Dovolená v exotickém ráji se pro stovky českých turistů během několika hodin změnila v nejdražší past jejich života. Zatímco úřady vydávají oficiální prohlášení o fungování informačních systémů a nouzových linek, lidé uvízlí v krizovém regionu Perského zálivu i dalekém okolí prožívali situace, které v cestovních katalozích nenajdete.
Proč se stát rozhodl poslat pomoc jen vybraným skupinám a jaká drsná realita čekala na ty, kteří se museli spolehnout sami na sebe?
Odpověď diplomacie sice zní pragmaticky, ale za zavřenými dveřmi hotelových pokojů a v odletových halách se odehrával úplně jiný příběh. Cestovatelé sčítali ztráty v řádech statisíců korun a odhalili limity státní pomoci v časech mezinárodní eskalace.
Pomoc pro vybrané, na Maledivách si poraďte sami
Mluvčí ministerstva zahraničních věcí Adam Čörgő Ekonomickému deníku sdělil, že se stát soustředil na pomoc a informování cestovatelů prostřednictvím systému DROZD, webových stránek a sociálních sítí zastupitelských úřadů.
Podle úřadu dostali konzulární podporu lidé v bezprostředně zasaženém okolí Íránu, kde probíhá vojenský zásah. Avšak destinace jako Maledivy či Srí Lanka podle resortu přímo ohroženy nebyly, a proto ministerstvo nenašlo důvod k vysílání repatriačních letů. Přes značný počet uvízlých turistů.
Diplomacie lidem doporučila výběr bezpečnějších letových tras a osobní konzultace změn spojů přímo s leteckými společnostmi. Jenže právě v terénu tyto rady narážely na realitu zrušených letů, uzavřených vzdušných prostorů a totálního chaosu v letových řádech, který uvěznil i ty nejzkušenější cestovatele. „Pracovníci informační i nouzové linky řešili individuální případy, kdy se naši občané ocitli v nouzi,“ doplnil Čörgő.
Drsné vystřízlivění: 420 tisíc za zničený sen
Konkrétní dopady vládního postoje ilustruje už známý příběh Tomáše W., který uvízl v regionu Malediv. Jeho pečlivě naplánovaná dovolená, kterou připravoval již od loňského léta, se změnila v nekonečné a psychicky vyčerpávající čekání na letišti. „Celá dovolená mě k dnešku stála už 420 tisíc korun,“ popisal zoufalou situaci, která se každou hodinou prodražuje. Jen nové letenky s řadou přestupů ho vyšly na dalších 140 tisíc korun.
Na místě navíc bojoval s kolabujícím trhem s bytováním – hostitelé na platformě Airbnb rezervace po několika hodinách rušili s tím, že mají plno. Tomáš W. tak musel hledat přes jiné portály, kde cena za jednu noc dosahovala zhruba 6 tisíc korun. „Zkoušeli jste volat na nouzovou linku? My čekáme na letišti. Snad nás už někam brzy nacpou. Čechů je tady hodně a pomáhají si navzájem,“ vzkázal před pár dny přímo z místa.
Mlčení pojistitelů a svépomoc na letištích
Zatímco ministerstvo ve svém oficiálním vyjádření radí, že mimořádné náklady mohou refundovat pouze pojišťovny, realita cestovatelů vypadá opačně. Pojišťovny na urgence z krizových oblastí prakticky nereagují, nebo procesy možná i záměrně zdržují. Tomáš W. popisuje, že po prvotní výzvě k vyplnění stohu dokladů se komunikační kanály ze strany pojistitele zcela uzavřely.
Češi v zahraničí tak často zůstávali bez relevantních informací i finančních prostředků a museli se spolehnout na vlastní invenci. Ministerstvo přitom trvá na tom, že pojišťovny představují jediný subjekt, který může proplatit náklady na prodloužený pobyt. Tato patová situace však nechávala turisty v právním i finančním vakuu, kdy komerční sektor často odkazuje na vyšší moc a odmítá plnit své závazky.
Mohlo by vás zajímat
Systém DROZD jako slabá útěcha
Resort zahraničí považuje za hlavní nástroj pomoci informační linku a systém DROZD. Pro lidi, kteří doufají, že je aerolinky „někam brzy nacpou“, to však v situaci eskalace konfliktu představuje jen slabou útěchu. Podle Čörgőho ministerstvo situaci nepodcenilo a soustředilo se na nepřetržitý provoz informačních kanálů.
Úřad přesto trvá na tom, že vyslání speciálů nebylo nutné. „Ti, kdo měli sjednané cestovní pojištění, byli vyzváni ke komunikaci s pojišťovnami,“ doplnil Čörgő.
Pro mnohé se tak plánovaná cesta za exotikou změnila v nejdražší výlet jejich života, zatímco stát trvá na tom, že situace v řadě populárních destinací nevyžadovala radikálnější zásah státní moci. Jednu pozitivní informaci můžeme dodat na závěr – cestovatel Tomáš W. s rodinou po několika dnech na cestě a přestupech na různých letištích už alespoň zdárně dorazil do Česka.
