Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a předseda hnutí Přísaha Róbert Šlachta napadl Českou televizi, že v roce 2020 zastavila natáčení příspěvků týkajících kauzy Redl, Hlubuček a spol., a tvrdí, že reportéři že o činnosti vybraných členů hnutí STAN věděli už před dvěma lety. Tento Šlachtův výpad ovšem poukázal na to, že ne všem se měří stejným metrem. Protože například trestní oznámení na nezákonnou prohlídku vozidla, související se známou kauzou Bereta, které směřovalo na i něj, nikdo pořádně nevyšetřoval. Případ doputoval až před Ústavní soud. A ten podle všeho nebude poslední instancí.
Bývalý velitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a předseda hnutí Přísaha Róbert Šlachta na svém Twitteru před pár dny sdílel fotografii, na které sedí šéfreportér reportážní publicistiky České televize Marek Wollner vedle Petra Hlubučka, který je nyní obviněný v kauze Dozimetr. Šlachta obvinil Českou televizi, že v roce 2020 zastavila natáčení reportáží týkajících se této kauzy a tvrdí, že reportéři o aktivitách členů hnutí STAN věděli už před dvěma lety, ale reportáž stopli. Tehdy mělo dostat vedení televize dopis, v němž na problémy v pražském Dopravním podniku upozorňoval anonym.
Róbert Šlachta ve svém příspěvku na sociálních sítích de facto obvinil Českou televizi z toho, že svou údajnou nečinností pokryla zločinné konání.
Šlachta tak mimoděk poukázal na skutečnost, že se v českém politickém i právním prostředí neměří všem stejným metrem.
Ekonomický deník proto popisuje případ jednoho trestního oznámení, které se týká známé kauzy Bereta. V oznámení Šlachta figuruje jako jeden z podezřelých, byť je označen jako neznámý pachatel, ale z dikce textu je zřejmé, že se jedná o něj. Toto závažné trestní oznámení ale ve skutečnosti nikdo pořádně nevyšetřoval.
Proč? To si může čtenář pouze domýšlet.
V kauze Bereta čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal.
Nezákonná prohlídka
Trestní oznámení ve známé kauze Bereta, která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení, podal trestní oznámení bývalý policista Igor Gáborík kvůli nezákonné prohlídce vozu, protože Šlachtův útvar na ni neměl povolení a soudce ji v hlavním líčení označil za prohlídku „jak vyšitou“. Oznámení souviselo s nezákonným vniknutím detektivů ÚOOZ do auta soukromého detektiva Gáboríka, díky kterému zajistili čísla jeho mobilních telefonů, začali ho odposlouchávat, a rozjela se tak ve velkém stylu kauza s krycím jménem Bereta. Kauzu dozoruje Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.
„Tři neznámí příslušníci Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, pod vedením zřejmě Mgr. Roberta Šlachty provedli dne 24.9.2014 v době mezi 15:00 hod a 15:30 hod v Praze, ulici na Příkopě, naproti vchodu do kostela sv. Kříže prohlídku tam zaparkovaného osobního vozidla Škoda Fabia, které užívá Igor Gáborík a tito příslušníci PČR blíže nezjištěným způsobem toto vozidlo otevřeli, prohledali interiér tohoto vozidla, kdy při této zevrubné prohlídce nalezli mimo jiné mobilní telefon Igora Gáboríka zn. Nokia a blíže nezjištěným způsobem za použití neznámých technických prostředků, za prolomení hesla tohoto telefonního přístroje získali jeho vnitřní obsah skládající se z telefonního seznamu uloženého v tomto přístroji, jakož i výpis SMS zpráv včetně jejich obsahu, přičemž k dispozici s tímto telefonem a k nakládání s daty o uskutečněném telekomunikačním provozu nebyl vydán příslušným soudem příkaz k zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Tímto svým nezákonným jednáním překročili svou pravomoc a neoprávněně porušili tajemství záznamů a dat uchovávaných v soukromí, čímž se mohli dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby,“ stojí v Gáboríkově trestním oznámení, které směřuje i na dozorující žalobkyni kauzy Bereta – Vrchní státní zástupkyni v Praze Lenku Bradáčovou.
Trestní oznámení podal Gáborík na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Protože nebyl o jeho osudu vyrozuměn o učiněných, odeslal olomouckým žalobcům loňského 23. září urgenci. O sedm dní na to byl vyrozuměn, že jeho podání se „jeví jako možný podnět k výkonu dohledu“ a s ohledem na to, že „ve svém podání napadá postup Vrchní státní zástupkyně v Praze“ bylo toto trestní oznámení postoupeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství
v Brně k přijetí dalších opatření.
Na to Gáborík zareagoval dotazem na zcela opomenutou a zásadní část trestního oznámení týkajícího se trestné činnosti neustanovených policistů Útvaru pro odhalovaní organizovaného zločinu.
Na tento dotaz mu olomoučtí žalobci 7 října sdělili, že i ta část podání, která se týká údajného protiprávního jednání policistů byla postoupena
Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně.
Třináctého října dorazilo Gáboríkovi sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, v němž byl informován, že jelikož ve věci, při jejímž prověřování mělo dojít k oznamované trestné činnosti, byla podána obžaloba a nyní v ní probíhá hlavní líčení, tak se neuplatní dohledová působnost Nejvyššího státního zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství dále zkonstatovalo, že „napadený postup policejního orgánu byl vyhodnocen jako součást obhajoby“ a trestní oznámení stěžovatele cestou Vrchního
státního zastupitelství v Praze bude postoupeno Okresnímu soudu Praha – východ. Tomu, který kauzu Bereta soudí.
Třiadvacátého listopadu bylo Gáboríkovo trestní oznámení postoupeno Okresnímu soudu Praha-východ. Ale spolu s obsáhlým vyjádřením Vrchní státní zástupkyně v Praze. Tedy jedné z osob, na které trestní oznámení mířilo.
V tomto vyjádření Lenka Bradáčová vysvětluje rozdíly mezi prohlídkou a
sledováním, a vysvětluje, že když policejní orgán neobratně hovoří o prohlídce tak má na mysli vlastně sledování.
K tomuto Gáborík konstatoval, že každý policejní orgán může realizovat domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor, ale sledování nikoli,
protože podle trestního řádu může sledování osob a věcí může realizovat jen
policejní orgán, který je k této speciální činnosti pověřen policejním prezidentem, což dnes už bývalý Útvar odhalování organizovaného zločinu nebyl.
Jednání, kdy Šlachtovi detektivové neoprávněně získali data z mobilního telefonu stěžovatele vrchní žalobkyně bagatelizovala a označila je za „excesivní úkony“. Igor Gáborík upozornil, že ovšem ani v návaznosti na toto vyhodnocení úkonů jako „excesivních“, Lenka Bradáčová neučinila žádné kroky k prověření a vyšetření těchto „excesivní úkonů“.
Gáborík připomněl, že ve svém podání nebrojil proti využití excesivními úkony získaným informacím jakožto důkazů. Svým podáním žádal vyšetření a zjištění, zda v rámci těchto excesů nebyl spáchán trestný čin.
Proto podal vůči postupu orgánů činných v trestním řízení ústavní stížnost.
„Tento požadavek byl všemi zainteresovanými orgány zcela ignorován,“ tvrdí ve stížnosti.
Při hlavním líčení dne 2. prosince předseda senátu k dotazu obhájce Gáboríka uvedl, že uvedené trestní oznámení hodnotí jako součást obhajoby a bude založeno do spisu bez učinění dalších opatření.
„V uvedené věci se tak obrazně ´uzavřel kruh´, kdy závěr o protizákonném postupu, který učinil Okresní soud Praha – východ při svém jednání 26. 4. 2021 a kteréžto protiprávní jednání stěžovatel, který je jím poškozen, oznámil 17. 8. 2021 se cestou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze vrátilo opět Okresnímu soudu Praha-východ, a to, aniž by se kterýkoli z orgánů činných v trestním řízení skutečnostmi v něm uvedenými obsahově jakkoli zabýval,“ stojí dále v ústavní stížnosti.
Přitom sám předseda senátu Michal Matouš při hlavním líčení loni 26. dubna zkonstatoval, že v Gáboríkově věci „to byla prohlídka jako vyšitá, která vyžadovala povolení minimálně státního zastupitelství, ne-li soudu a výsledky z této prohlídky vnitřních prostor nelze použít jako důkaz v této věci“.
Museli by ho mučit
Senát Ústavního soudu, vedený Davidem Uhlířem, ale Gáboríkovu ústavní stížnost smetl se stolu.
„Jak Ústavní soud setrvale judikuje, toliko stát je nositelem monopolu trestního stíhání a pouze orgány přípravného řízení rozhodují o tom, zda zahájí úkony v trestním řízení. Pokud dospějí k závěru, že z trestního oznámení nevyplývá vůbec žádné podezření ze spáchání trestného činu, nejsou povinny zahájit úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu a nejsou povinny věc odkládat nebo jinak vyřizovat postupem podle
§ 159a trestního řádu (usnesení ze dne 22. 1. 2009 sp. zn. I. ÚS 3135/08). Na ústavní úrovni není zaručeno právo třetí osoby (oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Nelze však zároveň pominout, že je jednoznačnou povinností státu zajistit ochranu základních práv včetně práv zaručených Úmluvou, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení, resp. že v určitých situacích lze hovořit o účinné ochraně
(obětí) pouze prostřednictvím trestního práva [viz např. nález ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.) a nález ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13],“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Nyní přichází velmi důležitá argumentace rozhodnutí senátu, v němž zasedal i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
„Právo na účinné vyšetřování však nenáleží poškozenému v trestním řízení
o jakémkoli trestném činu, nýbrž pouze u těch nejzávažnějších [viz např. nález ze dne 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18 (N 153/96 SbNU 14)]. Ústavní soud v této souvislosti vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, dle něhož svědčí poškozenému právo na účinné vyšetřování v zásadě tehdy, měl-li trestný čin povahu porušení čl. 2, 3 nebo 4 Úmluvy – tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací. Výjimečně přiznává Evropský soud pro lidská práva poškozenému právo na účinné vyšetřování také v kontextu čl. 8 Úmluvy chránícího právo
na soukromý a rodinný život, pokud jde o zvlášť závažné zásahy do osobní integrity poškozeného (viz např. nález ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. III. ÚS 3006/21). Není-li dotčeno žádné z uvedených substantivních práv poškozeného, nelze dovodit, že by mu svědčilo právo na účinné vyšetřování.
Zjednodušeně řečeno, Ústavnímu soudu laxní nakládání žalobců, ale i soudu v kauze Bereta, se závažným obviněním nevadí.
Aby se měl někdo Gáboríkovým trestním oznámením zabývat, museli by ho detektivové Šlachtova ÚOOZ omezit v právu na život, mučit či s ním jinak nelidsky zacházet, nebo by ho museli nutit k otroctví či poslat do gulagu. Gáborík by měl, v uvozovkách, šanci na řádné vyšetření, ještě pokud by Šlachtovi detektivové ohrožovali jeho právo na soukromý a rodinný život, a to když by spáchali zvlášť závažný zásah do jeho osobní integrity.
„Zatímco porušení čl. 2, 3 ani 4 Úmluvy nepřipadají vzhledem k povaze
oznamovaných trestných činů v případě stěžovatele v úvahu, teoreticky lze uvažovat, že jimi bylo zasaženo stěžovatelovo právo dle čl. 8 Úmluvy. Toto ustanovení nicméně nezakládá právo poškozeného na účinné vyšetřování automaticky, nýbrž toliko v případě, že bylo do jeho práv zasaženo obzvláště závažným způsobem. Takovou intenzitu zásahu však Ústavní soud v případě stěžovatele neshledal. Nutno říci, že sám stěžovatel nenabídl Ústavnímu soudu žádná tvrzení svědčící o existenci zvlášť závažné újmy, jež mu na jeho
právech v důsledku oznamované trestné činnosti vznikla a jež by odůvodňovala existenci práva na účinné vyšetřování; taková tvrzení neobsahuje ani trestní oznámení ze dne 7. 8. 2022. Stěžovatel pouze namítá, že v rámci prohlídky vozidla – uskutečněné bez patřičných povolení – pachatelé získali přístup k seznamu kontaktů a textovým zprávám v telefonu stěžovatele; blíže však nekonkretizuje ani nerozvádí, jakou újmu mu toto jednání způsobilo, zejm. jaký dopad mělo na jeho soukromý život. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovateli v posuzované věci právo na účinné vyšetřování nevzniklo,“ tvrdí Ústavní soud.
„Za této situace nelze postup orgánů činných v trestním řízení – jež trestní oznámení vyložily čistě jako stěžovatelovu procesní obranu v kontextu probíhající trestní věci a údajnou trestnou činnost blíže neprošetřily – považovat za protiústavní,“ tvrdí senát Davida Uhlíře.
„Trestní oznámení stěžovatele postupně prošlo rukama Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci, Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Z obsahu všech vyrozumění je zřejmé, že se orgány činné v trestním řízení s obsahem stěžovatelova podnětu seznámily. Lze proto racionálně předpokládat, že pokud na podkladě oznámení nezahájily úkony trestního řízení, nespatřovaly v něm skutečnosti, jež by takový postup odůvodňovaly. Pokud však bude mít stěžovatel i po skončení aktuálně probíhajícího trestního řízení stále za to, že okolnosti prohlídky vozidla vzbuzují podezření, že při jejím provádění došlo ke spáchání
trestného činu, nic mu nebrání v podání nového trestního oznámení,“ dodává Ústavní soud.
Igor Gáborík se s takovým rozhodnutím Ústavního soudu neztotožňuje.
„Podezřelý, obviněný ba dokonce i odsouzený mají dle Listiny základních práv a svobod a zákonů České republiky stejná práva jako každý jiný člověk.
Mezi tato naprosto základní práva, patří právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny), ochranu svého obydlí, kdy domovní prohlídka je přípustná jen na písemný odůvodněný příkaz soudce ( čl. 12 odst. 1, odst. 2 Listiny) a ochranu listovního listovní tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů, včetně telekomunikačních, uchovávaných v soukromí či zasílaných poštou nebo jiným způsobem (čl. 13 Listiny). Tato práva tvoří páteř
hodnotového žebříčku České republiky, jsou po právu na život a svobodu základními a esenciálními právy každé lidské bytosti. Jejich ochrana je zákonodárce vnímána jako natolik zásadní, že případy porušení těchto práv jsou hodnoceny jakožto trestné činy,“ napsal v ústavní stížnosti.
„Porušení těchto naprosto základních práv zakládá povinnost veřejné moci, tedy orgánů činných v trestním řízení, konat, resp. vést účinné vyšetřování/prověřování, které se pak akcesoricky projevuje v ústavním právu každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu či jiného orgánu dle čl. 36 odst. 1 Listiny,“ uzavřel v kauze Bereta obžalovaný někdejší policista a nyní soukromý detektiv Igor Gáborík.
Proti rozhodnutí, které se váže k možné trestné činnosti detektivů ÚOOZ a žalobců, podá podle podle všeho stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Jan Hrbáček
