Španělští socialisté minulý týden ve Štrasburku zablokovali rozhodnější přístup Evropského parlamentu k reformě unijní obrany, uvedla europoslankyně Rasa Juknevičienė. Mezitím se Moskva snaží zničit nebo si podrobit vše, co není ruské, varovala bývalá litevská ministryně obrany v nejnovější epizodě podcastu EU Perspectives z Evropského parlamentu v Bruselu. Debaty se zúčastnili také její kolegové, europoslanci Petras Auštrevičius (Renew) a Markéta Gregorová (Greens/EFA/Piráti), stejně jako bývalý slovenský ministr obrany Martin Fedor.
Obrázek to není vždy pěkný, ale Rasa Juknevičienė ho vidí nekompromisně jasně. Pokud jde o obranu, má litevská europoslankyně rozhodně přehled: působila jako ministryně obrany své země a jako spojka NATO v různých funkcích v Litvě a Evropské unii, takže se tímto odvětvím úzce zabývá po větší část 21. století.
Desítky let služby se příliš neprojevily na tom, že by její projev byl zatížen právnickou hantýrkou, žargonem nebo diplomatickým kličkováním. „Dovolte mi, abych se vyjádřila jasně“ se zdálo být její oblíbenou frází v rozpravě – a jasně se skutečně vyjadřovala.
Společné hodnocení hrozeb
„Když už mluvíme o hrozbách, chci mít jasno, abychom pochopili, kde se nacházíme,“ řekla místopředsedkyně EPP. Důvod, proč se o obraně začalo mluvit, včetně plánovaného zvýšení celoevropských vojenských výdajů, nastal „ne kvůli probíhající válce na Ukrajině, ale kvůli Rusku“, řekla europoslankyně rezolutně.
Současná Ruská federace je podle ní jen směsicí minulých totalitních režimů. „’Russkij mir‘ přichází zničit nejen Ukrajinu, ale i demokracie. A pokud mluvíme jen o válce na Ukrajině, znamená to, že nemáme jasné zhodnocení hrozby. Musíme si uvědomit, že tato válka je (vedena) také proti Evropské unii.“
Mohlo by vás zajímat
My jsme nikdy nespali
Juknevičienė pochází z Pobaltí a o rozlehlosti Ruska tak ví své. Rychle odmítla často se objevující představu, že Evropská unie do dnešní obranné krize nějak zaspala. „Snažím se být velmi jasná, když říkáme, že Evropská unie spala a najednou se probudila, některé země nikdy nespaly. Omlouvám se, že to říkám, ale my jsme nikdy nespali. Situace byla před několika lety velmi odlišná, ale není to tak, že bychom se probudili před dvěma lety,“ odmítla část kritiky.
Našla však výtky k přístupu jednotlivých zemí k jejich závazkům vůči NATO. „Základem bezpečnosti a obrany bylo NATO na evropském kontinentu. Na jednom ze summitů Aliance bylo zcela jasně deklarováno, že každý jednotlivý členský stát má vynakládat ne méně než dvě procenta (HDP). Jen velmi málo zemí to bralo vážně.“
Juknevičienė uznala, že některé členské státy EU skutečně zaspaly, což nevěstí nic dobrého pro budoucí efektivní obranné uspořádání EU. „Po jednáních, která jsme vedli – a o kterých jsme minulý týden hlasovali – o usnesení k Bílé knize ve Štrasburku, nejsem příliš optimistická,“ řekla. „Proč? Protože socialisté, zejména ti ze Španělska, kde jsou dnes vládnoucí stranou, vyškrtli dokonce i zmínku o třech procentech (HDP jdoucích na výdaje na obranu). Tehdy jsem pochopila, že někteří lidé to s hrozbou přicházející z Ruské federace nemyslí vážně.“
Jen o něco méně přímočará byla, když přišla řeč na náhle bouřlivé vztahy mezi EU a USA. „Teď, když máme tuto novou situaci za oceánem, vidím v oblasti bezpečnosti a obrany větší krizi v NATO než v EU,“ uvažovala. „EU bohužel ještě není připravena převzít bezpečnost a obranu sama. Stále zoufale potřebujeme NATO, silnou euroatlantickou vazbu.“
Nedostatek důvěry přes Atlantik
Odmlčela se, než vyjádřila pocit nové reality, která se snáší na Evropu. „Do EU nyní přicházejí hrozby z obou stran: z jedné strany je to velmi přímá vojenská hrozba ze strany Ruské federace. Z druhé strany oceánu… nemáme stejnou důvěru, jako tomu bylo dříve,“ dokončila svou myšlenku možná poněkud méně výbušně, než začala.
V zásadní otázce dneška, tedy zda podporuje současné vojenské posilování pod vedením Komise na jedné straně a myšlenku koalice ochotných na straně druhé, byla Juknevičienė neoblomná. „Měli bychom se bránit stejným způsobem, jaký jsme očekávali před několika lety? Není jiná cesta než posílit unijní úhel pohledu na naši obranu. To se nyní stává prioritou. Proto jsme tady a musíme toho hodně udělat a čas běží. Válka proti Ukrajině je pro naši budoucnost otázkou existence.“
Ohledně šancí na úspěch pak se europoslankyně podívala na situaci zeširoka. „Jsme solidární, ale když se podíváme na výdaje na obranu, tak tam žádná solidarita není. Budu upřímná a otevřená: Země jako Španělsko nebo Portugalsko mohou mít pocit, že to není jejich hrozba. ‚Ale ne, my tak soucítíme s těmi Pobalťany nebo Poláky či Rumuny, ti žijí někde blízko hranic. Ale my to nějak přežijeme a máme jiné priority – naši lidé potřebují vyšší důchody a tak dále. My vás samozřejmě podporujeme, my vám pošleme nějaké peníze, nebo něco takového, ale…‘.“
„Přežijeme i bez Pobaltí“
Pak vyjádřila slovy to, co obvykle zůstává ve zdvořile odtažitém prostředí Evropského parlamentu nevyřčeno. „Omlouvám se, ale tohle jsem ještě nikdy, nikdy neřekla. Ale teď to řeknu, protože mám pocit, že si možná někteří lidé v těch zemích myslí, že bez Pobaltí, dobře, možná přežijeme. My jsme bez Pobaltí – nebo jiných – žili více než padesát let. Takže přežijeme i bez nich, jen aby nebyla třetí světová válka, jen aby se neutrácelo víc za obranu. Protože chceme mít vyšší důchody,“ nechala se slyšet.
„Takže se omlouvám, možná jsem příliš otevřená. Nejsem dost zdvořilá, ale musíme se snažit pochopit, že to nebude stejný život. Pokud z mapy zmizí tři malé země jako Pobaltí, nebo z mapy zmizí části Polska, nebo budou opět okupovány části Finska, nebo bude Černé moře ovládat pouze Ruská federace, bude to stejně silná Evropská unie se stejně dobrým životem ve Španělsku nebo Řecku?“ položila otázku, která se v některých kruzích může stále jevit jako pouze řečnická.
Podpobně hovořil i její kolega z Evropského parlamentu Petras Auštrevičius. „Pro mě je slovní spojení ‚koalice ochotných‘ nedostatečné,“ řekl člen frakce Renew. „Ochotný jako ‚víte, mohu se rozhodnout, zda přijdu, nebo ne, aniž bych musel čelit nějakým důsledkům‘?“ ptal se.
Auštrevičius tak žádá více. „Musí to být koalice odhodlaných. Pak můžete mít určité plánování následných investic, určitou odezvu na dosažené výsledky a tak dále a tak dále. Buďme velmi opatrní s tou ‚koalicí ochotných‘, protože je to velmi ambivalentní popis spolupráce. Potřebujeme větší angažovanost a pravděpodobně i větší koordinaci ze strany Evropské komise,“ řekl někdejší velvyslanec ve Finsku, který byl kdysi ve svých 31 letech nejmladším velvyslancem v historii své země.
Jak se vypořádat s Orbánem
Bývalá vyslankyně při NATO Juknevičienė se zdála být méně nakloněna důvěře v samotné struktury Unie. „Obrana a bezpečnost, to se netýká jen Evropské unie, ale celého evropského kontinentu. Proto velmi vítám signály z Británie, že se vracejí. Opustili Evropskou unii, ale ne kontinent. Zoufale potřebujeme Británii na palubě; a Norsko s jeho schopnostmi na severském křídle; a dokonce i Turecko a další země, které jsou ochotny mít tuto koalici,“ řekla.
Juknevičienė poté zmínila jeden z důvodů, proč je podle ní EU v současném stavu špatně vybavena pro řešení obranných otázek. „(Koalice) musí být širší než jen na bázi Evropské unie, kde neustále bojujeme s Orbánem. Každá Evropská rada je o Orbánovi. Proto doufám, že Británie a samozřejmě Německo a Francie pochopí důležitost tohoto procesu,“ argumentovala. „Nemůžeme si pořád stěžovat, že Orbán nedovoluje to či ono.“
Debatéři se zjevně zabývali otázkou, jak obejít neústupnost maďarského premiéra v otázkách obrany. Česká europoslankyně Markéta Gregorová se zdála být spíše nakloněna úpravě rozhodovacího procesu v Radě EU než jeho obcházení. „Myslím si, že za současných okolností, víme, že některé evropské vlády, a budu jmenovat a hanět Maďarsko a Slovensko, (které) v současné době poslouchají spíše to, co říká Putinova propaganda, než to, co je evropským zájmem, v tomto scénáři máme bohužel v Radě stále právo veta,“ řekla.
Srdce a mysl
„Přesto máme pětadvacet (spojenců) – nebo snad šestadvacet, počítáme-li Slovensko,“ obrátila se pak Juknevičienė téměř omluvně na dalšího účastníka debaty, bývalého slovenského ministra obrany Martina Fedora.
Ten rychle uznal, že současné vedení země je kontroverzní. „Myslím, že se musíme zabývat také informačními kampaněmi, za jejichž oběť bych Slovensko vlastně považoval,“ řekl a zároveň zdůraznil, že jako bývalý politik již může ‚svobodně vyjadřovat své názory‘. „Je to také boj o naše mysli a srdce, o to, čemu věříme, zda si budeme uvnitř Unie pomáhat, nebo ne. A Rusové vědí, jak k tomu přistupovat. Mohou zničit jednomyslnost uvnitř Evropské unie, takže by nikdo ani nebyl ochoten skutečně bojovat,“ řekl pan Fedor.
Názor Juknevičieně však zůstává jasný. „Putin někdy zná naše schopnosti lépe než my,“ řekla. „Když bezpečnostní oblasti kolem Ruska zůstanou prázdné, bude se to (ruská agrese vůči sousedům, pozn. red.) opakovat,“ nenechala nikoho na pochybách, čemu Evropa čelí.
