Sourozenci mrtvých z policejně potlačené demonstrace k výročí okupace Československa v srpnu 1969 vojky Varšavské smlouvy budou moci žádat ministerstvo vnitra o odškodnění. Dosud tak mohli učinit manželé, děti a rodiče. Jenže všech pět zastřelených byli svobodní a bezdětní. Jejich rodiče zemřeli před schválením zákona. Jako Danuše Muzikářová, kterou zastřelili bezpečnostní složky v Brně. Naživu je dnes už jen její sestra. Sourozenci jsou hodni omluvy státu, uvádí důvodová zpráva.
Změnu zákona o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky předkládá Úřad vlády respektive ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády.
Úplný materiál, který byl předložen do připomínkového řízení, je ZDE.
Zastřelení byli mladí, svobodní a bezdětní
Zákon, podle něhož jsou zranění z demonstrací stejně jako nejbližší příbuzní mrtvých – manžel a děti a rodiče – oprávněni obdržet na základě žádosti ministerstvu vnitra jednorázovou částku, byl schválen v roce 2020.
Jenže všichni mrtví byli mladí, svobodní a bezdětní: „Na tomto místě je nutné zdůraznit, že všech 5 osob zastřelených ve dnech 20. a 21. srpna 1969 v Praze a Brně, byly osoby velmi mladé, a to ve věku 14 až 19 let. Jedinou výjimkou byl Stanislav Valehrach, který byl dne 21. srpna 1969 zastřelen v Brně, a kterému bylo v době jeho smrti 28 let. Ani on však v té době nebyl ještě ženat. Všechny oběti střelby v uvedených dnech tedy byly svobodné a bezdětné,“ uvádí se v důvodové zprávě.
Že byli opomenuti, je znepokojivé
V předmětném zákoně jsou nyní v případech usmrcených nebo zemřelých následkem zásahu v pořadí oprávněných manžel a děti. Poté následují rodiče osoby, která byla „zraněna, usmrcena nebo zraněna s následkem smrti v souvislosti se zásahem Veřejné bezpečnosti, Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicí či jiné ozbrojené složky tehdejší Československé socialistické republiky či České socialistické republiky při potlačení demonstrací proti invazi“.
Podle navrhovatele se však ukázalo, že současné znění zákona, má „své limity“. „Zcela opomenuti jsou totiž jejich sourozenci, což je obzvláště znepokojivé v případě jedné z ikonických obětí srpnových demonstrací roku 1969 slečny Danuše Muzikářová, narozené 13. července 1951, která byla dne 21. srpna 1969 zastřelena bezpečnostními složkami v Brně. Bylo jí tehdy tedy pouhých 18 let,“ uvádí důvodová zpráva.
Jejich rodiče zemřeli dříve, než byl schválen zákon: „V té době neměla ani manžela, ani žádné děti. A dnes již nežijí ani její rodiče. Její matka Zdena Muzikářová zemřela v roce 1997, a její otec Jaroslav Muzikář zemřel v roce 2007. V současné době je naživu pouze její sestra Jaroslava Juránková, narozena 19. září 1952,“ vysvětluje důvody změny navrhovatel novely.
Sourozenci jsou hodni omluvy státu
Smyslem a účelem návrhu je uvedený nedostatek zákona napravit a umožnit, aby „nárok na odškodnění měli i někteří další nejbližší příbuzní, konkrétně sourozenci obětí brutálního zásahu“.
Také oni nesly tragické následky: „Lze se oprávněné domnívat, že životy sourozenců obětí zásahu tehdejších bezpečnostních složek byly tragickou ztrátou poznamenány podobnou měrou, jak tomu bylo v případě jejich rodičů. Ba dokonce ještě i děti těchto sourozenců, narozené po zmíněné tragédii, musely mnohdy spolu se svými rodiči zakoušet šikanu ze strany komunistické státní moci,“ uvádí důvodová zpráva.
„Z uvedených důvodů jsou tedy i sourozenci obětí jednoznačně hodni odškodnění, a dost možná i omluvy ze strany státu, že na ně nebylo v původní verzi zákona č. 482/2020 Sb. Pamatováno,“ uvádí důvodová zpráva doslova.
Kromě toho se návrh přizpůsobuje nově vzniklým institucím a termínům. Vedle manželů nyní existují partneři, a proto návrh rozšiřuje okruh oprávněných osob vedle manželů i na osoby žijící v partnerství.
Irena Válová
