Slovenský Ústav paměti národa požádal tamní státní zastupitelství o prověření skartace dokumentů Státní bezpečnosti na ministerstvu vnitra. Ústav se obrátil na Okresní prokuraturu Bratislava I s podezřením ze spáchání trestného činu. Při jednání s ministerstvem vnitra byl totiž ústav informován, že osobní spisy příslušníků bezpečnostních složek narozených v letech 1931-1937, včetně příslušníků StB, byly zničeny v rámci vyřazovacího řízení. Ekonomický deník trestní oznámení získal.
Dokumenty o činnosti bezpečnostních složek státu jsou nenahraditelným svědectvím o daném historickém období. Jsou také důležité pro uchování paměti národa a jsou tak i jeho kulturním dědictvím.
Ústav paměti národa a slovenské ministerstvo vnitra vedou dlouhodobá jednání, protože ústav má převzít dokumenty o činnosti bezpečnostních složek státu v období od 18. dubna 1939 do 31. prosince 1989.
Podle zákona, známého též jako zákon o paměti národa, měly ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, ministerstvo spravedlnosti a Slovenská informační služba předat Ústavu paměti národa dokumenty o činnosti bezpečnostních složek, které měly ve svém držení, vlastnictví nebo správě. Původní lhůta, která činila šest měsíců od vstupu zákona v platnost, byla novelou zákona prodloužena o další dva měsíce. Jeho platnost vypršela už v roce 2003.
Mezi dokumenty, které měly být předány Ústavu paměti národa, byly také osobní (kádrové) spisy a osobní evidenční karty příslušníků StB, které podléhají zveřejnění nebo zpřístupnění podle zákona o paměti národa. Po převzetí Ústavem paměti národa by se navíc staly archivními dokumenty a kulturním dědictvím.
Nevratné zničení dokumentů
„Z výše uvedeného vyplývá, že došlo k nevratnému zničení dokumentů, které měly být předány Ústavu paměti národa již v roce 2003 a které byly nenahraditelným svědectvím o historickém období, ve kterém byly vytvořeny. Zároveň tento akt, tj. skartace osobních spisů, ohrožuje zájem veřejnosti na poznání minulosti, stejně jako naplnění účelu zákona č. 283/2021 Sb., o odnětí nezasloužených benefitů představitelům komunistického režimu,“ stojí mimo jiné v trestním oznámení Ústavu paměti národa, které Ekonomický deník získal.
Dokumenty o činnosti bezpečnostních složek státu jsou nenahraditelným svědectvím o daném historickém období, jsou důležité pro uchování paměti národa a jsou tak i jeho kulturním dědictvím. Skutečnost, že archivní dědictví je kulturním dědictvím národa, potvrzuje i zákon o archivnictví (zákon č. 395/2002 Sb.), který stanoví, že stát je povinen zajistit jeho ochranu.
Ze zprávy pro UNESCO, kterou vypracoval Antonio González Quintana jménem Mezinárodní archivní rady, rovněž vyplývá, že osobní rejstříky agentů a zaměstnanců správy a služeb represivních režimů mají zvláštní význam a mohou mít rozhodující vliv na určení odpovědnosti v době represe.
„Skartace osobních spisů Ministerstvem vnitra Slovenské republiky vedla k nevratnému zničení historických dokumentů, které měly být předány Ústavu paměti národa již v roce 2003. Toto ničení dokumentů ohrožuje zájem veřejnosti na poznání minulosti, stejně jako naplňování zákona č. 283/2021 Sb. o odnětí nezasloužených výhod představitelům komunistického režimu,“ stojí v komuniké slovenského Ústavu paměti národa.
„Vzhledem k tomu, že Ústav paměti národa nese morální odpovědnost za ochranu hmotného a nehmotného majetku společnosti, podal oznámení na Okresní prokuraturu Bratislava I. s žádostí o prověření, zda výše uvedené skutečnosti nezakládají i trestní odpovědnost,“ uzavírá Ústav paměti národa.
Celé trestní oznámení je možné si přečíst zde.
Divoká skartace v roce 1989
Není to první skartace svazků Státní bezpečnosti. První proběhla v listopadu a prosinci roku 1989. Ty probíhaly ve třech etapách. Nejdříve, v období do 1. prosince 1989, bez jakéhokoliv oprávnění. Na 1. odboru Správy StB Praha prováděli skartace již od 17. 11. 1989 (!), na základě pozdějšího rozhodnutí vedení této správy se posléze skartovávalo od 25. 11. 1989.
V druhé etapě, do 8. prosince 1989, probíhaly skartace podle pokynu I. náměstka ministra vnitra Alojze Lorence č. j.: NZ-00671/89 ze dne 1. 12. 1989.
Ve fázi třetí byly skartace materiálů SNB prováděny již proti výslovnému pokynu I. náměstka ministra vnitra z 8. 12. 1989, 17,33 hod. Pokyn generála Lorence ke skartacím byl 1. prosince adresován pouze jednotlivým krajským správám StB a XII. správě SNB (Správa kontrarozvědky Bratislava) a nařizoval vytřídění a neprodlenou skartaci vybraných písemností kontrarozvědných součástí, a to písemností jak archivovaných, tak „živých“.
Pokyn byl zdůvodněn údajným nevyhovujícím způsobem zpracovávání, nedostatkem prostorů, neaktuálností některých archivovaných materiálů a ohrožením konspirace. Pouze podle závěrečné věty lze usuzovat na účelovost opatření: „Je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter.“
Podle Lorencova pokynu měly být ze svazků tajných spolupracovníků zničeny všechny materiály kromě seznamů dokumentů a osob, zpráv o získání, memorand, závazků (slibů), kompromitujících materiálů, posledních vyhodnocení a návrhů na uložení svazku. Ze svazků
kontrarozvědného rozpracování byly určeny ke skartaci všechny materiály kromě seznamů
dokumentů a osob, návrhů na zavedení, vyhodnocení a závěrečných zpráv, u objektových
svazků měly být ponechány seznamy dokumentů a osob, návrhy na zavedení, roční vyhodnocení a závěrečné zprávy. Taktické svazky měly být buď ponechány ve stávající podobě, nebo „zničeny jako celek“.
Zachovány měly být také vyšetřovací svazky kromě materiálů operativního významu, svazky
fondu Z (tj. „zvláštní“, přístupné jen se souhlasem náčelníka příslušné správy StB) byly určeny
k „přehodnocení“. Svazky fondu H („historický“) měly být „…vytříděny a ponechány materiály, které z historických hledisek dokumentují činnost kontrarozvědky“. Archivní materiály k osobám starším než sedmdesát let byly určeny ke skartaci všechny, obdobně jako „živé“ svazky tajných spolupracovníků. „Živé“ svazky signální, osobní, pátrací a objektové byly určeny k úplné skartaci nebo z nich měly být ponechány základní dokumenty podobně jako u svazků archivovaných.
Okamžitě měly být skartovány všechny záznamy tzv. zpravodajsko-technických úkonů (dále ZTÚ) PŘESTAVBA (telefonní odposlech), NÁKUP (úkolová prověrka korespondence) a záznamy ze ZTÚ DIAGRAM (dlouhodobý odposlech) měly být vráceny Správě zpravodajské techniky nebo 6. odborům krajských správ StB.
Pokyn byl dne 8. 12. 1989 doplněn dalšími dvěma: č. j. OB-00134/01-89, jenž se s výjimkou
vypuštění shora citované věty o kompromitujících materiálech věcně nelišil od pokynu ke
skartaci ze dne 1.12. 1989, a dalším pokynem č. j. OB-00153/01-89, avizujícím vydání nového
pokynu ve věci skartací a zároveň nařizujícím skartaci původního pokynu č. j. NZ-00671/89 ze
dne 1. 12. 1989.
Více podrobností je možné si přečíst zde.
Jan Hrbáček
