Příští týden bude Evropský parlament na svém plenárním zasedání hlasovat o návrhu směrnice zařazujícím mj. prodej potravin s odlišným složením ve stejném obalu na seznam nekalých obchodních praktik. Jedná se o text, na kterém se europoslanci shodli po dlouhých jednáních se členskými státy i Evropskou komisí. Směrnice by tak měla být schválena všemi stranami ještě do květnových eurovoleb a vstoupit v účinnost do konce tohoto roku. Podle europoslankyně Olgy Sehnalové je však předkládané znění návrhu bezzubé a nijak neomezuje možnost prodejců praktiku dvojí kvality dále – inu, praktikovat. Otevřeně se proti návrhu postavila a včera předala nový pozměňovací návrh.
V úterý 16. dubna bude na svém plenárním zasedání hlasovat Evropský parlament o návrhu směrnice, jejímž cílem je posílit pravidla EU na ochranu spotřebitele a který mj. zakazuje jako nekalou obchodní praktiku prodej potravin odlišného složení ve stejném obalu pod stejnou značkou, tzv. dvojí kvalitu potravin.
Parlament by měl schválit text, na kterém se po složitých jednáních shodli vyjednavači všech zúčastněných stran – Evropského parlamentu, Rady EU (členských států) i Evropské komise. „Přijetí této politiky znamená, že dny uplatňování dvojího metru na jednotném trhu jsou sečteny. Spotřebitelé by již neměli být uváděni v omyl vydáváním různých výrobků za stejné výrobky. Obchodníky, kteří budou v podvádění pokračovat, čekají vysoké sankce,“ komentovala na začátku dubna dosažení shody eurokomisařka Věra Jourová ve svém tiskovém prohlášení.
Nyní se však proti vyjednanému návrhu otevřeně postavila europoslankyně Olga Sehnalová, která ze své pozice dlouhodobě na problém s dvojí kvalitou výrobků upozorňuje a usiluje o její zákaz. „Co říká výsledný text?,“ prohlásila již před několika dny na tiskové konferenci. „Dvojí kvalita je nekalou praktikou pouze v případě významného rozdílu ve složení a za podmínek, že není odůvodnitelná ze strany výrobce. To je podle mého názoru právní klička a opravdu se bojím, že to dělá tuto legislativu naprosto bezzubou, protože možné výmluvy ze strany výrobců nijak neomezuje. A navíc vypadl i požadavek na označování rozdílného složení. To znamená, že pro spotřebitele takto vypadla jediná možnost, jak se dozvědět, že si kupuje výrobek jiné kvality,“ uvedla Sehnalová, která nepodpořila ani verzi návrhu schválenou počátkem dubna na výboru europarlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele.
Včera podala europoslankyně nový pozměňovací návrh s dostatečným množstvím podpisů, který by měl konečnému rozmělnění textu zabránit. „Povedlo se mi zmobilizovat české europoslance a europoslance z dalších zemí, jejichž občané cítí dvojí kvalitu jako problém, tak, abychom mohli tenhle text ještě otevřít a po květnových eurovolbách zkusit vyjednat text takový, abych mohla skutečně s klidným svědomím říct, že jsme dvojí kvalitu postavili mimo zákon a skoncovali s ní,“ uvedla Sehnalová ve svém tiskovém prohlášení.
Návrh Sehnalové spolupodepsalo celkem 101 poslankyň a poslanců Evropského parlamentu z různých států EU, čímž byl ztrojnásoben minimální nutný požadavek na podpisy pro to, aby o návrhu mohlo být hlasováno. „Můj boj za kvalitní potraviny zdaleka ještě nekončí,“ řekla Sehnalová. „Akceptovali jsme, že mohou existovat výjimečné případy, kdy výrobek musí například splňovat požadavek národní legislativy nebo je vyroben z lokálních surovin. O jakékoliv odlišnosti však musí být spotřebitel na první pohled jasně z obalu informován.“ To se však podle ní nestalo.
Jak jsme v nedávném rozhovoru s prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomášem Prouzou upozornili, text příslušných ustanovení návrhu mj. umožňuje obchodníkům, aby své výrobky uzpůsobili různým trhům s ohledem na odůvodněné faktory, kterými jsou mj. i „prokazatelné preference spotřebitelů“. Ty mohou být prokázány na základě „spotřebitelských testů využívajících ochutnávání naslepo nebo testování výrobků a dalších metod, které stanoví jasné preference spotřebitelů“.
Tuto skutečnost Prouza kritizoval, který k tomu uvedl: „Jeden nejmenovaný výrobce jednoho žlutého syceného nápoje nechal provést chuťové testy s nepopsanými různě slazenými variantami svého nápoje. Nejvíc, a neplatí to jen pro Česko, lidem chutnalo to, kde bylo nejvíce umělého sladidla, éček apod. Nejméně jim chutnala varianta s nejvyšším obsahem pomerančové šťávy, tedy ta nejzdravější. Je to otázka psychologie. Ve chvíli, kdy udělali druhé kolo a uvedli u každého vzorku skutečný obsah pomerančové šťávy, lidem najednou nejvíc zachutnala ta nejzdravější varianta.“
Helena Sedláčková
