Minulý měsíc podepsalo devatenáct světových metropolí deklaraci, v níž vyjádřily záměr dosáhnout u nových budov uhlíkové neutrality. U těch nových to jde snadno. Ale co s těmi, co už stojí?
Pokud města chtějí zabránit tomu, aby globální průměrná teplota vzrostla do konce století o méně než dva stupně Celsia, musí se zaměřit na největší přispěvatele k emisím skleníkových plynů, a to na budovy. Ty jsou totiž zodpovědné za polovinu všech emisí, které města vypouštějí. U velkých měst jako Londýn, Los Angeles nebo Paříž je to procent až sedmdesát.
Tím pádem před námi prý stojí jasný úkol: do roku 2050, kdy má ve městech žít 68 procent světové populace, zajistit, aby městské budovy spotřebovaly jen tolik energie, kolik jsou schopny samy vyrobit. Prvním krokem k tomuto cíli je právě podpis deklarace devatenácti měst, která se zavázala, aby už do roku 2030 byly všechny nově postavené domy ve městech uhlíkově neutrální.
Běh na dlouhou trať
„Špatnou zprávou ale je, že předělat již stojící budovy do uhlíkově neutrálního standardu, je daleko těžší, než to zařídit u těch, které teprve budete stavět,“ píše portál CityLab.com. Ještě v roce 2060 bude totiž podle odhadu OECD dosahovat podíl budov, které stojí už dnes, až pětašedesát procent ze všech. „Novostavby mají tu výhodu, že se staví na zelené louce,“ řekl portálu CityLab.com Ralph DiNola, šéf New Buildings Institute, neziskové organizace, která podporuje efektivnější způsoby využívání energie v budovách.
Podle DiNoly bude třeba pro dosažení nulové uhlíkové bilance snížit aktuální energetickou spotřebu budov o padesát až pětaosmdesát procent. To znamená přijmout opatření, která budou cílit konkrétně na vytápění, chlazení, ohřev vody a osvětlení. „Tyto čtyři oblasti představují největší energetické žrouty v domech,“ uvedla Maureen Guttmanová, architektka a expertka na šetrné stavebnictví ve společnosti Alliance to Save Energy.
V průměru se vytápění, chlazení, ohřev vody a osvětlení podílí ze tří čtvrtin na spotřebě energie v budovách ve Spojených státech a ve světě ze 40 až 50 procent na celkové spotřebě energie (nejen v budovách). Podle Guttmanové snížení energetické spotřeby u stávajících budov není o nutně o nalezení nových technologií. „Opatření jako efektivnější způsob topení nebo chytré osvětlovací systémy mohou dostatečně pomoci,“ řekla.
Zateplení a chytrá řešení pomohou
Stranou by nemělo zůstat ani zateplení, které v létě budovu chrání před přehříváním a v zimě před ztrátou tepla. Jen to dokáže snížit energetickou náročnost až o čtvrtinu. „Přidáme-li k tomu řízenou ventilaci nebo okna, která odráží sluneční paprsky, úspora může být ještě vyšší,“ dodala Guttmanová. Podle ní otázka nestojí tak, zda je oněch devatenáct měst schopno svého deklarovaného cíle dosáhnout. „Budovy s nulovou uhlíkovou stopou stavět umíme. Tu technologii k dispozici máme,“ zdůraznila.
Důkazem je první taková budova, která vyrostla v roce 2011. Jmenuje se Pixel Building a stojí v australském Melbourne. Zabarvené panely redukují objem světla a energie, který jimi proniká dovnitř a „chytrá“ okna umožňují, aby horký vzduch během noci unikal ven. Solární panely na střeše pak vyrábějí elektrickou energii přes den, zatímco malé větrné turbíny dodávají elektřinu převážně v době, kdy slunce nesvítí.
Právě solární panely jsou slibnou alternativou výroby energie pro budovy ve městech. Fotovoltaické články potřebují poměrně velké plochy, kterých je na střechách budov prakticky neomezené množství. Fotovoltaika by mohla být do roku 2050 rozhodujícím energetickým zdrojem ve městech. Podle Guttmanové by si města neměla stanovovat své cíle pro snižování uhlíkové stopy po jednotlivých budovách, ale vždy pro město jako celek. Ne u každé již stojící budovy lze snížit spotřebu energie natolik, aby bylo dosaženo nulové uhlíkové bilance.
-zm-
