Ústavní soud vyhověl stížnosti disidenta Jiřího Wonky, který se domáhal vyššího odškodnění za perzekuci v době komunistického režimu. Na projednávání Wonkovy kauzy před Ústavním soudem upozornil právník Lubomír Müller. Po rehabilitaci za omezení osobní svobody v roce 2021 přiznal stát Wonkovi náhradu újmy na zdraví 4 125 korun, přičemž Wonka žádal 93 844 korun. Obvodní soud následně žalobu zamítl, což potvrdil městský soud a Nejvyšší soud Wonkovo dovolání odmítl. Podle Ústavního soudu je výše odškodnění ve zjevném a extrémním nepoměru k závažnosti újmy, která stěžovateli vznikla, vysvětlila soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská. Wonka je s výsledkem spokojený, jde o nárok za perzekuci, nikoli obohacení, vzkázal. O výsledné částce nyní rozhodnou obecné soudy.
Wonka a jeho rodina zažívali v době komunismu dlouhodobou perzekuci, projevující se kromě jiného nezákonným odnětím svobody. Wonka byl v roce 1988 násilně hospitalizován na psychiatrickém oddělení pardubické nemocnice. Několik měsíců před tím zemřel ve vězení jeho bratr Pavel.
„U újmy na zdraví jde o zásah do absolutního práva, které má zvláštní ochranu. Obecné soudy pracovaly s právní úpravou pro stanovování výše náhrady újmy při poškození zdraví v době poškození zdraví, tedy v době účinnosti vyhlášky z roku 1965, kterou Ústavní soud již dříve opakovaně kritizoval. Vyčíslování újmy neodpovídalo příliš ani době, kdy byly ekonomické poměry zcela jiné a tím spíše dnes,“ uvedla Ronovská.
Vyhláška umožňuje, aby za mimořádných okolností výše náhrady vzrostla, což soudy nevyužily. „Pokud mají soudy postupovat podle dávno neúčinné vyhlášky, měly by postupovat tak, aby se stěžovatel domohl důstojného odškodnění,“ dodala Ronovská.
Případ nyní opět projednají obecné soudy, které rozhodnou o výsledné částce. Musí však vyhovovat ústavnímu principu plné náhrady újmy.
„S rozhodnutím Ústavního soudu jsem velmi spokojený. Ať to nikdo nebere jako obohacení, je to zkrátka nárok, protože perzekuce naší rodiny byla opravdu strašná. Člověk se musí nebát a dotáhnout všechno do konce,“ řekl po dnešním vyhlášení nálezu Wonka.
„Stěžovatel a jeho rodina zažívali v době vlády komunistického režimu dlouhodobou perzekuci, projevující se mimo jiné nezákonným odnětím svobody a uplatňováním násilí. Stěžovatel byl společně se svým tragicky zesnulým bratrem pronásledován především za protestní dopisy adresované komunistickým úřadům, trestně stíhán a následně odsouzen za trestný čin pobuřování k dvanáctiměsíčnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody poté, co ohlásili v roce 1986 nezávislou kandidaturu ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR. V listopadu roku 1988 byl neoprávněně zatčen a následně při dopravě na psychiatrické oddělení nemocnice zraněn příslušníky ozbrojených složek státu. Usnesením okresního soudu z ledna 2021 byla vyslovena stěžovatelova účast na soudní rehabilitaci ve vztahu k nezákonnému omezení osobní svobody v listopadu 1988. Žalobou ze září 2021 se stěžovatel domáhal, aby mu vedlejší účastnice (Česká republika – ministerstvo spravedlnosti) poskytla náhradu újmy na zdraví v částce 93 844 korun. Vedlejší účastnice přiznala stěžovateli náhradu za újmu na zdraví ve výši 4 125 korun s tím, že správně je třeba vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví. Stěžovatel vzal poté v částce 4 125 korun žalobu zpět. Obvodní soud následně napadeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 4 125 Kč, žalobu v částce 89 719 korun zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl,“ rozvedl případ Wonkův právní zástupce Lubomír Müler.
Jiří Wonka namítal, že je v jeho případě přiznaná výše náhrady újmy zjevně nepřiměřená. Ústavní stížností se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na jeho nedotknutelnost a soukromí a právo na soudní ochranu.
(hrb, čtk)
