Íránská ekonomika je osmnáctá největší na světě, Íránci mladí a proameričtí. Není důvod proč by se Írán neměl stát nejvýznamnějším americkým partnerem na Středním východě.
Jednání o íránském jaderném programu úspěšně pokračují a zúčastněně země již uzavřely rámcovou dohodu. V případě zdárného dokončení jednání OSN a západní země zruší sankce uvalené na Írán. Ve hře je také ukončení „studené války“ mezi Íránem a Spojenými státy trvající od roku 1979. S Íránem dlouhodobě o jaderném programu vyjednává šest zemí – USA, Rusko, Francie, Británie, Čína a Německo.
„Dosáhli jsme historického porozumění s Íránem, které, pokud se zcela naplní, Íránu zabrání získat jadernou zbraň. Pokud toto rámcové ujednání povede ke konečné dohodě, stane se naše země, naši spojenci a svět bezpečnějším. Je to dobrá dohoda,“ řekl americký prezident Barack Obama po uzavření rámcové dohody před několika dny. Dojednávání detailů dohody skončí do konce června letošního roku.
Současná jednání slibují výrazné oteplení vztahů mezi kdysi na smrt znepřátelenými zeměmi – Spojenými státy a Íránem. Vyhrocené vztahy mezi oběma státy se datují od Íránské islámské revoluce (1979), kdy byl sesazen prozápadní šáh Muhammad Rezá Pahlaví.
Po revoluci Írán zavedl podivnou kombinaci „parlamentní demokracie“ s teokratickými principy vlády šíitského duchovenstva. Konstantou zahraniční politiky Íránu se stalo nepřátelství vůči Spojeným státům. Rovněž došlo k dramatickému ochlazení vztahů se sousedními sunnitskými zeměmi, což vyvrcholilo irácko-íránskou válkou.
Saúdská Arábie, trochu pochybný spojenec
Hlavním spojencem (kromě Izraele) Spojených států je v oblasti Středního východu sunnitská Saúdská Arábie, která tradičně bojuje o vliv v islámském světě se šíitským Íránem. Bohužel Saúdská Arábie, resp. vládnoucí rodina Saúdů, se ukázala jako velmi pochybný spojenec.
Saúdská Arábie je nejen dlouhodobě obviňována z pošlapávání lidských práv, ale také z vývozu islámského radikalismu. Připomeňme, že státní ideologií Saúdské Arábie je wahhábismus, sunnitská fundamentální forma islámu. Saúdská Arábie přitom vynakládá miliardy dolarů na „vývoz“ wahhábismu do jiných zemí, např. na Balkán.
Právě extrémně netolerantní (k jiným náboženstvím) učení wahhábismu nabádá k ničení hrobek, soch a svatyň, jaké můžeme v těchto dnech vidět u Islámskému státu. Stejně jako Islámský stát také Saúdská Arábie trestá rouhání a homosexualitu trestem smrti, cizoložství v manželství trestá ukamenováním, zatímco cizoložství mimo manželství se trestá 100 ranami bičem, a krádež utětím ruky.
Saúdská Arábie je ale také druhý největší vývozce ropy a klíčový stát, který dokáže manipulovat s cenou ropy na světových trzích. Role Saúdská Arábie na kondici světové ekonomiky (ale i politiky, bezpečnosti) je zásadní.
Právě Írán se může stát ropnou protiváhou Saúdské Arábii. V Íránu leží zhruba desetina světových zásob ropy, ale kvůli sankcím vyváží jen milion barelů denně, tedy polovinu objemu před zavedením sankcí v roce 2006.
Írán je údajně schopen zvýšit těžbu ze současných 2,7 milionu barelů (1/3 objemu Saudské Arábie) denně na čtyři miliony. Ve hře je také zemní plyn. V Íránu leží 18 % světových zásob zemního plynu.
Oteplení vztahů mezi Spojenými státy a Íránem sníží politickou a ekonomickou závislost Američanů na Saúdské Arábii.
Podle Petera Beinarta, docenta žurnalistiky a politologie na City University of New York, se dokonce Írán může v dlouhodobém horizontu ukázat pro Spojené státy spolehlivější spojenec než Saúdská Arábie.
Írán jako nový spojenec Spojených států?
Íránci jsou nejen vzdělanější než lidé v Saúdské Arábii, ale paradoxně více pro-američtí, než jejich arabští sousedé. Většinová populace největších spojenců Spojených států na Středním východě, jako je Egypt, Saúdská Arábie nebo Pákistán, je extrémně protiamericky naladěná.
Oteplení vztahů mezi Íránem a Spojenými státy může také napomoci k demokratickým nebo pozitivně společenským procesům v Íránu. Pravděpodobné je oslabení vlivu náboženských duchovních, v čele s nejvyšším duchovním Alí Chameneím, kteří drží skutečnou moc v zemi.
Kromě příchodu zahraničních firem a zvýšení životní úrovně je také šance na vylepšení pohledu Íránců na západ a Spojené státy (platí to i opačně), kteří se stanou více imunní proti nepřátelské rétorice mocenských skupin – například zmíněných duchovních nebo mocných íránských Revolučních gard.
Íránský prezident Hasan Rúhání chce ukončit studenou válku své země se Spojenými státy a ukončit sankce, protože ničí íránskou ekonomiku. Výkon íránského hospodářství je podle odhadů kvůli sankcím o 20 % nižší.
Rúhání však bojuje právě s mocenskými skupinami ve své zemi, kterým nepřátelský vztah se Spojenými státy vyhovuje – zejména z ekonomického hlediska.
Gary Sick, expert na Írán z Columbia University, nedávno poznamenal, že íránským Revolučním gardám „se daří udržovat nepřátelské vztahy s USA, a obrovsky tak těžit ze sankcí, které jim umožní kontrolovat pašování.“
Nakonec dohoda také snad uspíší konec občanských válek na Blízkém východě, které jsou de facto válkami v zastoupení. Írán podporuje některé skupiny v Sýrii a Jemenu, které naopak bojují proti skupinám podporovanými Saúdskou Arábii nebo Spojenými státy.
Obchodní příležitost
Zrušení sankcí je samozřejmě obrovskou příležitostí pro firmy z celého světa. V Íránu žije 79 milionů lidí, z toho jsou dvě třetiny mladší 30 let. Ekonomika Íránu je osmnáctá největší na světě.
V případě zrušení sankcí zřejmě americké firmy předběhnou v Íránu konkurenti z Evropy nebo Asie. Evropské sankce jsou spojeny s íránským jaderným programem. Američané však sankce zaváděli od roku 1979. Americké sankce jsou spojeny s celou řadou věcí od porušování lidských práv po podporu mezinárodního terorismu.
Některé americké sankce byly odhlasovány Kongresem, který je také musí zrušit. Avšak vzhledem k rozvržení sil mezi demokraty a republikány nebude snadné. Americké firmy nejspíše ztratí nejlukrativnější zakázky v Íránu.
Jan Grohmann, Armádní noviny
