Požadavky na obranné a krizové řízení Česka se mění, ve všech ohledech klade teď důraz na digitalizaci. To ale ještě neznamená, že voják v poli kromě pušky dostane nepřeberné množství komunikační techniky a bude přes ní komunikovat na všechny možné strany. „Doháníme obrovský dluh, kdy musíme řešit hlavně propojení jednotlivých systémů. Tedy toho takzvaného železa do nějakých funkčních celků. U nás (v ČR) myšleno zejména pozemních a vzdušných sil,” zdůraznil brigádní generál a ředitel sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany Petr Šnajdárek na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Technologie a obranná strategie České republiky.
„Bavíme se například o propojení senzorů, efektorů, infrastrukturních služeb nebo softwaru,” uvedl Šnajdárek s odkazem na své předřečeníky, například náčelníka Generálního štábu (GŠ) Karla Řehku. Ten na sympoziu jen o chvíli dříve uvedl, že to samozřejmě budou právě technologie, které stále zásadněji ovlivní strategii i na taktiku vedení ozbrojeného boje na všech úrovních. „Od velkých válečných strategií po to, jakými způsoby budou armády válčit,” řekl Řehka.
Důležitá je podle Šnajdárka digitalizace všech procesů. V tomto ohledu je i podle něho podstatné, že Česko by mělo mít k dispozici brzy například i přehled všech projektů vědy a výzkumu, který se realizuje v ČR, včetně jeho výstupů, jak o tom hovořil další host sympozia Ekonomického deníku, ředitel agentury Czech Invest, Petr Očko. „A my jako společnost a partneři, kteří dodávají jak obranné řešení, tak vůbec řešení pro stát, budeme o sobě vzájemně vědět. To by byl za mě velmi dobrý počin, že budeme mít věci opravdu digitalizované a že bude existovat spolupráce i s civilním sektorem,” uvedl.
Zdůraznil, že vzhledem k uvedenému by se mělo přistupovat i ke změnám v legislativě. A to nejenom na úrovni ministerstva obrany, ale i dalších aktérů. „Máme za sebou napříkald podpis jednoho z klíčových zákonů, jeho novelizaci, kde jde o přístup do agentových informačních systémů státu pro propojení jednotlivých schopností,” připomněl. Za účelem řešení krize je totiž realizace vzájemného sdílení vybraných setů dat jednotlivých resortů nezbytně nutná.
„Tady bych chtěl znovu zdůraznit potřebu, a mluvil o tom náčelník GŠ, doba varování je nulová. V podstatě není žádná. Týl, jak bylo zmíněno, neexistuje. I naše Česká republika může být jedním z aktérů v případě vzniku válečného konfliktu a to má samozřejmě dopad na to, jak budeme schopni zabezpečit její obranu. Tady je akcent jednoznačný, že obrana ČR není záležitost jenom armády, ale nás všech. A ze své praxe vím, že na to se často zapomíná. A nám opravdu chybí strategický rámec rozvoje veřejné správy a věci, které se toho týkají,” řekl.,” řekl.
Připomněl zároveň, že je nutné si znovu uvědomit, že nedigitalizujeme, zjednodušeně řečeno, jen nějaké jedničky a nuly, ale celé procesy, jednotlivé sety dat příslušných rezortů. Zmínil, že zavádění nových technologií není tak o tom, že se ukáží jednotlivé krabičky, kteří jako dodavatelé ze strany firem předvedou a armáda je v nějakém počtu nakoupí, nějak se to vše „ zadrátuje” a bude fungovat. Je to podle něho opravdu o tom, aby si aktéři nejpve uvědomili procesy a to, co dělají.
„To čím jsme si prošli, od pandemie až po válečný konflikt během zahraničních misí, různé migrační krize, živelné katastrofy a podobně, vede k tomu, že budeme muset opravdu vybudovat něco, čemu my říkáme společně s kolegy z vnitra opravdu robustní systém krizového řízení. Znovu je tady akcent na včasné varování, na varování před bezpečnostními hrozbami a dalšími. A celý ten proces, a jsem rád, že mi náčelník GŠ dal důvěru, mám nějak zdigitalizovat, provázat se a propojit s jednotlivými rezorty, samozřejmě i s nestátními aktéry, tedy i s některými z vás, nebo respektive s tím, co vy reprezentujete za schopnosti. Jak v průmyslu, tak i u dalších složek, které se podílejí na obraně ČR,” pronesl Šnajdrárek k plénu.
Podle něho je především potřeba vytvořit v rámci armády (AČR), potažmo rezortu ministerstva obrany, agendový informační systém k zajištění obrany státu. A dál v návaznosti na národní informační platformu také civilně vojenskou spolupráci.
Je podle něho ale paradoxem, že zákony ČR hovoří poměrně jasně o tom, co by měl stát zvládnout, jaké jsou povinnosti i dodavatelů technologií, tedy takzvané mobilizační plnění a další věci, které tady dlouho nebyly. A to se celé váže na proces digitalizace, tedy, že o sobě všichni aktéři musí vědět, jak ukázaly i poznatky z Ukrajiny. Jde o záležitosti, které je teď nutné změnit.
„Jak a co je tím myšleno? Jak stát, tak i vy, společnosti, máte své sety dat, datová úložiště a například víte, které projekty jste realizovali v minulosti, nebo vaši předchůdci, ale pak už je to horší, když má celý systém fungovat dohromady. A proto, abychom naplnili to, že zdigitalizujeme procesy krizového řízení, potřebujeme data, informace. Ale ne je někde shromažďovat a vytvořit takvzaného velkého bratra, ale naučit se s nimi pracovat v té dostupnosti. To, co například zažili kolegové na Ukrajině, kdy potřebují mít informace tady a teď a musí spolupracovat s nevládními organizacemi, s prvky samosprávy nebo třeba s místními správami,” řekl.
Připoměl slova svých předřečníků, kteří zmiňovali i chytré aplikace a další možnosti. Cíl je jediný, naplnit základní schopnost státu: varovat obyvatelstvo. Prostor, kde se Česko nachází, je válečnému konfliktu totiž velmi blízko a je nutné tak podle něho myslet na to, že pro průmysl i pro armádu, je velmi důležité vědět, zda anebo vůbec, jsou tady v zemi schopnosti pro výrobu klíčových komponentů.
„V oblasti ICT obecně, nebo-li v komunikačních a informačních technologiích jsme třeba jednoznačně závislí na, jak se říká, velcích hráčích. Ti stanovují pravidla. Například jak budou zabezpečovat a poskytovat služby. Jak tu bylo zmíněno už náčelníkem GŠ, máme všichni chytré telefony, máme v nich spoustu aplikací, ale málokdo si uvědomuje, že to visí na velmi zranitelné infrastrukturní službě, stačí si vzpomenout na poslední výpadky v rámci poskytovatelů mobilních operátorů. Takže my se musíme dívat dál. Musíme plánovat systémy velení, řízení a spojení, který bude udržitelný v krizových stavech, a zvládneme jednotlivé úkoly, které jsem si tady dovolil nastínit,” zdůraznil brigádní generál.
Pro pochopení celé situace zmínil ještě jednu skutečnost. A to, že o přelomových technologiích a robotice lze mluvit dlouho, ale napřed musí existovat zmíněný rámec, jak vše propojit.
„Naše metodologie je jednoznačná. Máme sestavený proces, po vojensku, tedy taktickou úroveň. Za mnou pak jdou jednotlivé složky státu, které musí fungovat v rámci zvládání krize až po jednotlivé operační úrovně řízení. I třeba na Správu státních hmotných rezerv a další složky, které jsou potřeba. A samozřejmě je nezbytné propojit se s EU a NATO,” dodal.
A tady poukázal na fakt, že ačkoliv standardně procesy v NATO trvají tři až pět let, loni se obdivuhodně rychle rozhodlo o sestavení strategie digitalizace této organizace. Nicméně ta podle něj teď musí především pochopit, že to není o tom složit vývoj softwaru, který se například pro vzdušné síly vyvíjí už několik let a vypadá to, že nakonec i s tím, jak byly vyhodnoceny jeho schopnosti v souvislosti s válkou na Ukrajině, nebude ani nasazen. „Ale to znamená, že musíme opravdu umět řídit služby, musíme se vzájemně propojit. Podobně jako nově, poprvé v historii, máme propojené informační systémy v utajované doméně pro pozemní síly,” doplnil.
„Pokud nepopíšeme, neidentifikujeme aktéry, kteří jsou nutní pro zvládání krizí a nejsme schopni k k nim přiřadit jejich požadované schopnosti, které musí zabezpečit, tak prostě digitalizace procesů je více méně nesmyslem, protože nemáte co digitalizovat. A to, že někdo zdigitalizuje excelovskou tabulku není robotizace, nebo už vůbec nějaké zpracování big dat,” zdrůraznil Šnajdárek.
Ještě jednou se pak pozastavil nad tím, že z diskuzí s jednotlivými rezorty i průmyslem, jak vojenským tak civilním, plyne, že se často zapomíná na spolupráci a součinnost.
„Protože některé standardy, technologie a jejich adaptace jsou poměrně dobře vymyšlené, ale chybí nám proces realizace na všech úrovních. Takže i touto cestou bych chtěl požádat o otevřené myšlení, trochu to změnit, abychom spolu dokázali vybudovat opravdu silný stát, jehož fungování nebude závislé jen na některých strategických osobách, kteří budou mít svojí, jak říkám, excelovskou tabulku někde na ploše počítače, ale budeme schopni nové digitální technologie uvést v život,” apeloval na závěr.
Monika Ginterová
