Návštěvníci hlavní nákupní třídy v Singapuru – Orchard Road, najdou nepřeberné množství obchodů a krámků, restaurací a kaváren, ale také malou farmu.
Comcrop je malá farma, která zabírá asi 600 metrů čtverečních na střeše jednoho singapurského obchodního domu. Využívá hydroponické „záhony“, které jsou vyskládány v regálech nad sebou. Pěstuje nejrůznější byliny jako bazalku či mátu, jež prodává do nedalekých barů, restaurací, ale i běžných obchůdků. Malometrážní farma se snaží naplňovat svou velkou ambici: pomoci městu vylepšit svou potravinovou bezpečnost.
Střešní zahradnictví funguje už pět let. Tehdy ho založil Allan Lim, který nedávno spustil podobný provoz něčeho podobného na samém okraji Singapuru. Jen výměra je skoro sedmkrát větší. Lim věří, že farmy tohoto typu jsou tím, co jednou města budou využívat zcela běžně. „Zemědělství jistě není klíčovým sektorem singapurské ekonomiky. Ale naprostou většinu potravin dovážíme, a tak jsme velmi zranitelní v případě, že dojde k náhlému narušení dodávek,“ řekl Lim portálu 100resilientcities.org.
Singapur: potravinově nejbezpečnější země světa
Dříve se podle něj dalo potravinově zabezpečit díky dostupnosti přírodních zdrojů a levné pracovní síle. „Jenže ty časy jsou pryč a my jsme schopni dnes využívat k naplnění tohoto cíle nejmodernější technologie,“ dodal Lim.
Singapur se v loňském roce umístil na čele žebříčku sestaveného na základě globálního indexu potravinové bezpečnosti. Ten poměřuje celkem 113 zemí světa a bere v potaz kritéria jako potravinová dostupnost, kvalita nebo zdravotní nezávadnost. Přitom devadesát procent potravinové spotřeby Singapur pokrývá dovozem. Podle autorů zmiňovaného žebříčku (kterým je Economist Intelligence Unit) je potravinová bezpečnost Singapuru vzhledem k probíhajícím a očekávaným klimatickým změnám ohrožena.
Na území městského státu dnes žije 5,6 milionu lidí. Do roku 2030 se tamní populace má zvýšit na bezmála sedm milionů. Není tedy divu, že půda je v Singapuru jedním z nejvzácnějších přírodních zdrojů. Singapuru se dlouhou dobu dařilo získávat další půdu vysoušením moře nebo zahlubováním své dopravní a jiné infrastruktury tak, aby co nejvíce pozemků mohlo být ušetřeno pro výstavbu obytných a kancelářských budov a výsadbu zeleně.
Zemědělství zabírá jen asi jedno procento celkové rozlohy Singapuru, a tak je důraz na efektivní využívání půdy zcela klíčový. „Městské zemědělství se ve stále větší míře stává zcela legitimním prostředkem pro pěstování nejrůznějších plodin,“ uvedla Samina Rajaouvá z University of Buffalo. „Není žádným překvapením, že přináší celou řadu benefitů, od zvyšování potravinové bezpečnosti přes zlepšování nutriční hodnoty potravin až po přibývání městské zeleně,“ dodala.
Jak uživit rostoucí populaci
A nejde jen o nedostatek půdy. S probíhající klimatickou změnou stále více zemí po celém světě bojuje se zhoršující se dostupností vody. Vzhledem k tomu, že se světová populace stále zvětšuje, není jiné cesty než hledat nové způsoby, jak potraviny zajistit. Vědci pracují na zemědělských inovacích, kam lze zařadit například editaci genů rostlin, laboratorně vypěstované maso nebo využití dronů a robotů při pěstování, výrobě i distribuci potravin.
Inovace v zemědělství budou stále důležitější. Předpokládá se totiž, že do poloviny toho to století budou dva lidé ze tří žít na této planetě ve městech. Městské zemědělství dnes vyprodukuje asi 180 milionů tun potravin ročně. To je asi jedna desetina z celkové produkce luštěnin a zeleniny. Pěstování rostlinné stravy ve městech má ale i další pozitivní efekty, jako je příspěvek k ochlazování městského ovzduší, zadržování vody při bouřkách, zachytávání dusíku nebo energetické úspory při vytápění či chlazení budov. Odhaduje se, že posledně jmenované činí asi 160 miliard dolarů ročně.
„Od městského zemědělství nelze očekávat, že zcela vyřeší potravinovou bezpečnost. Jenže to není to jediné, co bychom od něho měli očekávat,“ uvedl Matei Georgescu, profesor urbanistického plánování z Arizonské státní univerzity. Podle něho může městské zemědělství přispět mimo jiné k posílení sociální soudržnosti ve městech či zvýšení prosperity místního hospodářství.
Singapur byl v dávných dobách čistě zemědělskou ekonomikou. Téměř veškerou potravinovou spotřebu kryl z vlastní produkce. Na každém rohu tak bylo možné potkat rozsáhlé zahrady, chlévy s prasaty nebo dvorky, na nichž se pásla drůbež. Jenže když v roce 1965 přišla industrializace, zemědělství muselo ustoupit. Nyní se Singapur k farmaření vrací. Nikoli však v původní podobě, ani původním rozměru a za zcela jiných, zejména technologických, okolností. Může se stát vzorem pro ostatní velká města.
-zm-
