Vytrvalost je vlastnost, kterou musí ve veřejném zadávání disponovat zadavatelé i dodavatelé, aby bylo možné dospět k úspěšnému dokončení zakázky. Vytrvalost však může vyústit v zadavatelem neočekávaná soudní rozhodnutí.
Veřejná zakázka krkolomně pojmenovaná „Metodické sety pro potřeby projektu Environmentální vzdělávání – dovednosti pro udržitelný rozvoj – grafické, tiskové a související služby“ zadavatele Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce se ocitla pod dohledem ÚOHS, který při jejím zadávání odhalil celou řadu pochybení. Zadavatel podle ÚOHS nedodržel povinnost vyžádat si před podpisem smlouvy od vybraného uchazeče originály či úředně ověřené kopie, dále neuveřejnil v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě na profilu zadavatele smlouvu, její dodatek ani písemnou zprávu zadavatele, nepodařilo se mu ani uveřejnit oznámení o výsledku zadávacího řízení a dokonce ani dodatečné informace k zadávacím podmínkám. Celý tento vějíř pochybení byl ÚOHS „oceněn“ pokutou ve výši 15 tis. Kč.
Zadavatel se však rozhodnutí ÚOHS nezalekl a napadl jej žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Právě samotné podání se ukázalo jako klíčové pro další vývoj, ale nepředbíhejme. Argumenty žalobce se soustředili zejména na přehnaně formalistický výklad ÚOHS v otázce předkládání kvalifikačních dokladů ve zjednodušeném podlimitním řízení před podpisem smlouvy, když uchazeč prokázal splnění kvalifikace již v předchozím průběhu zadávacího řízení. Neuveřejnění dodatečných informací na profilu zadavatele relativizoval zadavatel tvrzením, že se jednalo o informace administrativního charakteru, které neměly na průběh zadávacího řízení podstatný vliv. U uveřejňovacích deliktů nedošlo podle zadavatele k naplnění jejich materiální stránky, protože se jednalo o prodlení pouze v řádu několika dnů.
Krajský soud se postupně zabýval jednotlivými pochybeními zadavatele. V případě prokazování kvalifikace soud konstatoval, že zjednodušeným prokazováním kvalifikace formou čestného prohlášení, nebyla nijak dotčena povinnost vybraného uchazeče předložit originály či úředně ověřené kopie před podpisem smlouvy. Jejich nepředložení zákon kvalifikoval jako neposkytnutí součinnosti a zadavatel tak byl povinen vyzvat k součinnosti druhého uchazeče v pořadí. Perličkou v řízení je, že chybějící doklady, tj. výpis z evidence rejstříku trestů právnických osob a výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob se v dokumentaci veřejné zakázky objevily ovšem s datem zpracování téměř rok po uzavření smlouvy… Ze strany zadavatele tedy poněkud naivní pokus dohnat zanedbané. Rovněž neuveřejnění dodatečných informací na profilu zadavatele naplnilo podle krajského soudu znaky správního deliktu už jen prostým nesplněním zákonné povinnosti bez ohledu na podstatné ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Stejným způsobem soud ocenil pozdní zveřejnění dokumentů na profilu zadavatele a ve věstníku veřejných zakázek.
Až do tohoto okamžiku je tedy možné označit snahu zadavatele o zvrat rozhodnutí ÚOHS za zoufale neúspěšnou. Zde jsme však zpět u vytrvalosti zmíněné v úvodu. Krajský soud se totiž musel zabývat rovněž posouzením, zda uplatnění nového zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ), nebude znamenat pro zadavatele příznivější právní úpravu. ZZVZ rozděluje správní delikty do dvou kategorií vymezených § 268 a § 269. § 269 taxativně vyjmenovává uveřejňovací správní delikty, u nichž k porušení zákona postačí jejich prosté nedodržení. V tomto paragrafu je však vyjmenováno šest skutkových podstat, mezi něž nespadá neuveřejnění dodatečné informace a oznámení o výsledku zadávacího řízení. Ty je tak možné penalizovat pouze v souladu s § 268 odst. 1 ZZVZ. V takovém případě však již nestačí pro naplnění trestnosti pouhé jejich nesplnění, ale je nutné prokázat, že jejich porušení mělo nebo mohlo mít vliv na výběr dodavatele. Tuto příznivější právní úpravu samozřejmě nemohl ÚOHS v době svého rozhodování znát, proto nejde z jeho strany o nesprávné posouzení. Přesto krajský soud jeho rozhodnutí zrušil a uložil mu zabývat se celou záležitostí znovu i s ohledem na příznivější právní úpravu. ÚOHS má samozřejmě ještě možnost zvrátit tento rozsudek prostřednictví kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Nicméně již v tuto chvíli je jistě možné říci, že zadavatel je výsledkem soudního řízení jistě překvapen.
Jiří Reichl
