Největší cestovatel mezi světovými lídry? Už ne. Čínský prezident a generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching výrazně omezil své zahraniční cesty, a tím vzbudil otázky o své budoucnosti i strategii. Dříve byl známý jako nejaktivnější světový státník na cestách, dnes však dává přednost pobytu doma. Všímají si toho renomovaná média jako The Economist či Wall Street Journal (WSJ).
Podle WSJ Si Ťin-pching letos navštívil pět zemí během tří cest. To je výrazně méně než v letech 2013–2019, kdy byl jeho roční průměr okolo 14 zemí. Vrchol zaznamenal v roce 2014, kdy navštívil dvacet států. Od covidové pauzy mezi lety 2020 a 2022 už na dřívější tempo nenavázal.
Chybí na summitech. Zastupuje ho premiér
Významným signálem je Siho absence na summitu BRICS, kterého se dosud účastnil bez výjimky. Podobně vynechal i loňský summit G20 v Indii. V obou případech ho zastoupil premiér Li Čchiang, Siho blízký spojenec. Stejně tak byl přesunut letošní summit EU–Čína z Bruselu do Pekingu, protože Si neplánuje návštěvu Evropy.
Oficiální vysvětlení chybí, čínské úřady mlčí. Podle analytiků je ale možné, že 72letý Si chce část pravomocí přenést na spolupracovníky – s výhledem na rok 2027, kdy skončí jeho třetí pětiletý mandát. „Si je čím dál ochotnější svěřit provozní stránku zahraniční politiky svým důvěryhodným zástupcům,“ uvádí Dylan Loh z Technologické univerzity Nanyang.
Si se zaměřuje na domácí potíže
Podle WSJ prezident šetří síly a zaměřuje se na domácí problémy, zejména hospodářské potíže jako slabou spotřebitelskou poptávku. Neznamená to ale ústup z diplomacie. Stále hostí zahraniční lídry – jen méně cestuje.
Po zrušení covidových opatření v roce 2022 navštívilo Čínu desítky světových lídrů. V roce 2023 to bylo 74 návštěv hlav států a vlád, o rok později dokonce 84. Letos přivítal zástupce více než tuctu zemí, naposledy australského premiéra.
Mohlo by vás zajímat
Cestovatel rekordman. Zahraniční agendu přebírají spolupracovníci
Cestovní aktivitu převzali premiér Li Čchiang a diplomat Liu Ťien-čchao, který od roku 2022 navštěvuje i západní demokracie – což bylo pro jeho funkci dříve neobvyklé. Li letos cestuje v tempu srovnatelném s předpandemickým obdobím.
Si absolvoval přes 50 zahraničních cest do více než 70 zemí, více než kterýkoli z jeho předchůdců – a také více než nedávní prezidenti USA. Během pandemie se spoléhal na telefonáty a videokonference.
Summity si vybírá. Změna i na domácí scéně
Siho absenci na summitu BRICS v Brazílii komentuje analytik Neil Thomas: „To rozhodnutí pravděpodobně nesouviselo tolik s geopolitikou, ale spíše s jet lagem.“ Cesta na dvoudenní setkání trvající 48 hodin podle něj nebyla hodna fyzické námahy.
Změny se projevují i v domácím řízení země. Si začíná ustupovat z vedení stranických komisí, které mu po roce 2012 sloužily ke konsolidaci moci. Dnes se častěji účastní jen nepřímo – skrze písemné instrukce. Například komise pro hospodářské reformy se od roku 2022 sešla jen šestkrát, dříve to bylo i 38krát během pěti let.
Vládne skupina nejvěrnějších
Podle expertky Holly Snapeové z Glasgow jde o strategii vládnutí prostřednictvím pravidel – tak, aby Siho agenda přetrvala i bez jeho osobní přítomnosti. Cílem je, aby země byla pevně podřízena straně a Si stál neochvějně v jejím čele.
Důležitou roli hraje Cchaj Čchi, šéf Siova štábu, a spolu s ním premiér Li Čchiang a vicepremiér Ting Süe-siang. Každý z nich vede jednu stranickou komisi. Všichni jsou členy stálého výboru politbyra – nejmocnějšího orgánu v zemi. Cchaj dohlíží na bezpečnost, komunikaci i chod aparátu, Li získal zpět vliv na hospodářskou politiku, který jeho předchůdce postrádal.
Odchod? Nikoli. Spíš vláda ve stáří
Předávání pravomocí loajálním spolupracovníkům a zároveň absence nástupce – a tedy i potenciálního rivala – mohou být známkami toho, že se prezident připravuje na vládu ve stáří. Je mu 72 let a například jeho matce, Čchi Sin, je 98. „Nic nenasvědčuje tomu, že by měl v úmyslu odejít, až v roce 2027 skončí jeho třetí pětiletý mandát,” předpovídá The Economist.
Někteří předchůdci Siho v čele čínské komunistické strany a tím i celého státu, a to včetně Mao Ce-tunga, v posledních letech svého života cíleně rozkládali moc, aby zabránili přílišnému vzestupu jakéhokoliv dalšího jednotlivce. Sami se pak stali jakýmisi orákuly, které se ideologicky vyjadřovaly zpoza opony. „Si Ťin-pching si možná časem vybuduje podobný systém – takový, v němž konečná moc zůstane v jeho rukou, i když fyzicky přítomen nebude,” uzavírá The Economist.
