Je rozumné a výhodné, aby stát vlastnil důležité podniky z oblasti energetiky, lesnictví či zbrojního průmyslu? Jak tyto firmy hospodaří a v čem je jejich přínos pro českou ekonomiku a společnost? Odpovědi přináší seriál Ekonomického deníku o státem vlastněných podnicích. V dnešním dílu se zaměříme na společnost MERO ČR.
Společnost MERO ČR (název se v médií zpravidla zkracuje na MERO) bývá středem zájmu většinou jen nárazově. Třeba když z nějakého důvodu dojde k přerušení dodávek ruské ropy potrubím Družba. MERO je totiž vlastníkem a provozovatelem ropovodů na českém území. Druhou zásadní aktivitou je provozování Centrálního tankoviště ropy u středočeské Nelahozevsi. Nachází se zde 17 nádrží, které pojmou celkem 1 675 000 metrů krychlových surové ropy.
Hospodaření společnosti MERO je dlouhodobě ziskové. Například v loňském roce vykázala čistý zisk 712 milionů korun při objemu tržeb 1,98 miliardy korun. „Ze zisku roku 2021 bylo jedinému akcionáři naší společnosti, Ministerstvu financí ČR, na dividendách vyplaceno celkem 673 milionů korun. Za rok 2022 vyplacení dividendy předpokládáme, její výše zatím není stanovena,“ doplnila mluvčí podniku MERO Barbora Putzová.
Letošní výsledky mohou být slabší. I na MERO totiž dopadá růst cen energií. „Hospodaření společnosti ovlivňuje zvýšení cen energií negativním způsobem. K přepravě ropy ropovody je nezbytné použití čerpadel, která elektrickou energii spotřebovávají. Tato položka tvoří významnou část nákladů,“ uvedla mluvčí Putzová.
Stát jako vlastník: tady to dává smysl
Státní vlastnictví se aspoň letos ukazuje jako výhoda. Vláda včetně premiéra Petra Fialy se podílela na vyjednání přelomové dohody o posílení kapacity ropovodu TAL z italského Terstu, o kterém jsme v minulém týdnu informovali. Od začátku roku 2025 tak bude možné nahradit 3,5 až čtyři miliony tun ropy, které každým rokem dovážíme z Ruska, dodávkami z jiných zemí.
Již dnes je Česko v lepší pozici než jiné země střední Evropy – díky moudrému rozhodnutí české vlády z roku 1992. Tehdy padlo rozhodnutí o stavbě ropovodu IKL z bavorského Ingolstadtu do Kralup nad Vltavou. Již v březnu roku 1996 byl nový ropovod dokončen. Díky němu se Česko zbavilo stoprocentní závislosti na dovozu ropy z Ruska. V minulých letech zhruba platilo, že polovinu ropy české rafinerie dovezly z Ruska a polovinu z jiných zemí – hlavně z Ázerbájdžánu, Kazachstánu a USA.
Podle vyjádření společnosti MERO je vzhledem k pozici podniku jako výhradního přepravce ropy do České republiky, který zajišťuje energetickou bezpečnost v této oblasti, státní vlastnictví logické. Podobně to vidí ministerstvo financí, podle kterého se jedná o společnost strategického významu a stát má na jejím vlastnictví jasný a obhajitelný strategický zájem.
Velký návrat po sedmi letech
Současně však politici někdy zasahují do podniku i negativně. Příkladem může být personální čistka, kterou v lednu 2015 spustil tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO). Z funkce byl tehdy odvolán předseda představenstva Jaroslav Pantůček a nahradil ho Babišovi blízký manažer Stanislav Bruna. Toho po čtyřech letech ve funkci vystřídal bývalý profesionální voják – generálmajor Jaroslav Kocián.
Další manažerská výměna nastala poté, co Kocián letos v únoru zemřel. Otevřela se tím cesta k návratu Jaroslava Pantůčka, který se v červnu znovu ujal nejvyšší manažerské pozici v podniku MERO.
David Tramba
