Vlivný německý europoslanec Norbert Lins (EPP) odmítá některé prvky navrhované reformy Společné zemědělské politiky EU, byť s jejím základním cílem – tedy zvýšením konkurenceschopnosti – souhlasí. Lins debatoval o zemědělské politice, léta kritizované kvůli přílišné byrokracii, s europoslanci Veronikou Vrecionovou z Česka (ECR) a Thomasem Waitzem z Rakouska (Greens-EFA) v podcastu EU Perspectives.
Přemýšlet o budoucnosti evropského zemědělství je stěží možné bez toho, aniž bychom hned zkraje narazili na všudypřítomnou byrokracii, která svazuje zemědělcům ruce. Europoslanec za Evropskou lidovou stranu Norbert Lins, místopředseda a bývalý předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, to ví velmi dobře. Lins se současně staví proti některým reformním plánům, které připravuje Evropská komise v čele s jeho stranickou kolegyní Ursulou von der Leyenovou.
Více Evropy, ne méně
„Snížení administrativní zátěže je naším společným cílem. Týká se to všech úrovní. Například v Německu máme úroveň národní a regionální. Takzvaný Ackerkampf probíhá v mé zemi víceméně výhradně na regionální úrovni, a proto existuje společná odpovědnost za snižování administrativní zátěže.“ Výraz „Ackerkampf“, který si Lins vypůjčil ze své mateřštiny, lze doslova přeložit jako „zemědělský boj“, ale označuje se jím obecně zemědělská politika.
Ožehavý problém představuje nápad Komise počítající s tím, že značná část peněz rozdělovaných dosud prostřednictvím Společné zemědělské politiky by se přesunula do národních plánů jednotlivých zemí. Tedy by se stala součástí sumy, jejíž vyplácení by bylo podmíněné reformami. Norbert Lins je spolu se svým rakouským kolegou Thomasem Waitzem (Zelení-EFA) vůči této myšlence kritický.
Obavy z návratu na národní úroveň
„Pokud se však jedná o rozpočet, vidím, že je mezi námi značná shoda a panuje zdravý rozum,“ odkázal europoslanec na své spoludebatéry v podcastu. “Jsme zásadně proti jednotnému fondu konkurenceschopnosti či jak to nazvat. Musíme pokračovat ve Společné zemědělské politice jako jednotné politice Evropské unie, která znamená velkou zodpovědnost na evropské úrovni,“ dodal.
„Chápu a sdílím Thomasovy obavy, pokud jde o opětovné ‚znárodnění‚. Stejně tak jsem pro určitou flexibilitu. Co se však týká současné Společné zemědělské politiky, tak vidíme, že pro konkurenceschopnost zemědělců nemusí být vždy dobré, když dochází k přenosu kompetencí na národní úroveň. Například pokud jde o opatření týkající se životního prostředí, tak ta ovlivňují jak druhý pilíř, tak i první pilíř,“ poukázal pan Lins na dvě klíčové části Společné zemědělské politiky, tedy rozvoj venkovských oblastí a systém přímých plateb.
„Nyní existuje 27 plánů na vytvoření ekologických schémat, ovšem s velmi různými akcenty, což má vliv na konkurenceschopnost zemědělců,“ dodal.
Mohlo by vás zajímat
Více motivace, méně povinností
Témata související se zemědělstvím jsou nesmírně složitá z toho důvodu, že ve stejnou dobu slouží různým účelům. Samozřejmostí je potravinová bezpečnost a ochrana životního prostředí, ale také důstojné živobytí samotných farmářů a zachování kulturních znaků. Zavádění společných pravidel je složité i proto, že mnohé skutečnosti závisí na úhlu pohledu.
„Možná máme rozdílné názory na to, co by se mělo rozhodovat na evropské úrovni,“ připustil europoslanec Lins. „Ale měli bychom se více zamyslet i nad tím, jakým způsobem přijímáme evropská rozhodnutí. Podle mého názoru by měly převažovat spíše motivace než povinnosti.“
Pro více pobídek – či motivací – se vyslovila i další účastnice podcastu, česká europoslankyně Veronika Vrecionová (ECR). „Je potřeba najít rovnováhu mezi pobídkami a regulací. Já preferuji více pobídek,“ řekla Vrecionová, která loni nahradila Linse ve funkci předsedkyně výboru AGRI.
Nepopulární ekologické standardy
„Neznám žádné skutečné příznivce Standardů dobrých zemědělských a environmentálních podmínek (GAEC), které jsou přitom pro zemědělce víceméně povinné,“ zmínil europoslanec Lins normy, které navazují zemědělské dotace na odpovědnost vůči životnímu prostředí. Pokud zemědělci chtějí dostávat dotace, musí tyto standardy dodržovat.
„Ekologické organizace nejsou (s normami GAEC) spokojeny proto, že prý nejsou dostatečně přísné, jiní se jich naopak chtějí zbavit proto, že jsou příliš přísné,“ řekl europoslanec. „Navrhoval bych: podívejme se na to prostřednictvím pobídek, pak ale musíme farmářům něco zaplatit. Nejen jim dát peníze, o které přicházejí kvůli změně způsobu hospodaření. Musíme je odměnit tak, aby si na sebe vydělali prostřednictvím ekologických opatření. Myslím, že toto by měl být základ našeho přístupu k budoucí Společné zemědělské politice,“ vysvětlil Lins.
„Společnost musí umět zemědělce řádně odměnit“
V tomto bodě Thomas Waitz souhlasil: „Tady jsem zajedno s Norbertem. Pokud chceme, aby zemědělci chránili životní prostředí a pomohli nám zastavit klimatické změny, musí je za to společnost odměnit a ne jim jen umožnit přežívat. Farmáři musí vidět, že z toho něco mají. Takže v této části spojujeme síly.“
Rakouský europoslanec, který je sám zemědělcem, zmínil některé statistiky, jež pro budoucnost zemědělského sektoru EU nevěští nic dobrého: „Potřebujeme, aby zemědělci hospodařili na půdě, a každý den se nám přitom mnoho zemědělských podniků nenávratně ztrácí. Je to, jako kdyby v Evropské unii každý den zaniklo 800 farem. A děje se to i kvůli našemu systému dotací: ve skutečnosti podporujeme více velké zemědělce než ty malé.“
Generační obnova
Dalším důsledkem rozdílných přístupů k zemědělství v EU je různý stav generační obnovy mezi farmáři v rámci unie. Europoslanec Lins si je toho dobře vědom.
„Generační obnova v zemědělském sektoru je velkou výzvou. Velmi záleží na tom, ze kterého členského státu pocházíte. Podívejte se, Thomas Waitz je z Rakouska a jeho země je, co se generační obnovy týká, na špici. Ale když se podíváte například na Portugalsko, tam je to opravdu katastrofa. V členských státech se situace výrazně liší,“ shrnul europoslanec.
Problémům navzdory zůstává Lins při pohledu do budoucna optimistou. Minulý týden představila Evropská komise komplexní balíček reforem, který má řešit některé z klíčových problémů. Cílem je zefektivnit Společnou zemědělskou politiku a posílit konkurenceschopnost zemědělců.
Tato opatření by měla zemědělcům ušetřit až 1,58 miliardy eur ročně (asi 40 miliard korun) a vnitrostátním správním orgánům 210 milionů eur (asi 5,3 miliardy korun). Jedná se o zjednodušení plateb, zmírnění některých dosud platných požadavků a posílení nástrojů krizového řízení.
Suverenita. Ale jaká?
V obecné rovině europoslanec Lins opatření vítá: „Ve srovnání s minulým obdobím jde o výraznou změnu přístupu Evropské komise. Myslím, že všichni, kteří sedíme u tohoto stolu, jsme pro to, aby se přerozdělily určité finance od velkých zemědělských podniků k menším a středním podnikům.“
Podle Linse nová „zemědělská vize“ obsahuje mnoho potřebných prvků. Připustil však také, že vypracování jednotlivých detailů nebude snadné. „Například pokud jde o soběstačnost, v sektoru ovoce a zeleniny v Německu jsme soběstační ze 37 procent u zeleniny a pouze z 13 procent u ovoce. Nemyslím si, že v tomto ohledu máme skutečnou potravinovou bezpečnost,“ řekl. „Nejprve musíme tuto soběstačnost zajistit na evropské úrovni. Ale měli bychom udělat více i na regionální a národní úrovni,“ pokračoval.
Rovné podmínky
Na stole je i otázka tzv. rovných podmínek. „Ale jak toho lze dosáhnout? Rozdíl v příjmech mezi jednotlivými státy bude pravděpodobně existovat vždy, určitě ještě desítky let. Jak tedy zajistit, aby v Evropě existovaly rovné podmínky? Znamenalo by to mít stejné minimální mzdy v celé Evropské unii, což zdaleka není splněno,“ připomněl europoslanec.
Když se debata chýlila ke konci, představil německý europoslanec svou vizi celého odvětví: „Chtěl bych evropské zemědělství konkurenceschopné. Chtěl bych zemědělství, které dává perspektivu mladé generaci. Zemědělství, které zaručí potravinovou bezpečnost a potravinovou soběstačnost v měnícím se světě, v situaci, která přináší náročné geopolitické výzvy. Myslím, že to je i náš společný cíl jako Evropské unie a zprostředkovaně i cíl Evropského parlamentu a jeho zemědělského výboru. Politici musí se zemědělci více spolupracovat a více jim naslouchat.“
