Velkou slabinou českého jaderného průmyslu je fakt, že klíčový inženýrský podnik Škoda JS má ruského vlastníka. S každým dnem pokračující ruské agrese vůči Ukrajině to je větší a větší problém. Následující text nabízí pohled do historie a odpověď na otázku, jak se Rusové k jaderné Škodě dostali.
Na počátku všeho byla privatizace. A sice privatizace společnosti Škoda Holding, která před tím převzala aktiva zkrachovalé Škody Plzeň. Škodu Holding na přelomu let 2002 a 2003 koupila od státu a věřitelů tajemná firma Appian Machinery; až později se ukázalo, že ní stojí skupina privatizátorů Mostecké uhelné spolu s některými manažery samotné Škodovky.
Novým majitelům se nezamlouvalo široké rozkročení Škody Holding do různých oborů. Rozhodli se prodat méně důležité a nepříliš ziskové dceřiné podniky a zaměřit se pouze na dva perspektivní obory – klasickou energetiku a dopravní strojírenství. Výsledkem tohoto zeštíhlení byl mimo jiné i prodej jaderné dcery Škoda JS ruským strojírnám OMZ.
Prodej za éry Martina Romana
Moc výhodný zmíněný prodej tedy nebyl. Škoda Holding během roku 2004 odprodala celkem šest dceřiných firem, kterými byly Škoda JS, Škoda Kovárny, Škoda Hutě, Škoda TS, Škoda Gear a Škoda Pojišťovací management. Dohromady za ně dostala 527 milionů korun. Účetní hodnota podílů však byla výrazně vyšší, přes 1 miliardu korun. Plzeňská Škodovka tedy dceřiné firmy prodala s účetní ztrátou zhruba půl miliardy korun.
Zajímavé je i načasování obchodu. Hospodářské noviny o prodeji prvně informovaly na konci ledna 2004. V té době byl ještě generálním ředitelem Škody Holding Martin Roman, který o měsíc později rezignoval a ujal se funkci šéfa energetické skupiny ČEZ. Prodej jaderné dcery tak dokončil v dubnu 2004 už Romanův nástupce v čele plzeňské Škodovky Jiří Zapletal.
Kupujícím byl ruský strojírenský koncern OMZ (Spojené strojírenské závody), který měl v té době velké expanzivní plány. Fúzoval s podobně zaměřeným podnikem Silovyje Mašiny s cílem vytvořit silného hráče na poli klasické i jaderné energetiky. V Plzni se šéfům OMZ evidentně zalíbilo; jen pár měsíců po jaderné divizi odkoupili od Škody Holding také Kovárny a Hutě. Jejich fúzí následně vznikla společnost Škoda Steel (později Pilsen Steel), která dopadla hodně špatně. Avšak až poté, co OMZ hutě a kovárny v roce 2010 prodalo dalšímu ruskému podnikateli Igoru Šamisovi.
Ruský deník Vědomosti v lednu 2004 uvedl, že kupní cena za Škodu JS bude okolo 15 milionů dolarů (v tehdejším kurzu 390 milionů korun). Podle informací, které lze vyčíst z výroční zprávy Škoda Holdingu, mohla být v této výši kupní cena za všechny tři odkoupené firmy – Škodu JS, Kovárny a Hutě.
Faktický vlastník se krátce poté změnil. Rusko-gruzínský byznysmen Kacha Bendukidze a další akcionáři OMZ prodali v listopadu 2004 kontrolní balík akcií Gazprombance. Mezi její vlastníky patří plynárenský koncern Gazprom (pod kontrolou ruského státu) a penzijní fond Gazfond. Gazprombank zůstává koncovým vlastníkem Škody JS dodnes.
Roky hojnosti i bídy
Škoda JS zažila své roky slávy v čase okolo roku 2010. Tržby a zisk rostly i díky prestižní zakázce na dodávky pro třetí a čtvrtý bloku jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku. Škoda JS se v konsorciu s Rosatomem účastnila tendru na dva nové bloky v Temelíně a měla reálnou šanci vyhrát. Jenže pak přišlo vystřízlivění – ČEZ ČEZ na jaře 2014 soutěž na dva jaderné bloky zrušil poté, co nezískal od vlády premiéra Bohuslava Sobotky garance návratnosti investice.
Po roce 2014 se už Škoda JS pohybuje na sestupné spirále. Čelila obvinění z korupce na Ukrajině v souvislosti se snahou získat zakázky v jaderné energetice. Gazprombank se dostala na sankční seznam vlády Spojených států, což Škodě JS zkomplikovalo přístup k zakázkám na západě. Do třetice čelí plzeňský podnik žalobě ze strany společnosti ČEZ o 2,76 miliardy korun kvůli zfušovaným kontrolám svarů v Jaderné elektrárně Dukovany.
Dostáváme se k současné situaci Škody JS, které se Ekonomický deník věnoval v textu v minulém týdnu. Škoda JS zajišťuje servisování reaktorů a dalších zařízení v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany, vyrábí také kontejnery pro skladování použitého jaderného paliva. Aby toho nebylo málo, tak Škoda JS vlastní 17,4 procenta akcií ve výzkumném jaderném centru ÚJV v Řeži u Prahy.
Řešením by mohl být prodej podniku. K němu se opravdu v minulých letech schylovalo. Do závěrečného kola jednání postoupily dvě francouzské společnosti Framatome a Nuvia, CE Industries zbrojního magnáta Jaroslava Strnada a také slovenská investiční skupina Crane Constancy Investments. Jenže vyjednávací týmy se neshodly na ceně; požadavek ruského vlastníka (údajně 250 milionů eur) se zcela minul s tím, co byli zájemci ochotni za Škodu JS zaplatit.
David Tramba
