TTIP je bezpochyby krok kupředu, ze kterého můžeme těžit. Platí to především pro tolik odsuzovanou metodu urovnávání sporů mezi investorem a státem. 

ISDS neboli urovnání sporů mezi státem a investorem je asi nejspornějším bodem dohody TTIP. ISDS. Zatím ovšem není jisté, jestli se tento bod v dohodě vůbec objeví. V případě, že se do dohody dostane není zatím zřejmé v jaké to bude podobě. ISDS totiž přijde na řadu jednání až na úplném konci, který je zatím v nedohlednu.

Evropská komise má v plánu tento bod projednávat s členskými státy, europoslanci, nevládními organizacemi, podniky i odbory. Evropská veřejnost je k ISDS spíše skeptická, což dokazuje internetová konzultace s občany EU, kterou iniciovala Evropská komise. Skoro 150 tisíc respondentů vyjádřilo svůj názor na tuto problematiku. „Výsledky jasně poukazují na to, že veřejnost je vůči nástroji ISDS velmi skeptická,“ řekla evropská komisařka pro obchod Cecilia Malmströmová.

“Zjednodušeně řečeno, mechanismus ISDS umožňuje soukromým firmám, aby u arbitrážních tribunálů žádaly finanční kompenzace za ušlý zisk, o který je připravila regulace cizího státu. Firmy registrované ve Spojených státech by tak mohly napadat zákony a rozhodnutí evropských zemí.

Doložky o této ochraně existují v rámci řady mezinárodních obchodních dohod. Obsahuje ji i 1.400 dohod uzavřených členskými státy EU. A mohla by se stát právě jedním z bodů projednávaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství. EU by ale k tomuto bodu chtěla přistoupit novým způsobem – podle Komise moderněji, než je tomu ve většině starších dohod.”

Mohlo by vás zajímat

Evropská komise podle vyjádření komisařky Malmstromové nechce podepisovat dohodu, která by snížila evropské standardy, nebo omezovala práva členských zemí EU vydávat regulace které jsou ve veřejném zájmu.

Je tedy zřejmé, že ISDS je velice kontroverzní a čeká nás ještě hodně debat na toto témat. Nicméně Česká republika by na přijetí této dohody mohla tzv. vydělat. Jak jsme již zmínili v druhé kapitole, Česká republika má zastaralou dohodu o vyrovnávání sporů s USA. Nová dohoda, by nakonec měla být pro naši republiku výhodnější, než stávající.

ISDS jako vyrovávací mechanismus funguje existuje od 60 let. Existují již EU státy, které mají s USA ISDS smlouvy. ISDS je možné najít i mezi některými členskými zeměmi EU navzájem. Existují například investiční smlouvy mezi Německem a ČR, kde je doložka ISDS. Německo a Portugalsko má také takové smlouvy.

Mnoho lidí si myslí, že ISDS zpochybní demokratické vlády, to ovšem není pravda. Existuje také chybné přesvědčení, že většinu arbitrážních řízení vyhrává soukromá firma. Ve skutečnosti je to právě naopak, většinu řízení vyhrávají státy. Rozpory mezi investorem a státem rozhoduje tříčlenná arbitrážní komise.

Můžeme uvést příklad, který nastal v Argentině. Kdy evropská společnost byla vyvlastněna argentiským státem. Soukromá firma s tím nemohla nic dělat. Tento dodatek je tu i pro tyto případy. Jelikož podniky se musejí starat o své zaměstnance a další věci. Podniky také potřebují mít legální možnost k chránění svých investic.

Společnosti mají zájem na na dlouhodobé investice. Nechtějí totiž své investice ohrozit tím, že stát jim například zakáže přístup na trh atd. Společnosti nechtějí žalovat stát za každou cenu. Tento dodatek by měl působit jako poslední ochrana společností, při ochraně jejich majetku a investic.

Center for strategic & International studies (CSIS) ve své studii Investor – State Dispute Settlement: A Reality Check – Working Paper uvádí některé důležité údaje, které je potřeba zmínit, abychom byli schopni utvořit si komplexní pohled na ISDS.

  • Přes 90 % ze skoro 2 400 platných  bilaterálních investorských smluv (Bilateral Investment Treaties – BIT) se nesetkalo s nároky od investorů kvůli porušení smlouvy ze stran států.
  • Došlo k nárůstu počtu sporů, podaných v posledních deseti letech. Celkově nárůst sporů byl úměrný nárůstu zahraničního kapitálu.
  • Investoři z velkých ekonomik jsou aktivní uživatelé ISDS. Evropské země jsou smluvní stranou více než 1200 BIT a jsou odpovědni za 47 % celosvětového objemu přímých zahraničních investic. V posledních deseti letech evropští investoři podali více než polovinu investičních rozhodčích pohledávek. Spojené státy jsou zodpovědné za 24 % přímých zahraničních investic populace. Američtí investoři podali 22 % pohledávek ISDS.
  • Mnoho sporů vzniká v hospodářských odvětvích vyznačujících se vysokou úrovní státní intervence. Asi 40 % z přihlášených pohledávek ISDS jsou v odvětvích těžby ropy, plynu, odvětví výroby energie. Tyto oblasti mají výrazné zapojení státu.
  • Spory jsou nejčastější ve státech, se slabým právním základem. Nejčastěji žalovanými státy jsou Argentina (53 sporů) a Venezuela (36 sporů).
  • Přibližně třetina sporů se vyřeší urovnáním.
  • V případě sporů, které skončí u arbitráže státy vyhrávají přibližně 2x častěji, než investor. V případě vítězství investora, je náhrada škody velice malá. V průměru se jedná o 10 centů na 1 dolar z požadované částky.
  • Investoři obecně uznávají že ISDS je nákladné řešení, jak finančně tak časově.

Stejná studie nakonec shrnuje kritiku ISDS jako přehnanou. Kritikové totiž tvrdí, že ISDS dává investorům zvláštní práva, ale většina smluv o ochraně je shodná s univerzálními občanskými právy. Dále kritici přehánějí představu, že investoři „podávají žalobu, aby zrušili regulace nařízené vládou. BIT ovšem výslovně omezují maximální peněžní náhradu škody. A konečně, sjednocovat ISDS s „velkými společnostmi“, ignoruje fakt, že většina amerických investorů, kteří podali investiční arbitrážní nároky jsou firmy s méně než 500 zaměstnanci. Nejedná se tedy jen o nástroj velkých korporací, jak je nesprávně uváděno kritiky.

André Dravecký