Pražská energetika může působit na první pohled jako konzervativní společnost, působící na trhu s elektřinou a vlastnící rozvodnou síť v hlavním městě. Jenže zdání někdy klame. Generální ředitel Pražské energetiky Pavel Elis v rozhovoru pro Ekonomický deník zmínil ambiciózní plány do příštích let, jež zahrnují výstavbu fotovoltaických elektráren o výkonu až 250 megawattů, rozvíjení elektromobility i budování lokálních zdrojů tepla.
Mezi největšími dodavateli a distributory elektřiny v České republice drží Pražská energetika (PRE) třetí místo. Loni vykázala tržby 21,3 miliardy korun, konsolidovaný čistý zisk se meziročně snížil o desetinu na 2,55 miliardy korun. Společnost každým rokem vyplácí nemalé dividendy, které inkasují dva hlavní akcionáři. Těmi jsou město Praha a německá Energie Baden-Württemberg (EnBW).
Solidních výsledků loni PRE dosáhla navzdory útlumu ekonomiky v době koronavirové pandemie. „Spotřeba elektřiny na distribučním území Prahy klesla o sedm procent, pokles za celou Českou republiku byl zhruba poloviční. Ale ani na území Prahy nebyl vývoj všude stejný. Spotřebu měříme po jednotlivých trafostanicích a někde – hlavně v některých částech Prahy 1 a 2 – klesla spotřeba meziročně až na polovinu,“ uvedl Pavel Elis v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Těžko lze přehlédnout, že ceny elektrické energie v posledních měsících letí prudce nahoru. Pohybují se už na hranici 70 eur za megawatthodinu. Lze odhadnout, jaký dopad to bude mít do cen pro firmy a domácnosti?
Trend je to silný, po celý letošní rok cena stoupá nahoru. Otázkou je, jestli tento trend bude pokračovat a zda cena zůstane na těchto úrovních. Za současným růstem je zejména rostoucí cena emisních povolenek, kterou táhnou finanční spekulace. Připomíná mi to rok 2008, kdy cena rychle vylétla na 90 eur za megawatthodinu a pak opět rychle spadla. Něco podobného se může stát i letos.
Takže půjdete s cenou nahoru?
Naší strategií je držet stabilní ceny pro maloodběratele, od léta 2019 jsme cenu neměnili. Nechceme cenu zvyšovat, ale skok z 40 na 70 eur je příliš výrazný. Pokud bude růst ceny dlouhodobý, budeme na to muset reagovat. Dopad na běžné domácnosti nebude tak fatální, velkou část ceny u nich tvoří distribuce. Významně vyšší bude dopad na průmysl.
Jak se vám daří na trhu se zemním plynem? Jaké zde máte ambice?
Na trhu s plynem rosteme, loni jsme dodali skoro 600 gigawatthodin. Během tří let se chceme dostat na 1000 gigawatthodin. Naším cílem je přinášet zákazníkům další služby.
Když jste zmínil služby, nabízíte třeba energetické úspory či provozování kogeneračních jednotek?
Tyto služby nabízí naše dceřiná firma PREměření, máme už několik menších projektů. Nabízíme sdružením vlastníků a bytovým družstvům provozování kogeneračních jednotek, kondenzačních plynových kotlů a tepelných čerpadel. Tato oblast má budoucnost, ale vzniká tu konflikt s podporou dálkového vytápění. Tato oblast má budoucnost, ale vzniká tu přirozený konflikt s podporou dálkového vytápění. Lokální zdroje tepla mají řadu výhod, účinnost moderních plynových kotlů je vysoká, je možné je dobře regulovat.
To je odvážná myšlenka, když vezmeme v úvahu sílu teplárenské lobby v Česku…
Velké teplárenské soustavy měly smysl při výrobě tepla z uhlí, v případě zemního plynu už se ta výhodnost ztrácí. Plynová teplárna sice může spálit plyn s poměrně vysokou účinností, ale je to méně efektivní, než plyn spálit přímo v místě spotřeby. A také dražší.
Dnes snad každý v energetice chce stavět solární elektrárny. Máte to také v plánu? Budete se ucházet o dotace z Modernizačního fondu či jiných podobných programů?
Ano, máme velké projekty na stavbu obnovitelných zdrojů a budeme žádat o příspěvek z Modernizačního fondu. Celkem se jedná o 250 megawattů v různém stadiu rozpracovanosti. Kvůli problémům s pozemky nebudou umístěny na území hlavního města Prahy, ale jinde v České republice. Zajímá nás hlavně fotovoltaika s tím jak roste účinnost panelů a klesá jejich cena. Pokud tento vývoj přetrvá, bude možné za několik let stavět solární elektrárny i bez dotací.
Velké ambice mají i vaši konkurenti. V součtu se jedná o více než 10 gigawattů nového výkonu ve fotovoltaice…
Ne vše se dostane do fáze realizace. Některé projekty jsou v předregistracích Modernizačního fondu dvakrát nebo třikrát. Developerské firmy, které je chystají, jsou totiž v kontaktu s několika různými zájemci a jsou tak zaregistrované duplicitně. Ale je pravda, že přes léto budeme mít díky fotovoltaice nadbytek výkonu a vznikne otázka co s tím. Fotovoltaika vyrobí většinu elektřiny od dubna do září, v zimě je výroba relativně malá. Pokud odstavíme uhelné bloky, musíme se ptát, čím je nahradíme. A zda to budou velké, nebo malé decentrální zdroje.
Jak se zapojíte do plánu pražského magistrátu, který přišel s klimatický plánem a chce snížit emise skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030?
Klimatický plán je velmi ambiciózní, ale plně jej podporujeme. Je totiž v souladu s našimi záměry, co se týká decentrálních řešení, energetických komunit, chytrých sítí a tak dále.
Pražská energetika v posledních letech buduje také síť dobíjecích stanic pro elektromobily. Jaký cíl máte v této oblasti?
Je to hlavně investice do budoucnosti, v rámci Prahy cítíme jistou odpovědnost za infrastrukturu. Zhruba 300 milionů korun do jejich výstavby investujeme. Rozvoji sítě pomáhá to, že budování dobíjecích stanic podporuje stát z Operačního programu Doprava. Myslím, že do roku 2025 bude růst elektromobility spíše pomalý a nestačil by na to, aby se investice do dobíjecích stanic vrátila. Jako Pražská energetika jdeme příkladem, máme flotilu 92 firemních elektromobilů. Naše zkušenosti s nimi jsou velmi dobré, jsme spokojeni. Naši technici s nimi jezdí po městě, omezený dojezd tak není velkou překážkou. Na cestování mezi Prahou a Ostravou to však ještě není.
Nabízí se proto otázka, zda budoucnost dopravy nepatří spíš vodíku než elektřině…
Hodně se teď hovoří o vodíku, ale podívejte se, jak dlouho nám trvalo, než jsme se dopracovali aspoň k dnešnímu počtu elektromobilů a dobíjecích stanic. Dlouho byl pokrok malý, až teď začíná nabírat na obrátkách. V případě vodíku je všechno mnohem složitější, musíte zajistit výrobu a distribuci vodíku, vyrobit první tisíce aut s tímto pohonem. Zatímco první dobíjecí stanice pro elektromobily vznikly před deseti lety, první plnicí stanice na vodík bude v Praze v provozu až letos. V tomto desetiletí žádný větší rozvoj vodíkové mobility neočekávám.
David Tramba
