Právní situace se v každém státě vyvíjí. Nejvyšší správní soud před časem řešil případ veřejné zakázky, kvůli níž padl od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže trest. Zadavatel se odvolal až ke správnímu soudu a ten mu dal zapravdu. Jenže ze zcela jiného důvodu, než který uváděli právníci zadavatele.

Že se dobře míněné zásahy někdy obracejí proti samotným iniciátorům, resp. proti smyslu jejich opatření,se zejména fanaticky motivovaným aktérům děje poměrně často10. srpna 2009 vypsalo Statutární město Ústí nad Labem veřejnou zakázku „Městské sady – aktivní park“. V kvalifikačních podmínkách zadávacího řízení se objevil požadavek na čestné prohlášení prokazující bezdlužnost uchazeče ve vztahu k zadavateli. 27. listopadu 2012 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) se zadavatelem správní řízení a 6. března 2013 vydal rozhodnutí, v němž konstatoval v této věci pochybení zadavatele a udělil mu pokutu ve výši 50 tis. Kč. Verdikt potvrdil po podaném rozkladu i předseda ÚOHS a následně po podání žaloby i Krajský soud v Brně. Zadavatel se však nevzdal a podal kasační žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“).

ÚOHS ani Krajský soud se nezabývali možností použití novější právní úpravy, která může být absencí uvedeného správního deliktu pro zadavatele výhodnější.

[mn_protected]

Řízení s ÚOHS i před Krajským soudem se neslo v podobném duchu, kdy zadavatel argumentoval, že uvedený požadavek vznesl oprávněně s odkazem na ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), který umožňoval požadovat po uchazeči „rovněž jiné doklady prokazující splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele.“ Tedy doklady nad rámec dokladů výslovně uvedené v § 55 zákona. Mezi tyto „jiné doklady“ pak zadavatel zahrnul právě onen výše zmíněný požadavek na doložení bezdlužnosti vůči sobě. Jeho argumentaci nepřijal ani ÚOHS, ani Krajský soud v Brně. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že proti doložení požadovaného dokladu nic nenamítali zájemci ani uchazeči o veřejnou zakázku a navíc zadavatel pro jeho absenci ani žádného uchazeče ze zadávacího řízení nevyloučil.

Ve své kasační stížnosti k NSS Statutární město Ústí nad Labem vytýká Krajskému soudu nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť „se podle něj řádně nevypořádal s námitkou, že uchazeči proti požadavku na předložení čestného prohlášení o bezdlužnosti ničeho nenamítali, nevznesli k němu dotazy a že pro jeho nedoložení nebyl nikdo z uchazečů vyloučen. Stejné vady vykazuje podle stěžovatele také napadené rozhodnutí.“. V tomto bodě NSS konstatoval, že tomu tak není a rozsudek je v tomto bodu přezkoumatelný.

Mohlo by vás zajímat

Na závěr si však senát NSS ponechal překvapivou pointu, neboť konstatoval, že důvody pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí existují, protože ani ÚOHS ani Krajský soud se nezabýval zjevnou skutečností, že k 1. 4.2012 nabyla účinnosti tzv. transparentní novela zákona, která nejenže vyřadila z kvalifikačních požadavků § 55 zákona umožňující prokazování ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, rovněž se změnilo ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, které upravovalo správní delikty zadavatele.

NSS konstatuje, že ÚOHS ani Krajský soud se nezabývaly možností použití novější právní úpravy, která může být absencí uvedeného správního deliktu pro zadavatele výhodnější. Z tohoto důvodu NSS zrušil rozsudek Krajského soudu i rozhodnutí ÚOHS a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dá se říci, že takový závěr dost možná více než ÚOHS a krajský soud zaskočil samotného stěžovatele, který tento důvod nepřezkoumatelnosti ve své kasační stížnosti vůbec neuváděl a NSS k ní přihlédl z úřední povinnosti, kteoru mu ukládá zákon.

Je otázkou, jestli v průběhu mocného lobování protikorupčních organizací za transparentní novelu zákona nějakého protikorupčního Savonarolu napadlo, že svým svatým úsilím dláždí zadavatelům cestu možnosti vyhnout se následkům porušení zákona.

[/mn_protected]

Jiří Reichl