Letecké společnosti si stěžují, že udržitelné letecké palivo (SAF) je příliš drahé a nevyrábí se ho dostatek. Energetické společnosti se však zdráhají investovat do další výroby, dokud nebudou existovat dlouhodobé objednávky.

V závislosti na tom, z čeho je vyrobeno, může snížit čisté emise uhlíku z létání o 60 až 90 procent. Stojí však nejméně dvakrát až třikrát více než standardní letecké palivo.

Situace je stále kritičtější pro letecké společnosti, které mají jen málo jiných možností, jak své emise snížit. Podle Mezinárodní agentury pro energii čítá podíl letectví na celosvětovém objemu emisí skleníkových plynů asi 2,5 procenta, píše deník Financial Times.

Na začátku letošního roku vstoupila v EU a v Británii v platnost pravidla, která leteckým společnostem ukládají povinnost nakupovat SAF pro minimálně dvě procenta celkové spotřeby paliva. V EU se tento podíl do pěti let zvýší na šest procent a do roku 2050 na 70 procent. V Británii bude do roku 2030 zákon požadovat 10 procent a do roku 2040 22 procent.

Mohlo by vás zajímat

Shell zabrzdil

Kvůli nejistotě ohledně budoucnosti SAF však mnoho energetických společností omezilo své investiční plány. Loni v červenci společnost Shell pozastavila výstavbu závodu na výrobu SAF a obnovitelné nafty v Rotterdamu, kterému dala zelenou v roce 2021, kdy měl trh optimističtější vyhlídky.

Podle celosvětové obchodní organizace leteckých společností International Air Transport Association (Iata) tvořily v roce 2023 SAF pouhých 0,2 procenta celkového leteckého paliva.

Z velkých ropných společností investuje nejvíce do tohoto paliva italská skupina Eni; i ona si však ponechává otevřená zadní vrátka. Přestavěla starou rafinérii ropy a plynu na „biorafinérii“, která dokáže vyrábět jak SAF, tak obnovitelnou naftu, ve městě Gela na jihu Sicílie.

Při plné výrobě dokáže závod vyrobit tolik SAF, že by to stačilo na téměř třetinu paliva, které musí letos letecké společnosti na základě nařízení Británie a EU spotřebovat – 400 000 tun ročně, tedy tři miliony barelů.

Gela je druhým největším zařízením svého druhu v Evropě, uvedl Stefano Ballista, generální ředitel společnosti Enilive, která rafinerii provozuje. Dodal však, že závod bude vyrábět pouze na zakázku. „Budeme sledovat vývoj poptávky na trhu.“

Pružná Gela

Eni plánuje do roku 2026 zvýšit kapacitu na 1 milion tun ročně. „Ve střednědobém horizontu vidíme poptávku po SAF mezi 15 miliony a 20 miliony tun. Jednak je tu regulace EU, ale také doprava je jedním z rychlejších nárůstů poptávky po energiích, které zažíváme,“ řekl Ballista.

Raffaella Lucarno, vedoucí oddělení biopaliv ve společnosti Enilive, uvedla, že závod bude přecházet mezi výrobou SAF a obnovitelné nafty, která má v Evropě dobře zavedený trh. Gela by mohla využívat polovinu své kapacity k výrobě SAF, „ale můžeme také dělat nulu. Můžeme to upravovat ze dne na den.“

Postupem času však očekává, že větší část výroby bude tvořit SAF, přičemž poznamenala, že poptávka po obnovitelné naftě bude klesat kvůli rostoucímu podílu elektromobilů, zatímco letecké společnosti nemají jiné krátkodobé alternativy, pokud chtějí snížit své emise oxidu uhličitého.