Je to myšlenka, která se objevila loni v době vrcholu energetické krize, pak zapadla a teď se znovu vynořuje: ať vznikne státní obchodník s plynem. Je to chytrý nápad? Trh s plynem pro koncové zákazníky v Česku funguje dobře a státní dodavatel na něm není zapotřebí. Hodit by se mohl pro uzavírání dlouhodobých smluv se zahraničními producenty, což je strategicky důležité, avšak byznysově riskantní.
Česká republika dnes není v úplně komfortní pozici. Žádný z dodavatelů plynu zákazníkům nemá dlouhodobou smlouvu s producentem. Původní dlouhodobé kontrakty s Gazpromem a norskými těžaři skončily už v minulém desetiletí. Od té doby jsme závisí na tom, co a za kolik nakoupí obchodníci na evropském velkoobchodním trhu.
Rozdělení velkoobchodního trhu s plynem není obecně příliš známé. Jednu z mála konkrétních informací poskytl Jan Zaplatílek, který má oblast plynárenství na starosti na ministerstvu průmyslu a obchodu, na nedávném diskusním fóru Institutu pro veřejnou diskusi (IVD). Zveřejnil statistiku, podle které nejvíc plynu do Česka dovážejí energetické skupiny RWE a ČEZ. Dohromady zajišťují přes polovinu importu, dalších skoro 15 procent držel Slovenský plynárenský priemysel. Zbytek je rozdělen mezi velké množství vesměs zahraničních obchodníků s plynem.
Dále víme, že ministerstvo průmyslu a obchodu má o dlouhodobé kontakty zájem a jedná o dodávkách plynu s Norskem, Kanadou, Alžírskem, Ománem i dalšími státy. Podle zdrojů z trhu je však ČEZ (stejně jako další velcí dodavatelé) s jejich uzavíráním spíše opatrný. Producenti totiž chtějí uzavřít smlouvy za současné ceny, i když vše (kotace na energetických burzách, rostoucí produkce zkapalněného plynu ve Spojených státech i jinde světě, stavba dalších LNG terminálů v Evropě atd.) nasvědčuje tomu, že cena plynu bude klesat k úrovni okolo 30 eur za megawatthodinu.
Stejnému riziku by čelil také státní obchodník s plynem, když se zaváže platit pevné ceny na dlouhé roky dopředu a prodávat bude za tržní cenu dle energetických burz. Může být bude levnější a obchodníci se o jeho plyn doslova poperou. Nebo bude dražší a o jeho plyn nebude na trhu zájem. Stát v tom případě stvoří monstrum, které bude generovat ztrátu v řádu miliard korun ročně.
Zatímco vstup státního podniku na velkoobchodní trh s plynem je rizikový, vstup na trh dodávek koncovým zákazníkům je zbytečný. Tento trh je v Česku silně konkurenční a pohybují se na něm desítky různých dodavatelů. Navíc je veřejným tajemstvím, že marže z prodeje elektřiny a plynu velkým odběratelům jsou docela skromné. Větší marže mají hlavní dodavatelé pouze na prodeji energií domácnostem a dalším maloodběratelům.
Rozdělení trhu s plynem v ČR v roce 2022
Trh se od roku 2021 pročistil, dodavatelé s poněkud riskantním přístupem k nákupu energií jako Bohemia Energy a Lumius z něj zmizeli. Noví naopak přicházejí. Zmínil lze razantní vstup společnosti Sev.en Industry Supply na trh s elektřinou či oznámená expanze firmy Veolia Komodity ČR do segmentu dodávek energií maloodběratelům.
Podle informací, které v posledních týdnech a měsících přinesly zpravodajské portály Seznam Zprávy a iRozhlas, se objevují nápady využít státního obchodníka pro dodávky energií státním institucím či obecně veřejnému sektoru. Jenže právě tam mají energie za velmi příznivé ceny, stačí, když konkrétní instituce dodávku energie řádně vysoutěží. Důkazem může být srovnání ceny ze soutěží, které zveřejňuje například Českomoravská komoditní burza Kladno, s aktuální cenou plynu na energetických burzách.
David Tramba
