Středa, 25. května, 2022

Soudy jdou proti sobě v kauze nezákonného sledování Šlachtovými celníky s vojáky z Prostějova

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Případ nezákonného sledování Šlachtovými celníky se specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil se před soudy zašmodrchává. Nejprve Krajský soud v Brně na nasazení vojáků problém neshledal, následně olomoucký Vrchní soud označil sledování za nezákonné. Krajský soud, kterému se případ vrátil, dnes v rozsudku opět tvrdí, že tajná operace byla v pořádku. A to přestože, že vojáci se na sledování v rámci trestního řízení dle litery zákona podílet nemohou. Případ se podle všeho znovu vrátí k odvolací instanci.

Vrchní soud v Olomouci před rokem zrušil v plném rozsahu rozsudek v případu prodeje nelegálních cigaret, ve kterém celníci ke sledování použili nezákonně armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Někteří aktéři se snažili případ shodit pod stůl a zasáhl až vrchní soud.

„Bez pochybností platí, že postup celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ zkonstatoval soud v závažné kauze, na kterou před třemi a lety upozornil Ekonomický deník.

Případ vzbuzuje od počátku silné emoce, řešila ho Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) i výbory a komise Poslanecké sněmovny. GIBS nakonec případ odložila. Vše spělo k zametení flagrantního porušení zákona. Až razantně zasáhl Vrchní soud v Olomouci.

Pátrači celníků si v roce 2018 na pomoc při sledování podezřelých z obchodu se nelegálními cigaretami přizvali armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil.

Zapojení armády do sledování civilistů ovšem odporuje zákonu, což jednoznačně zkonstatoval nyní zkonstatoval odvolací soud.

Tajnou operaci s krycím názvem Richard posvětil tehdejší náměstek celních pátračů Robert Šlachta, který vojákům dokonce poslal za účast na vyšetřování osobní děkovný dopis. Celníci o případu dlouhou dobu mlžili a existenci Šlachtova dopisu dokonce popírali.

Krajský soud v Brně vynesl tresty v případu prodeje nelegálních cigaret předloni v květnu.

Černé na bílém. Náměstek celníků Robert Šlachta potvrdil zapojení elitních vojáků do nezákonného sledování dopisem náčelníkovi Generálního štábu. Foto: Jan Hrbáček

„V konkrétní věci, přesto, že se nalézací soud určitým způsobem vypořádal s navrženými důkazy, je vrchní soud toho názoru, že odvolací námitky obžalovaných, že napadený rozsudek je zatížen vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů, jsou důvodné,“ zkonstatoval olomoucký vrchní soud.

Případ se vrátil před Krajský soud v Brně a senát stále trvá na tezi, že nasazení vojáků na sledování civilistů bylo v pořádku.

„K námitce obhajoby ohledně nezákonnosti důkazů – sledování osob a věcí, záznam telekomunikačního provozu, resp. nekompletnosti trestního spisu soud konstatuje, že v tomto směru bylo významně doplněno dokazování poté, co věc byla soudu I. stupně vrácena soudem odvolacím. Byli vyslechnuti další svědci – Ing. David Antoš, Ing. Pavel Kolář, Ing. David Franta a Mgr. Romana Pavelcová, kteří vypovídali k rozsahu a způsobu provedení součinnosti mezi celními orgány a Armádou ČR, kdy tyto výpovědi doplnily výpovědí svědků Mgr. Bc. Petra Maška a Ing. Pavla Litavce,“ lze se dočíst v rozsudku.

Současně bylo dokazování doplněno i konkrétními listinami ze spisu GIBS.

„Z těch soud zjistil, že dne 13. 6. 2018 byla vyhotovena žádost č.j. 36162/2018-900000- 751.2 k BN-835120/TS-7/2017 o součinnost při realizaci opatření, týkající se sledování osob a věcí dle § 158d trestního řádu v trestní věci RICHARD, podepsaná plk. Mgr. Robertem Šlachtou, zástupcem GŘ a ředitelem sekce 03 Pátrání Generálního ředitelství cel,“ stojí v rozsudku.

Dohoda o spolupráci mezi ministerstvem obrany – Generálním štábem Armády České republiky a ministerstvem financí – Generálním ředitelstvím cel ze dne 11. 8. 2014 zakotvuje spolupráci zejména v těchto oblastech:
vzájemné vzdělávání příslušníků a zaměstnanců smluvních stran, včetně spolupráce ve služební přípravě a výcviku; služební kynologie, veterinární zabezpečení; výměna operativních, metodických, analytických informací potřebných pro plnění úkolů smluvních stran a výměna zkušeností; využívání
technických prostředků, výcvikových prostor a zařízení včetně instruktorů a obsluhy technických prostředků. Uvedená spolupráce má být upravena realizačními dohodami, k jejichž uzavírání jsou za smluvní strany oprávněni jednotliví funkcionáři odpovědní za dané oblasti. O participaci na sledování v ní není ani slovo.

Nařízení ředitele speciálních sil z 13. 6. 2018 ukládá 601. skupině provést
součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. 6. 2018 do 15. 6. 2018 s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti.

Jenže o žádné cvičení nešlo. Vojáci byli nasazeni v rámci trestního řízení a pro celníky skutečně prováděli sledování.

Dle jmenného seznamu příslušníků útvaru účastnících se tohoto výcviku, výpisu z rozkazu velitele a kopie knih provozu vojenské techniky použitých vozidel má soud za prokázané, že předmětná součinnostní akce proběhla ve dnech 14. – 15. 6. 2018, což doplňuje i poděkování plk. Mgr. Šlachty ze dne 15. 6. 2018 za spolupráci při realizaci opatření, která podstatnou měrou přispívají k následnému ustanovení osob podílejících se na závažné hospodářské trestné činnosti, jež je adresováno generálporučíkovi Ing. Aleši Opatovi, náčelníkovi Generálního štábu Armády ČR,“ potvrdil zjištění Ekonomického deníku soud.

Trestní řád jasně konstatuje, která ozbrojená složka může poskytovat takzvanou součinnost.

Z paragrafu 158 d) trestního řádu, o který se žádost Celní správy dále opírá, a který konkrétně upravuje sledování, pak vyplývá, že se na takovéto operaci může podílet jen a pouze policejní orgán. Tím 601. brigáda z Prostějova také rozhodně není. Výčet policejních orgánů v armádě stanoví paragraf 12 trestního řádu a jsou jimi pouze Vojenská policie a Vojenské zpravodajství, pokud vyšetřuje trestnou svých příslušníků.

Také další ustanovení trestního řádu jednoznačně stanoví, která bezpečnostní složka je takzvaným policejním orgánem a tudíž se může podílet na sledování. Tuto právní analýzu Ekonomického deníku potvrdil vloni vyjma oslovených právníků i zesnulý vedoucí Katedry trestního práva pražské Policejní akademie František Novotný.

„K vašemu dotazu, zda umožňuje trestní řád v rámci takzvané součinnosti dle paragrafu 7 trestního řádu, aby se na úkonech sledování osob a věcí podílely podle paragrafu 158 d) i jiné subjekty mimo policejních orgánů, vám sděluji, že trestní řád tuto možnost nepřipouští. K policejním orgánům viz paragraf 12 odstavec 2) trestního řádu,“ konstatoval František Novotný.

Zametači z GIBSu

Nezákonnou akci ale zametla pod koberec Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Opatřením GIBS ze dne 15. 10. 2019 byly ke kázeňskému projednání odevzdány přestupky vojáků z povolání plk. gšt. Ing. Davida Franty (tehdejší velitel 601. skupiny – pozn. red.), plk. Ing. Bc. Ladislava Rebilase, plk. Mgr. Emila Horčičky a brig. gen. Ing. Pavla Koláře (z Generálního štábu – pozn. red.) týkající se naplánování a zorganizování intervence příslušníků 601. skupiny.

„Usnesením GIBS ze dne 15. 10. 2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a přečinu porušení služební povinnosti vojáka ve formě návodu k tomuto trestnému činu, kterých se mohli dopustit kpt. Ing. David Antoš, mjr. Mgr. Romana Pavelcová a
plk. Mgr. Petr Mašek. Součástí spisu je rovněž množství mediálních výstupů týkající se předmětné spolupráce, kdy má soud za to, že právě tyto výstupy vedly příslušné orgány k rozsáhlému vyšetřování, jehož výsledkem je i předmětný spis GIBS,“ stojí v rozsudku.

Jenže jak Ekonomický deník zjistil, GIBS žádné rozsáhlé vyšetřování neprovedla. Vyslechla aktéry a postupovala zcela proti jasné dikci trestního řádu.

„Soud k tomu doplňuje, že dle pokynu odvolacího soudu vyžádal celý předmětný spis GIBS, který byl doručen v běžném režimu. Po zjištění obsahu spisového materiálu soud shledal, že tento obsahuje velmi citlivé informace např. stran totožnosti příslušníku 601. skupiny speciálních sil aj. Proto byly
k důkazu provedeny jen ty listiny ze spisu, které soud k otázce přípustnosti a zákonnosti dalších důkazů dle svého názoru považoval za nutné. Dále byly zamítnuty návrhy na slyšení dalších svědků – arm. gen. Ing. Aleše Opaty, Ing. Karly Šlechtové či Mgr. Roberta Šlachty, kdy soud považuje jejich
výslech za nadbytečný, neboť tito svědci se neúčastnili žádného konkrétního jednání, které bylo předmětem dokazování, když jejich jména figurují v souvislosti s procedurou, na jejímž základě byla předmětná součinnostní akce schválena,“ napsal soud.

Na základě výše uvedeného soud shledal, že je nepochybné, že ve dnech 14. – 15. 6. 2018 (resp. od 6. 2018, kdy proběhla příprava a plánování) proběhla součinnostní akce mezi celníky a příslušníky 601. skupiny speciálních sil.

„Kdy se jednalo o akci, která byla řádně schválena všemi odpovědnými osobami, včetně tehdejší ministryně obrany. Z výpovědi svědků je zřejmé, a to i s ohledem na dřívější výpovědi svědků Mgr. Bc. Maška a Ing. Litavce, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil obdrželi jednoznačné informace o objektu a prostoru, který mají sledovat, a to na základě předchozího dlouhodobého šetření celních orgánů, jak se mj. podává i z tzv. pomocného
materiálu, který byl k důkazu rovněž proveden,“ lze se dále dočíst v rozsudku

Neoprávněná spolupráce

Jak celníci, tak GIBS, se termínu sledování vyhýbali, ale už i nalézací soud potvrzuje, že o sledování skutečně šlo. Nicméně nasazení armádních specialistů marginalizuje.

„Jak dále soud zjistil, výstupy z předmětné součinnostní akce sloužily pro armádní účely, když bylo zjištěno, že pro tento typ součinnosti
příslušníci 601. skupiny speciálních sil nejsou využitelní. Rovněž má soud za prokázané, že poznatky zjištěné z této součinnostní akce nebyly použity pro další úkony celních orgánů, vyjma snad poznatků stran možného umístění sledovací techniky, která však náležela celním orgánům a byla jimi
obsluhována. Takové zjištění odpovídá zcela i výpovědi svědka Ing. Litavce, který vypovídal asi o čtyřstránkové zprávě, v níž však nebyly uvedeny žádné nové informace, které by neměly celní orgány. Jak bylo zjištěno z výpovědí slyšených svědků i z listin spisového materiálu GIBS (viz výše), výsledkem předmětné součinnostní akce nebylo ztotožnění osob, telefonních čísel či případně vozidel užívaných těmito osobami. Všemi těmito informacemi již celní orgány disponovaly a pro dané součinnostní cvičení je poskytly konkrétním osobám, které se na součinnostní akci podílely. Je tak zřejmé, že byť došlo k neoprávněné spolupráci mezi celními orgány a Armádou ČR, kdy k takovému závěru dospělo až následné vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů, nemůže takový závěr odůvodnit opodstatněnost námitky obhajoby, že veškeré důkazy získané v rámci operativně pátracích úkonů, resp. výsledky těchto úkonů by mohly být nezákonné a tudíž
nepoužitelné pro další úkony trestního řízení,“ tvrdí soud.

Soud zopakoval, že s ohledem na výše uvedené nebylo zjištěno a prokázáno, že by jakýkoli poznatek získaný ze spolupráce celních orgánů a armády byl
použit v rámci trestního řízení vedeného proti obžalovaným. Nebylo ani prokázáno, že by se příslušníci armády podíleli na vícero úkonech v rámci předmětného trestního řízení, jak namítaly obhájkyně obžalovaných Thi Huy Nguyen a Anh Tuan Nguyena.

Soud toto tvrdí i přes nalezený úřední záznam, ve kterém ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byl dokumentován příjezd vozidla Citroën Jumpy (10:35 hod.) k rodinnému domu v Havířově, respektive příjezd vozidla Peugeot Partner, v 19:38 hod. Ten ale soud jako důkaz neprovedl.

„Příjezd vozidel byl zaznamenán na záznamovém zařízení, tento úřední
záznam k důkazu v hlavním líčení proveden nebyl. Ze spisu se dále podává, že úřední záznam je doplněn barevnou fotografií, která rovněž k důkazu provedena nebyla. K důkazu byl proveden až protokol o sledování vozidla Citroën Jumpy, ze dne 19. 11. 2018 a 29. 5. Není tedy vůbec zřejmé, že předmětný záznam byl proveden příslušníky Armády ČR, neboť to ze žádné skutečnosti nevyplývá,“ uvedl dále soud.

S námitkou, jež má svoji povahu v interpretaci doktríny „plodů z otráveného stromu“ (the fruit of the poisonous tree doctrine), se vypořádal ve svém rozhodnutí odvolací soud, proto se prvoinstanční soud k této problematice nevyjadřoval.

Případ se podle všeho dostane kvůli odvoláním nepravomocně odsouzených zpátky na odvolací Vrchní soud v Olomouci.

Vydejte celý spis

Vrchní soud ve svém zhruba rok starém rozhodnutí mimo jiné zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy.

„Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.

Pokud jde o listinné důkazy, podle Vrchního soudu žádné rozumné důvody nebránily tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády a nikoli jen protokol z odložení věci.

„Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.

Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.

Účelová manipulace

Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.

Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci k akci s vojáky vyňal ze spisu.

„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou
součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.

V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády.

„Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné, upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.

Žádost, kterou v červnu 2018 poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci.
Foto: Jan Hrbáček

Zjevná absurdnost

Soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.

„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.

Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.

Pavel Litavec otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.

Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.

Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.

„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.

Zkráceni na právech

Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.

„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud
shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.

Začerveněná pasáž prokazuje, že informace od specialistů 601. skupiny speciálních sil byly použity v trestním řízení. Foto: Jan Hrbáček

Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

Odvolací soud toho soud nalézacímu v rozhodnutí vytýká mnohem více. „Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.

Chyba za chybou

Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný.

„Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.

Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.

„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.

Vydejte celý spis

Vrchní soud také zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy. „Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.

Pokud jde o listinné důkazy, podle vrchního soudu žádné rozumné důvody nebrání tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády a nikoli jen protokol z odložení věci. „Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.

Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.

Účelová manipulace

Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.

Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci k akci s vojáky vyňal ze spisu.

„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou
součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.

V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády. „Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné, upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.

Žádost, kterou v červnu 2018 poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci.
Foto: Jan Hrbáček

Zjevná absurdnost

Soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.

„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.

Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.

Pavel Litavec otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.

Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.

Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.

„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.

Zkráceni na právech

Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.

„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým
materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra
Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje
zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených
protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud
shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.

Začerveněná pasáž prokazuje, že informace od specialistů 601. skupiny speciálních sil byly použity v trestním řízení. Foto: Jan Hrbáček

Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

Odvolací soud toho soud nalézacímu v rozhodnutí vytýká mnohem více. „Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného
důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková
zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.

Chyba za chybou

Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný. „Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.

Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.

„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené
orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých
příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.

Plody z otráveného stromu

Přestože je usnesení odvolacího soud v kauze prodeje nelegálních cigaret, v níž byla ke sledování nezákonně použita armáda, vůči vyšetřujícím orgánům a nalézacímu soudu velmi tvrdé, obžalovaní se a priori nad rozhodnutím olomouckého soudu radovat nemohou.

Odvolací soud se totiž neztotožnil s jejich tvrzením, že toto pochybení ze své
podstaty a paušálně, zakládá procesní nezpůsobilost důkazů, které byly získány v návaznosti na poznatky vyplývající ze sledování. Jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.

„Obžalovaní závěr o neprocesním charakteru takto získaných důkazů staví zjevně na teorii ´plodů z otráveného stromu´. Vrchní soud dodává, že tato doktrína má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde je také rozvíjena a praktikována. Podstata dotčené doktríny v její krajní podobě spočívá v tom, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení má za následek absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů opatřených na podkladě takového vadného postupu. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu,“ upozornil soud.

To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, tedy musí vždy konkrétně posoudit, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit.

„Jinými slovy – ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že příslušné orgány musí hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ani právní úprava trestního řádu platného a účinného na území České republiky odkaz na tuto doktrínu neobsahuje,“ upozornil soud.

A dodal: „Pro potřeby řízení vedeného v této věci lze tedy shrnout, že doktrína plodů z otráveného stromu není součástí platného trestního řádu, a proto se na ni nelze odvolávat. I kdyby to neplatilo, tak ani rigorózní interpretace této doktríny nemůže vést k závěru, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení. Uvedené však současně neznamená, že by soud prvního stupně nebyl povinen se s námitkou týkající se procesní použitelností důkazů získaných postupem podle trestního řádu a důkazů navazujících, blíže vypořádat,“ dodal soud.

Ekonomický deník celý závažný případ celkově popsal například ZDE.

Jan Hrbáček

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter