Sobotkova vláda za rok 2014 vygenerovala deficit ve výši 77,8 miliardy korun, interpretace tohoto výsledku jako úspěchu je ale ze strany ministra financí zavádějící.
Návrh státního rozpočtu bývá ze své podstaty top tématem politické diskuze a přirozeně i prostorem pro hlavní střet mezi vládou a její opozicí. Státní závěrečný účet, shrnující hospodaření státu v předešlém roce, už tolik emocí nevyvolává. Přirozeně, na rozdíl od návrhu státního rozpočtu nelze při projednávání státního závěrečného účtu jakékoliv zájmové skupině ubrat či přidat peníze daňových poplatníků. Přesto stojí za to státnímu závěrečnému účtu patřičnou pozornost věnovat, zvláště v naší situaci dlouhodobé nerovnováhy veřejných financí. Státní závěrečný účet nám může minimálně sloužit jako zpětné zrcadlo fiskální politiky.
Trvalou, dlouhodobou nerovnováhu veřejných financí a tendenci k deficitům potvrzuje i výsledek hospodaření státu v minulém roce. Stát v roce 2014 hospodařil s příjmy ve výši 1 133,8 mld. Kč a výdaji ve výši 1 211,6 mld. Kč. Vláda tak generovala další deficit v řadě, a to ve výši 77,8 mld. Kč. Sobotkova vláda, zejména ministr financí A. Babiš, začali toto číslo překvapivě interpretovat jako úžasný úspěch stávající vlády a srovnávali ho s původně rozpočtovaným a schváleným schodkem na r. 2014 ve výši 112 mld. Kč. Taková interpretace je však jemně řečeno velmi zavádějící.
Na nižším než plánovaném schodku nemá Sobotkova vláda zásluhu vůbec žádnou, neexistuje byť jediný výrazný krok ke zlepšení bilance státního rozpočtu, který by vláda v minulém roce uskutečnila.
Za nižším schodkem, oproti plánovanému, stojí především ekonomické oživení. Návrh rozpočtu na r. 2014 byl totiž Rusnokovou vládou sestavován při předpokládaném ekonomickém růstu ve výši 1,3 % HDP. HDP ale nakonec rostl v minulém roce o 2 %, tedy o 0,7 p.b. rychleji, než Ministerstvo financí při sestavování rozpočtu počítalo. Tento silnější ekonomický výkon přinesl rozpočtu desítky miliard korun navíc na vyšším výběru daní, což je dominantní příčinnou nižšího než plánovaného deficitu. Navíc schodek ve výši 77,8 mld. Kč při 2% ekonomickém růstu nelze vydávat za žádný úspěch. Připomeňme, že v r. 2013, kdy byla česká ekonomika ještě v recesi, a HDP klesl o -0,7 %, dokázala Nečasova vláda hospodařit s téměř identickým schodkem 81,3 mld. Kč.
Naše levicová vláda zkrátka získala v minulém roce bonus v podobě meziročního nárůstu příjmů o 42 mld. Kč z titulu zmíněného ekonomického oživení. Ekonomické oživení však Sobotkovu vládu nepřimělo jakkoliv pokračovat v konsolidaci výdajové strany rozpočtu, která je klíčem ke konsolidaci celých našich veřejných financí. I přes 2% ekonomický růst narostly vládní výdaje ve srovnání s r. 2013 o 38,5 mld. Kč. Přitom je známou poučkou, že doba ekonomického růstu je nejlepším obdobím na potřebné výdajové škrty, které jsou v dobách špatného ekonomického počasí mnohem bolestivější.
Největší podíl ve výdajích státu tvořily v minulém roce již tradičně sociální dávky. Stát na ně vynaložil 496 mld. Kč, což s počtem obyvatel ČR převyšujícím 10,5 milionu znamená více jak 47 000 Kč ročně na obyvatele včetně nemluvňat. Číslo je třeba nicméně číst s vědomím toho, že jsou v něm zahrnuty i dávky důchodového pojištění. I tak je to ale samo o sobě děsivé číslo. Naznačuje, jak náš přebujelý sociální model funguje jako síť, nikoliv jako pověstná trampolína, která by měla člověka vrátit mezi ekonomicky aktivní a o sebe sama se starající spoluobčany. Ještě varovnější je však skutečnost, že výdaje na sociální dávky rostou neustále z roku na rok, ať je naše ekonomika v recesi, nebo zažívá hospodářský růst. Vzhledem k vysokému podílu těchto výdajů na celkovém rozpočtu a v kontextu trendu stárnoucí společnosti je vcelku triviální zjištění, že jakákoliv smysluplná reforma veřejných financí musí být založena na hluboké reformě sociálního systému a penzí.
Státní závěrečný účet nabízí celou řadu dalších zajímavých údajů. Za zmínku stojí výše výdajů na státní dluh, které v r. 2014 činily 55,9 mld. Kč. Jde o druhou největší položku tzv. mandatorních výdajů, které dosáhly celkové výše 685,1 mld. Kč a tvořily 56,5 % celkových výdajů státního rozpočtu. Nad více jak polovinou rozpočtových výdajů tak nemá vláda jakoukoliv fiskální suverenitu a musí je zaplatit, ať chce či nikoliv. Zmíněných 55,9 mld. Kč na obsluhu státního dluhu je zase dobré uvést do kontextu s ostatními rozpočtovými kapitolami. Na jednu ze základních funkcí státu, na zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku, vydal stát v loňském roce 37,2 mld. Kč, na obranu pak 31,8 mld. Kč. Jsou-li tyto kapitoly nižší, než kolik činí výdaje na obsluhu státního dluhu, příliš dobré vysvědčení to vládám libujícím si v deficitech nepřináší.
Státní závěrečný účet za r. 2014 zkrátka žádné příjemné čtení není. A jinak to nebude s velkou pravděpodobností ani se závěrečnými účty v nadcházejících letech.
V průběhu psaní tohoto textu totiž premiér Sobotka pro média deklaroval, že v nadcházejícím roce počítá s růstem důchodů o 200 Kč, s růstem mezd státních zaměstnanců o 3 %, chce více financí pro resorty školství, zdravotnictví, sociální věci i průmysl. Zvýšit by se měly platby státu za státní pojištěnce, 2 až 3 miliardy Kč navíc by měly jít do sportu, zvýšit by se měly prostředky na vědu a výzkum. Prostředky navíc ve výši 12 mld. Kč by měla přinést elektronické evidence tržeb, což je nesmysl, dále vyšší výběr daní díky růstu ekonomiky, a provozní úspory ministerstev, které však za Sobotkovy vlády zatím rostou. Je jasné, že to nestačí a naše veřejné finance zůstanou v hluboké nerovnováze.
Sobotkova vláda nemá ke škodě nás všech ambici deficity výrazně snížit, natož řešit nedobrou strukturu veřejných financí, jako je nebezpečně se vyvíjející výše mandatorních výdajů. Sobotkova vláda je pouze vládou udržovací bez jakékoliv ambice dělat potřebné strukturální změny nejen ve veřejných financích, ale v celé, regulacemi sešněrované, ekonomice. Přešlapování české ekonomiky na místě tak bude s premiérem Sobotkou a ministrem financí Babišem pokračovat minimálně do konce stávajícího volebního období.
Jan Skopeček, ekonomický expert ODS a analytik IVK
