Jeden z nejdynamičtějších oborů v současnosti je nepochybně stavebnictví. Staví se lépe a úsporněji.
Pokrok je vidět především ve výstavbě energeticky úsporných domů. Zatímco průměrný český rodinný dům z 80. let dvacátého století spotřeboval na vytápění až 400 kW/m2 ročně, tak nízkoenergetický dům potřebuje jen 50 kW/m2 a pasivní dům dokonce jen 15 kW/m2. Průměrná česká novostavba má přibližně 100 kW/m2 s tím, že na přelomu tisicíletí se stavěly novostavby, které byly náročnější – 150-200 kW/m2 . V 90. letech byla situace ještě horší, na energetické hledisko se téměř vůbec nedbal ohled, spíše na fantazii majitele a architekta.
Stavebnictví se vyvíjí, krychle nemusí znamenat panelák
Není tak divu, že výstavba energeticky úsporných domů také vede k tomu, že se také zlepšuje architektura. Podnikatelské baroko, kdy charakter domu byl často založen na tom, aby měl co nejvíce arkýřů, vikýřů a dalších nesmyslných výstupků, je naštěstí minulostí.
Takové domy jsou velmi energeticky neefektivní, vznikaly zde tepelné mosty. Provedení staveb je zde často nekvalitní a výsledkem nedostatečné izolace také to, že se kondezovala voda na oknech, vytvářely se tak plísně. Izolace „výstupků“ na domech je také velmi náročná a nákladná. Údržba je také podstatně vyšší a takové domy jsou dnes obtížně prodejné.
Stavba energeticky úsporných domů si však žádá rovné tvary, energeticky nejefektivnější je krychle, kde při kvalitní práci nejsou žádné tepelné mosty. Ale i v tomto případě se nemusí jednat o stavbu, která architektonicky čerpá z „paneláků“: Fasády domů jsou například obložené dřevem, okna jsou velká a přivádí dostatek světlosti. Architektura se tak z pseudobarokního stylu počátkem 90. let vrací k funkcionalismu s využitím přírodních materiálů. Kvalita bydlení v takových domech je o několik řádů vyšší.
Bez řízeného větrání se v pasivním domě budete dusit
S honbou za energetickou úsporností se však objevuje řada problémů, které musí budoucí majitel vyřešit. Prvním je důraz na kvalitu provedených stavebních prací a zvolených materiálech. I zde je však možné držet cenu na rozumné úrovni, například při stavbě domu pomocí takzvané dřevěné sendvičové konstrukce, která se ale musí provést od odborné firmy, které se na ně specializuje. Životnost takové stavby se poté odhaduje i na 150-200 let, je tedy plně srovnatelná s cihlou né-li vyšší.
Dalším problémem je, že pokud dům má vyšší energetickou úsporu než 70-80 kW/M2, pak je takové bydlení bez dodatečných opatření nevhodné. Důvodem je, že nedochází k výměně vzduchu, pro zdravé bydlení je tak nutné mít důmyslný systém řízeného větrání, se kterým je nutné počítat už při stavbě domu.
Nevýhodou je poměrně vysoká investice a nutnost pravidelné údržby tohoto systému, ale i to, že dům bude uzavřen a pouhé otevření oken tak zničí celou energetickou bilanci. Proto se takové domy často staví tak, že neumožňují otevírání oken a pokud ano, tak ve velmi omezené míře. Výhodou pochopitelně je to, že do domu je přiváděn vzduch, který je očištěn o prach či pyl, měl by tak být výrazně zdravější. Na druhé straně existují názory, že takový vzduch může u dětí bránit ve vytváření přirozené imunity.
Domy se budou možná tisknout
Novým trendem, který může změnit celé stavebnictví a přinést mu největší revoluci od objevení cihly, jsou domy postavené pomocí speciálních 3D tiskáren. Tato technologie je zatím nejpokročilejší ve stavební velmoci Číně, kde šanghajská firma WinSun „vytiskla“ za jediný den 10 domů, tedy celou menší vesnici. Technologii poté použila k „vytisknutí“ pětipodlažního domu. Firma doufá, že s touto technologií bude možné také stavět mrakodrapy. Domy s touto technologií jsou vhodně uzavřené a můžou být tak enegeticky úsporné. Na technologii se můžete podívat v následujícím videu:
Arsen Lazarevič
