Před dvěma týdny bylo definitivně soudem rozhodnuto o úpadku společnosti Oleo Chemical a povolena její reorganizace. Pravděpodobně se sloučí s firmou Temperatior, která v areálu Oleo Chemical již nějakou dobu funguje.
Ekonomický deník získal dokumenty mapující celý případ této firmy o níž se v nedávné době hodně mluvilo a přináší první část podrobné rekonstrukce případu založené na soudních záznamech. Jde vpravdě o detektivní zápletku v níž se objevují falešné směnky, zvraty ve výpovědích a také lidé, jež lze označit za gangstery, kteří však v tomto případě vystupují v bílých límečcích. Zpočátku vše vypadalo jako normální obchodní případ, který popisujeme v tomto úvodním díle. Gangsterka bude následovat v dalších dílech našeho miniseriálu.
Oleo Chemical založili v roce Kamil Jirounek a Michal Urbánek v roce 2004. Firma se zabývala naftařským byznysem, dodávkami nafty a dalších produktů čerpacím stanicím a také větším odběratelům. Hlavní komoditou firmy však byla výroba bionafty. Jak firma ve svých materiálech uvádí, jde o biopalivo na bázi rostlinných olejů, které se vyrábí chemickou reakcí rostlinného oleje s methanolem. „Může obsahovat aditiva na zlepšení užitných vlastností, jako jsou depresanty, detergenty, mazivostní přísady a inhibitory koroze,“ uvádí firma na webových stránkách. Právě náplň činnosti, tedy výroba bionafty, na níž stát poskytoval bohaté dotace, se pravděpodobně stala příčinou, proč se o Oleo Chemical začali zajímat další podnikatelé a dělat si na něj „zálusk“.
Osudovým se celému Oleo Chemical stal pravděpodobně záměr na postavení nové výrobní jednotky na zpracování odpadových tuků, což vyžadovalo velké investice do technologií pro které hledal investory. V roce 2008 se o projektu zmínil svému kamarádovi Jindřichu Vařekovi mladšímu, kterého projekt velmi zaujal a během relativně krátké doby přesvědčil svého otce Jindřicha Vařeku staršího, též řečeného Henry a další společníky firmy RAVAK Patrika a Jiřího Kreysovy. Původní dohoda zněla na 160 milionů korun. „Definitivní rozhodnutí o kapitálovém vstupu mu byl oznámen Vařekou ml. telefonicky. Dne 20.8.2008 začala příprava smluv a diskuze o tom, že je potřeba finančních prostředků pro stavbu areálu co nejdříve a že není možno čekat na uplatnění opcí. Tudíž, že fyzické osoby půjčí obžalovanému částku 160 mil. Kč, která byla jištěna zástavním právem na jeho pozemcích v k.ú. Škvorec a obžalovaný z těchto prostředků půjčí polovinu panu Urbánkovi a oba jako stávající akcionáři vloží prostředky do společnosti Oleo Chemical a.s. formou ostatních kapitálových fondů a že až se společnost rozjede po dokončení této investice, budou uplatněny opce, půjčka bude započtena naproti opcím a kupní cenu dostane Kamil Jirounek a Michal Urbánek tím, že budou vráceny ostatní kapitálové fondy ze společnosti, čili se kupní cena dostane k původním vlastníkům, oněch celkem 20% (4×5%) akcií, které byly předmětem kol — opce číslo I Byla tedy podepsána smlouva o půjčce mezi čtyřmi fyzickými osobami, tedy skrytými akcionáři společnosti RAVAK a.s., a tyto prostředky byly prostřednictvím Kamila Jirounka a Michala Urbánka převedeny do společnosti Oleo Chemical a.s. jako ostatní kapitálové fondy,“ uvádí se v rozsudku Krajského soudu v Praze z 23. října 2014. Hodnota firmy, jíž vlastnili Jirounek s Urbánkem byla v té době podle znaleckého posudku 1,8 miliardy korun. Jirounek navíc vlastnil polovinu holandské společnosti Oleo Chemical a.s. Holding BV, která držela více než 60% Oleo Chemical.
Kritický zlom přišel v roce 2011, kdy už začínala zkušební výroba nové technologické linky, ztratila firma provozní úvěrové financování a končila jí i bankovní garance na celní sklad. Pokud by firma s tímto oborem podnikání přišla o celní sklad, prakticky by skončila. Navíc podle tehdy platných pravidel nesměla další dva roky požádat o jeho opětovné zřízení. V únoru 2011 navíc přišel na Oleo Chemical první insolvenční návrh a to společností Group Enterprise Limited.
V květnu 2011 bylo dohodnuto, že jeden ze dvou majoritních akcionářů a zakladatelů Oleo Chemical, Michal Urbánek, prodá svůj poloviční podíl v holandském Oleo Chemical Holding BV Vařekům a Kreysům. „Pan Kreysa si přál převod i na svoji manželku a dceru, bylo 50% rozděleno mezi šest fyzických osob. V té době oni všechny své dohody naplnili, tzn. převedli akcie v Holandsku, udělali akcionářskou dohodu, kdy se změnily stanovy, ve kterých se objevil omezující investiční výbor, kde zasedali pánové z RAVAK a.s., rozšířil se počet členů představenstva, byl nominován pan Vařeka do představenstva a pan Kreysa do dozorčí rady (Oleo Chemical – pozn. red),“ píše se v soudním dokumentu. Složitá jednání se příliš nelíbila panu Kreysovi, který požádal o vrácení svých peněz, což se také stalo, nedostal však úroky.
„Pokud jde o zpětné opce, v těch se hovořilo o tom, jakým způsobem společnost od 30.6.2012 bude produkovat zisk, jakým způsobem se bude vyplácet RAVAK a.s. V případě, že by toto dodrženo nebylo, potom si RAVAK a.s. akcie ponechá a jejich opce by pozbývaíy platnosti. Obžalovaný spolu s panem Urbánkem všechno udělali a dokumenty předložili druhé straně. Následně se situace obrátila, pánové z RAVAK a.s. nepodepsali smlouvy, zprvu to byly výmluvy, že tomu příliš nerozumí, byť jednání trvala několik měsíců a byla velmi dopodrobna rozebírána s právníky,“ uvádí další část rozsudku.
Podle něj pak Kreysa s Vařekou starším donutili během několika měsíců Urbánka vystoupit z Oleo Chemical, takže v něm z původních zakladatelů zbyl jenom Jirounek. Zhruba ve stejné době se Jirounkovi ozval Jan Krumlovský, kterého poznal v předchozím roce, když sháněl další investory pro svůj projekt zpracování odpadů. O Krumlovském si myslel, že zastupuje banku z Dominikánské republiky a jednal s ním o možnosti bankovních garancí pro celní sklad a také o půjčkách. V roce 2011 mu Krumlovský nabídl možnost spolufinancování projektu. „Krumlovský mu nabídl, že GBH banka vystaví bankovní garanci na onen celní dluh ve prospěch celního úřadu v Liberci. Za bankovní garanci uhradili paušální poplatek a bankovní garanci předložili celnímu úřadu, který jim však sdělil, že ji nemůže akceptovat, neboť má seznam bank, které je mohou poskytovat a tudíž se mají obrátit na některou z bank, aby získali akceptovatelnou bankovní záruku. Obrátili se proto na Českou spořitelnu a.s., kde jim bylo řečeno, že neevropské domy nemohou vzít pod záruku, takže jim záruku nevystaví. Byli proto nuceni vyměnit bankovní záruku RAVAK a.s. za odstoupení Urbánka z představenstva,“ uvádí rozsudek. Jak se projevilo později, byla banka z Dominikánské republiky i bankovní záruka falešné, což se Jirounek později dozvěděl o detektivů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
O aktivitách skupiny kolem Jana Krumlovského a vlivu na celý případ Oleo Chemical budeme psát v příštím díle.
Tomáš Pečený
