztahy jsou opravdu hodně vyhrocené. Někde jsem také četla stanoviska profesorky Válkové, která uváděla, že by vznikl jiný návrh, který by byl pouze pro potřeby těchto voleb. To si myslím, že je poněkud absurdní.

Na to, aby vznikl kvalitní návrh, na kterém se strany shodnou, je podle mě již málo času. Navíc k tomu nebude ani vůle. Animozity jsou obrovské, z toho, co pozoruji ve sněmovně, musím říct, že nenávist některých politiků už je koncentrovaná.

Určitě jste sledovala, jak rozhodl Městský soud v Praze v případě Gymnázia na Zatlance. S odkazem na protiústavně vyhlášený nouzový stav mu zakázal distanční výuku a přikázal obnovit klasickou formu vzdělávání. Jak to vnímáte?

Zde zasáhl do kompetence Ústavního soudu, začíná v tom vznikat zmatek. Soudci to mohou kopírovat, pokud dostanou odvahu. Každý smělejší tam bude něco kreativně vymýšlet a utrhne se lavina. Obávám se, že teď v tom nastane chaos.

Když si jako rodiče přečteme titulky, tak vůbec netušíme, co se děje. Týká se to i jiného gymnázia nebo netýká?

V rozsudku zdůvodnil, že se to týká jenom jednoho gymnázia, ale samozřejmě, že obecně by se to vztahovalo i na ta ostatní. Řekli, že nouzový stav byl vyhlášen v rozporu s Ústavou, což by městský soud posuzovat neměl.

My jsme jako vláda požádali o prodloužení nouzového stavu (sněmovna prodloužení neschválila – pozn. redakce). Pak do jednání vstoupili hejtmani a požádali, aby nouzový stav pokračoval, což nepředstavuje hmotně právní podmínku, ale novou okolnost procesní. Nouzový stav by podle našeho názoru mohl být prodloužen. Současná situace to ospravedlňuje, protože jsou zde nové okolnosti daleko závažnější.
Umírají mladí lidé, máme přetížené nemocnice na pokraji kolapsu, máme nebývalý nárůst nakažených a vyskytuje se zde řada druhů agresivních mutací. To jsou ony nové okolnosti, které podmiňují pokračování nouzového stavu.

Dobře, ale jak se v tom lidé mají vyznat, když jednotlivé soudy začnou dávat rozhodnutí jako v případě Gymnázia Na Zatlance?

Je tam možná ještě kasační stížnost. Je to sice pravomocné, ale viděla jsem hodně rozhodnutí, které bylo poté zbouráno Nejvyšším správním soudem.

Je tady ovšem deset milionů lidí, kteří nevěřícně zírají, co se tady děje a co dělá 30 lidí kolem nich.

Začal s tím Ústavní soud a zdá se, že se obecné soudy budou chtít rovněž proslavit. Někteří chtějí na sebe také upozornit. Mnohdy nejde o věc, ale o to vyniknout a být slavný.

Když si vzpomenete na demonstrace za nezávislou justici, myslíte si, že se to může opakovat?

Těžko říct, lidé se nyní ze zdravotních důvodů obávají shromažďovat a pan Minář už tolik netáhne, byť se dal na politiku. Šlachta má víc zájemců, jak to odhaduji.

Když už jste na to narazila, tak jak se díváte na jeho vstup do politiky?

Šlachtovi jsem vždycky držela palce, protože to byl srdcař a byl to neúplatný policista. Bohužel to s ním coby policistou nedopadlo. Pamatuji, že jsem panu prezidentovi předávala analýzu a byla jsem na jeho straně. Ve chvíli, kdy bývalý ministr vnitra Milan Chovanec s policejním prezidentem Tomášem Tuhým a panem náměstkem Laubem bourali ÚOOZ, neměli tu reorganizaci napsanou ani na papíře, měli jenom slidy z tiskovky. Původní reorganizace neexistuje, pokud jde o koncepční řešení, dodnes.

Tuhý dostal trafiku v Bratislavě, Chovanec si žije někde na jihu a údajně nemocný náměstek Laube dostal místo u České pošty. Byl to zajímavý spolek. Šlachta a jeho lidé, kteří byli zanícení, skončili mimo policii. Jediným jejich hendikepem bylo, že byli až moc zanícení do práce. Pokud by se udrželi v řadách policie, určitě by byli dobří dál, protože pro to byli vychováni. Robert Šlachta si myslí, že teď je jeho místo v politice. Mluvila jsem s ním nedávno, trochu jsme to probírali, známe se léta. Musí si to sám vyzkoušet.

Přála byste mu, aby se dostal do Sněmovny?

Já bych mu přála, aby z tohoto kroku nebyl nakonec zklamaný a aby mu to přineslo dobré výsledky, když už do toho tolik energie investoval, a a dokonce si vzal půjčku. Ovšem čas teprve ukáže. Znám hodně lidí, kteří se ho chystají volit, ale v politice také musíte mít spojence.

Jak byste charakterizovala současnost s ohledem na to, že jste v politice i v justici opravdu dlouho?

Jediný zákon, který jsme připravili, je zákon o státním zastupitelství. Ostatní, které po nás požaduje GRECO (Skupina států proti korupci), ve sněmovně máme. Pokud jde o zákon o státním zastupitelství, jeho zdržení dávám do souvislosti s vlekoucím se stíháním našeho premiéra. Řízení se vleče a neustále se posouvá a nemohu se smířit s tím, jak je ten posun zdůvodňován. Právní pomoc lze také urychlit, pokud je vůle, někdy je to i otázka telefonu, aby byla zaurgována. Můj odhad je, že řízení bude protahováno do voleb a vrcholoví státní zástupci si z této kauzy udělali obranný štít.

Takže se celá kauza do voleb neuzavře?

Potrestán pro průtahy (ovšem v jiné kauze) byl státní zástupce Šaroch a zdá se, že už další postup nikoho nezajímá, přitom nejvyšší státní zástupce to vrátil před více než rokem k doplnění.

Na veřejnost to nicméně může působit tak, že premiér to naschvál zdržuje.

Premiér nic nezdržuje a určitě není spokojený, že věc ještě nebyla vyřízena. A státní zástupci mají dobrou pojistku, že nebudou odvoláni. Zákon o státním zastupitelství se nestihne a nejvyšší státní zástupce může dál říkat, že je každé pondělí v ohrožení, že bude na vládě odvolán, ač dobře ví, že to není reálné. A to přes to, že nyní má škraloup s kauzou svého kamaráda, který se soudí s panem Czerninem, do které neměl co zasahovat.

Znamená to, že bude Pavel Zeman čelit kárné žalobě?

Může čelit kárné žalobě, jestli to tak posoudíme. Požádala jsem ho ať podá písemné vysvětlení. Jsem zvědavá, jak to vysvětlí. Potom bude věc vyhodnocena. Nelze zastávat pozici, kdy horlivě posuzuje střety zájmů jiných a sám v nich je.

Jak se tedy díváte na to jeho vysvětlení?

Na to teprve čekám a těžko chápu, proč ve prospěch kamaráda, ke kterému jezdí na dovolenou, podal třikrát dovolání. Kdybych tohle udělala já, tak se bude volat po mém odvolání. V jeho případě panuje podivný klid.

Jak se vám vůbec spolupracuje s premiérem?

Překvapil mě, jak je pracovitý a zodpovědný. Nemůžu říct, že bych s ním měla negativní zkušenosti a do ničeho nezasahuje.

Jestli tohle není ten problém.

Myslíte, že by měl?

Nemyslím zrovna u vás.

Lidsky si rovněž rozumíme, ale to jsme si rozuměli i předtím, ještě v době, kdy dělal v byznysu. Kdysi mě lákal do ANO a já mu tehdy jako začínajícímu politikovi mnoho nevěřila, ale překvapil mě a nakonec zvítězil.

Kdyby vyhrál volby a znovu sestavoval vládu, šla byste do toho?

Teď mě takové myšlenky vůbec nenapadají, jsme strašně unavení. Kdyby zítra vláda skončila, tak budu nejšťastnější. Nikdo neví, co bude.

Když se podíváte zpětně na svoji kariéru, jsou tohle největší animozity, které kdy byly?

Je to nejbrutálnější doba, kterou jsem zažila.

Jak se to projevuje?

Nenávistí. Politici si neumí o věcech normálně přátelsky popovídat. Nebo je to takové pokrytectví, že si popovídají, ale ve chvíli, kdy se otočíte, tak vám vrazí kudlu do zad.

Nicméně doba volá po nějakém konstruktivním řešení.

To volá, ale už je politická scéna tak rozjitřená, že se těžko dá dohromady, panuje tu absolutní antiBabiš. Když se zeptáte opozičních politiků, jak by postupovali, konkrétně vám to neřeknou, anebo požadavky nasazují tak absurdně vysoko, až jsou nesplnitelné, což dobře ví. Jsou tam mnohdy mladí lidé, bez praktických zkušeností, kteří si však chodí obhlížet křesla příslušných ministrů a jsou nezdravě sebevědomí.

Jaký ministr spravedlnosti by byl například právník a předseda pirátských poslanců Jakub Michálek?

O tom se neodvažuji ani pomyslet. Myslím, že by byl arogantní a nezdravě sebevědomý. Všechno zavedené by možná bez náhrad boural. Třeba se mýlím, ale jinou tvář mi zatím neukázal.

A ministr vnitra? O tom se ve spojitosti s ním také spekuluje, byť se mluví třeba i o šéfovi STAN Vítu Rakušanovi.

Spekuluje se o leckterých, jedno ale budou mít společné: neúspěchy budou svádět na vládu Andreje Babiše.

Svádět vinu nicméně umí i současný premiér…

U něho oceňuji tah na branku, cit pro situaci, pracovitost a odpovědnost.

Michal Půr, Vladimír Piskáček

(Ekonomický deník rozhovor přetiskuje se svolením redakce INFO.CZ)