Sobota, 27. listopadu, 2021

Stavebnictví spotřebuje až 60 procent vytěženého materiálu. Aby neskončil jako odpad, je nutné ho recyklovat

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Až 90 procent materiálu skončí jako odpad. Nejvíce odpadu vzniká ve stavebnictví. To globálně spotřebuje 60 procent vytěženého materiálu a 40 procent energie. Tento stav není dlouhodobě udržitelný. Již při navrhování budov je nutné přemýšlet o tom, z čeho budou postaveny a jak se tento materiál bude moci využít po uplynutí životnosti budovy. „Na budovy by se mělo pohlížet jako na zdroj cenného materiálu,“ říká ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.

Města koncentrují lidský a ekonomický kapitál. Zároveň však mají obrovské nároky na životní prostředí, na materiál, na suroviny, na zdroje. Řešením neudržitelného stavu je zavádění zásad cirkulární ekonomiky. Ta je často definována jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. Snaží se z odpadu vytvořit opět zdroj.

O tom, jak ve městech implementovat zásady cirkulární ekonomiky, která se mimo jiné snaží o využívání recyklovaných materiálů, se hovořilo v dalším díle ze série přednášek Rethink Architecture, kterou pořádá Česká rada pro šetrné budovy spolu s Centrem architektury a městského plánování CAMP.

Česká rada pro šetrné budovy spojuje společnosti a organizace z oblasti šetrného stavebnictví: od projektantů, architektů přes dodavatele materiálů a technologií až po stavební firmy a developery. Chce podněcovat tuzemský trh k přeměně způsobů, jakými se navrhují, staví, rekonstruují a provozují budovy a urbanistické celky. Cílem je vytvořit zdravé, prosperující, ekologické a společensky ohleduplné prostředí s vyšší kvalitou života. Od svého vzniku v roce 2009 úzce spolupracuje s celosvětovou zaštiťující organizací – Světovou radou pro šetrné budovy (World Green Building Council), sdružující přes 90 zemí. V současné době má více než 80 členů.

„Cirkulární ekonomika je hodně o změně myšlení a o zapojení komunit. Nesouvisí jen se životním prostředím, ale i se vzděláváním a s kulturou. Je to komplexní smyčka,“ upřesňuje Veronika Doubnerová z Pražského inovačního institutu. Dodává, že pokud přejdeme ze současné lineální ekonomiky na cirkulární, snížíme tím globální emise CO2 o více než sedmdesát procent.

Pro města je koncept cirkulární ekonomiky velkou příležitostí, jak ušetřit, a to nejen finance, ale také právě stavební materiál. Města mají značnou sílu prostřednictvím zadávání veřejných zakázek podporovat cirkulární projekty. A zaměření těchto projektů může být skutečně široké, ať již jde o ty, díky nimž se zadrží dešťová voda či se využije šedé vody, podpoří se instalace zelených střech, zelených fasád a zakládání komunitních zahrad. Jiné mohou cílit na udržitelnou produkci potravin, využití bioodpadu či na sdílenou mobilitu.

Při výstavbě je zásadní, aby se již ve fázi návrhu budovy či celé lokality přemýšlelo o tom, jaké se použijí materiály, jak je co nejdéle udržet v cyklu, v maximální kvalitě, a co se s nimi stane, až doslouží svému účelu. Jak vyplývá ze statistik Eurostatu, Česká republika má v tomto ohledu co dohánět. Znovuvyužití materiálu se v Česku děje jen ve zhruba osmi procentech, průměr v EU je 12 procent. Například v Belgii se ale stavení materiál znovu využívá až ve třiceti procentech.

Jednu z možností, jak stavět v souladu s principy cirkulární ekonomiky, představuje modulární výstavba. Jednotlivé bloky se vyrobí v továrně a následně se zkompletují na staveništi. „Devadesát procent materiálu se u nás třídí,“ říká Stanislav Martinec, majitel a jednatel společnosti KOMA Modular, která se řadí mezi největší tuzemské výrobce modulárních staveb.

Záměrem Stanislava Martince, který má za sebou projekty jako je architektonicky oceněný EXPO pavilon v Miláně 2015 či první modulární nemocniční pavilon, je v Česku vybudovat KOMA Village. Ta bude zahrnovat nejen modulární rodinné domky, z modulů bude postavena i mateřská školka, ubytovací zařízení, galerie a dokonce i lázně. Počítá se též s vertikální farmou.

„Naším cílem je nejprve zrekultivovat přírodu a následně budeme jednotlivé moduly instalovat jeřábem,“ upřesňuje Stanislav Martinec.

Už dnes v Česku najdeme řadu projektů, které jsou založeny na zásadách cirkulární ekonomiky. Jedním z nich je Kampus Hybernská v centru Prahy. Jde o kulturně vzdělávací centrum, které bylo zprovozněno v roce 2017 v šesti tehdy nevyužívaných budovách. Kampus vznikl propojením pražského magistrátu, který vlastní objekty, a Univerzity Karlovy, v jejíž péči je.

„Jímáme dešťovou vodu, kterou splachujeme. Recyklujeme nábytek, pořádáme cirkulární dílny,“ uvádí jen některé z řady aktivit ředitelka Kampusu Hybernská Ema Pospíšilová.

Společensky prospěšný podnik Kokoza se zase snaží naučit veřejnost, jak uzavřít cyklus jídla. To zahrnuje lokální pěstování a kompostování.

„Ve městech lze pěstovat například na balkonech, na komunitních zahradách či na vlastních zahradách,“ říká Radka Pokorná, výkonná ředitelka Kokozy. Zvláště komunitní zahrady se stávají aktuálním tématem, protože zahrádek v koloniích je nedostatek.

V Praze je asi šedesát komunitních zahrad, a to na brownfieldech, na dočasně nevyužitých pozemcích či na střechách. Důležité je, aby si veřejnost uvědomila, že bioodpad nepatří do směrných popelnic. Dnes přitom zabírá přes čtyřicet procent jejich objemu. Existuje přitom řada možností, jak s ním ekologicky naložit, a to od svozu bioodpadu až po různé typy kompostérů. S jejich instalací již počítají ve svých projektech i někteří developeři.

Inspiraci ze zahraničí může být projekt R-URBAN, který tvoří síť lokálních center cirkulární ekonomiky. V hubech komunita pěstuje potraviny, organizuje kulturní akce nebo vytváří alternativní bydlení. Doposud vzniklo sedm takových center, pět z nich se nachází v okrajových částech Paříže, dvě pak v Londýně. První centrum byl vybudován ve francouzském městě Colombes. „Na obecních pozemcích, které byly nevyužívané, jsme založili několik mikrofarem, společné zahrady, vzdělávací místa, je tam také komunitní kavárna a minimarket. Vše je založena na zásadách udržitelnosti,“ říká profesorka Doina Petrescu z University of Sheffield.

Dodává, že důležitým aspektem projektu je vtáhnout veřejnost do rozhodování. Díky projektu R-URBAN v Colombes, do něhož se zapojilo více než 400 lidí, se během pěti let podařilo vytvořit dvacet pracovních míst, polovina spotřebované elektrické energie se vyrobila lokálně a o čtyřicet procent se snížila ekologická stopa.

(nik)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter