Znepokojivý trend evropské energetiky: Stále více zemí závisí na dovozu elektřiny

Elektřinu by chtěl každý, avšak elektrárny na dohled od svého domu jen málokdo. Podobně to funguje nejen na lokální, ale i evropské úrovni. Když vynecháme menší země, loni bychom v Evropě napočítali osm exportérů a 17 importérů elektrické energie. Přibývá zemí, které se přesouvají z kladné do záporné bilance přeshraniční výměny. Za pár let mezi ně může patřit i Česko.

Zatím je ještě Česká republika přebytková. Podle údajů webu Electricity Maps, který přináší aktuální informace o výrobě a spotřebě elektřiny včetně cen a emisí, převýšil loni vývoz elektřiny dovoz o 7,3 terawatthodiny (TWh). Za hranicemi tak skončila necelá desetina v Česku vyrobené elektřiny. V Evropě to stačí na pozici šestého největšího exportéra.

Více dovozců než vývozců

Ocenění za stabilizaci evropského trhu s elektřinou si zaslouží hlavně tři země. Francie loni dodala do zahraničí 89,5 TWh, Švédsko 34 TWh a Norsko téměř 21 TWh. Navíc se jedná o vítanou nízkoemisní energii z jaderných a vodních elektráren. Mezi dovozci v absolutním objemu vedou Itálie (41,5 TWh), Británie (28,4 TWh) a Německo (18,9 TWh). Tradičně vysokou závislost na dovozu elektřiny vykazují Maďaři, Chorvati, Dánové, Litevci a Estonci.

Znepokojivým trendem je rostoucí počet zemí, které se přesouvají z pozice vývozce k závislosti na dodávkách elektřiny ze zahraničí. Modelovým příkladem může být Belgie, která byla do roku 2022 přebytková. Politicky vynucené odstavení jaderných bloků zemi stáhlo do deficitu; loni už musela dovézt z okolních zemí 12,6 TWh elektřiny. Výrazný růst importu elektřiny loni vykázalo také Dánsko, Irsko, Rakousko a Švýcarsko.

Jaderná Francie v čele žebříčku

Pozici Francie v čele exportérů elektřiny umožňuje zejména velký rozsah jaderné energetiky. Reaktory ve Francii loni vyrobily úctyhodných 372 TWh elektřiny. V průměru přitom fungovaly jen na 69 procent. Obnovitelné zdroje zkrátka mají přednost a jaderné elektrárny ve Francii musejí často omezovat svůj výkon. Vyššímu exportu pak brání omezená kapacita přeshraničních propojení.

Země s největším podílem elektřiny z jádra (v %)

Česko loni navýšilo podíl výroby z jádra o dva procentní body na bezmála 44 procent. Projevil se zde rekordní objem výroby elektráren Temelín a Dukovany, mimo jiné díky menšímu počtu plánovaných odstávek. Opačný příběh nabízí Belgie, kde po loňském odstavení tří bloků klesl podíl jaderné energie z předloňských 42,7 procenta na zhruba 33 procent.

Uhlí je dál na ústupu

Ve všech zemích Evropské unie je uhelná energetika na ústupu. Někde už zcela skončila, jinde už má podíl v řádu jednotek procent. Dnes už v celé Evropské unii najdeme jen jednu zemi, kde uhlí ve výrobě elektřiny dominuje. A sice Polsko. Na druhou stranu však Poláci vykazují úctyhodný pokrok a podíl neekologického uhlí v energetice rychle snižují. Důkazem může být následující tabulka.

Síla větru a slunce

Tradičním lídrem ve větrné energetice je Dánsko, které z tohoto zdroje vyrábí skoro 60 procent elektřiny. Vysoký podíl větrné energetiky v energetickém mixu s sebou nicméně přináší nevýhody. Když hodně fouká, tyto země vytvářejí přebytky, které posílají do okolních zemí, a srážejí cenu elektřiny k nule. Při slabém větru jsou naopak závislé na importu elektřiny od sousedů. Loňský rok obecně větrné energetice moc nepřál, a tak jsou podíly tohoto obnovitelného zdroje na výrobě elektřiny nižší než v roce 2024.

Země s největším podílem elektřiny z větru (%)

Nejrychleji po celé Evropě přibývají fotovoltaické elektrárny. Přesto tento zdroj ještě nikde nezískal prvenství ve výrobě elektřiny. Logicky se fotovoltaika prosazuje na slunném jihu – ve Španělsku loni vyprodukovala 20,4 procenta elektřiny (a také jeden blackout), v Řecku skoro 24 procent. Trochu překvapivě se výrazně prosadila v chladném a zamračeném Nizozemsku (23,6 procenta), ale i v euroskeptickém Maďarsku, kde měla loni dvacetiprocentní podíl.

Vodní elektrárny na suchu

Rok 2025 moc nepřál majitelům vodních elektráren. Horší srážkové podmínky vedly v řadě zemí k propadu výroby z tohoto tradičního zdroje zelené elektřiny. Některé země s vysokým podílem elektřiny z vodní energie se loni propadly do závislosti na dovozu – stačí zmínit Rakousko a Švýcarsko. Navzdory všem potížím zůstávají hydroelektrárny největším dodavatelem elektřiny v sedmi následujících zemích. Ve všech tabulkách jsou uvedeny společně s přečerpávacími vodními elektrárnami.

Země s největším podílem vodních elektráren (%)

Podle analýzy české firmy Amper Meteo byla loňská výroba vodních elektráren společně s rokem 2018 nejnižší během posledních deseti let. „Tak výrazný deficit oproti celému období 2016 až 2024, které bylo z velké části suché, značí významnost loňského hydrologického sucha. To je samozřejmě nebezpečné pro zajištění dodávek elektřiny v budoucnosti, protože vodní zdroje se stávají dosti variabilní a nespolehlivé,“ upozornil analytik firmy Amper Meteo Kamil Rajdl.

Zatímco uhlí je na ústupu, zemní plyn se v řadě zemí stále drží v roli hlavního zdroje elektrické energie. Je to dáno i tím, že se hodí „do party” k větrným a solárním elektrárnám a vykrývá období, kdy málo svítí a fouká. Proto nejspíš nebude náhoda, že čtyři země v poslední tabulce na jedné straně vykazují velký rozsah výroby z plynu a na druhé z výkonově nestabilních větrníků a solárních panelů.

Země s největším podílem elektřiny z plynu (%)

Vítězové a poražení

Jak poznamenal energetický analytik Michal Šnobr, cena plynu propadla během minulého roku až o 35 procent. Vzhledem k drahé povolence je dnes plyn výhodnější jako palivo než uhlí; výsledkem je rostoucí tlak na odstavení uhelných bloků z ekonomických důvodů. „Největším výhercem situace na trhu, kdy dominuje levný plyn a dražší cena za emise, jsou výrobci elektřiny z jádra a vody,“ upozornil Šnobr.

Pozorný čtenář si všimne, že součet zdrojů nedává většinou 100 procent. V tabulkách jsou vynechány zdroje s okrajovým významem v energetickém mixu (spalování topných olejů a komunálního odpadu, geotermální energie). Část zdrojů nedokáže web Electricity Maps na základě dat z jednotlivých zemí jednoznačně zařadit. Vynechány jsou malé členské státy EU – Kypr, Malta a Lucembursko a některé země západního Balkánu. A také Estonsko, které loni vyrobilo 29 procent elektřiny spalováním hořlavých břidlic.

Mohlo by vás zajímat

Odchod ze státem ovládaných plynovodů: Síkelův spolupracovník přišel o funkce