Pontevedra, osmdesátitisícové španělské město čtyřicet kilometrů severně od portugalských hranic snížilo objem automobilové přepravy v centru města téměř na nulu. Kvalita života rapidně vzrostla.
Je běžné ráno v centru Pontevedry. Město, které leží na břehu Atlantiku asi čtyřicet kilometrů severně od portugalských hranic je zaplněno lidmi tak hustě, že to vypadá, jako by se zde konal nějaký festival. Všude kolem jsou chodci se psy, kočárky, nebo jen na cestě do práce či a nákupy. „Při pohledu na popsanou scénu je těžko uvěřit, že ještě před pár lety zde všude parkovaly automobily,“ píše portál Citiscope.org.
Auta vystřídali chodci
Jak říká místní starosta Miguel Anxo Fernández Lores, „tohle město bylo skladiště aut“. Dnes může ze své kanceláře ve třetím patře radnice sledovat, jak venku namísto burácejících motorů chodí lidé. „Je to úžasné. Dříve tudy denně projelo na čtrnáct tisíc vozů,“ říká.
Jenže nejde jen o ulice, které vedou v bezprostřední blízkosti radnice. V celém historickém centru Pontevedry se objem automobilové dopravy snížil od roku 1999 o neuvěřitelných 97 procent. V širším centru o 77 procent a o více než polovinu v Pontevedře jako celku. Od té doby zde výrazně vzrostla kvalita života. Ve městě nebyla za posledních šest let zaznamenána jediná smrtelná dopravní nehoda. Vzduch je čistší, děti si hrají venku, dospělí se snadno všude dostanou a těch pár aut, co tudy projede, jsou většinou dodávky zavážející zboží. A jejich řidiči jezdí obezřetně.
Obyvatelům se to pochopitelně líbí. A to tak moc, že Lores se stal starostou již popáté v řadě. Jeho úsilí získalo i několik ocenění v zahraničí. To vše je důkazem, že i menší města jako Pontevedra mohou zavést velké inovace, které výrazně zlepší život jejich občanů. „Aby město fungovalo, potřebujete jen malé množství aut,“ shrnuje Lores do jedné věty svůj recept na úspěch.
Ideologie šla stranou
Jako mnoho měst v západní Evropě, i Pontevedra začala být ve druhé polovině minulého století zaplavována automobily. Ke konci devadesátých let jich zde každý den cirkulovalo více než 50 tisíc. A pak nastal zlom. Levicová strana, za kterou Lores kandidoval, a která se opírala o podporu socialistů, zvítězila v roce 1999 v obecních volbách. Lores byl prvním levicovým starostou od návratu demokracie do Španělska v roce 1978.
Jenže na ideologii se na municipální úrovni zjevně nehraje. Lores se zkrátka rozhodl vrátit ulice lidem. Pouhý měsíc po svém volebním triumfu prosadil do historického centra pěší zónu. Do té doby to prý bylo špinavé a odpudivé místo, ačkoli se v něm nachází mnoho středověkých a renesančních architektonických skvostů.
Krátce poté byla přijata další opatření, která většinu motorizované dopravy vytlačila na periferii města. Jak auta zmizela, lidé se začali vracet do centra. Jenže bylo by velkým zjednodušením, kdybychom Loresovu strategii označili jako válku proti autům. Vlastně nikde nenajdete fyzické překážky pro pohyb aut, vozem se do centra pohodlně dostanou ti, kdo tam bydlí. Stejně tak funguje zásobování obchodů.
„To, co jsme udělali, bylo vytvoření jakýchsi okruhů, které zamezily pohybu aut skrz město z jednoho konce na druhý,“ vysvětluje Lores. „Když přijedete od jihu, jižní stranou zase z města vyjedete,“ dodává. Cílem celé strategie je zbavit Pontevedru takzvané „zbytečné dopravy“. To je například pohyb aut skrz město namísto okolo něj, nebo těch, která hledají místo k zaparkování.
Zatímco v centru města nezaparkujete, blízko něj je k dispozici několik parkovacích míst v přilehlých ulicích, kde může své auto na patnáct minut nechat kdokoli a zdarma. Ruku v ruce s tím je možné zdarma zaparkovat v garážích na okraji města, což návštěvníky motivuje, aby se do centra vydali pěšky.
Navzdory možným očekáváním se dopravní proud výrazně zlepšil. Podle dat, která má město k dispozici, trvá daleko méně času někoho nebo něco v centru vyzvednout vozem než předtím. Je to mimo jiné důsledek toho, že krátkodobé parkování má vysoký obrat. Díky bezplatným patnáctiminutovkám se zde stihne vystřídat mnoho aut.
Obrácená pyramida
Dalším klíčovým bodem celého úspěchu byla změna dopravních priorit. „Obrátili jsme pyramidu,“ vysvětluje Lores. „Na jejím vrcholu jsou chodci, pak cyklisté a veřejná doprava a až úplně dole najdete soukromou automobilovou dopravu,“ dodává. Tedy strategie, jejichž obliba strmě stoupá. Jenže v době, kdy Lores nastupoval do úřadu, to znamenalo miniaturní revoluci.
V Pontevedře se také radikálně změnil vzhled ulic. Tam, kde je provoz chodců intenzivní, neexistují chodníky. Povrch ulice je tvořen jednolitou platformou. Vjezd automobilů je do takových míst omezen, ale když sem vůz zamíří, jede pomalu a chodci i řidič se vzájemně respektují.
V ostatních ulicích byly chodníky rozšířeny tak, aby se v obou směrech bez problémů vešly vedle sebe dva a dva lidé s rozevřenými deštníky. V Pontevedře totiž poměrně často prší. Tyto ulice mají navíc samostatný pruh pro automobily a všechny přechody pro chodce jsou oproti silnici vyvýšeny, čímž zároveň tvoří dopravní retardér. Kromě toho jsou také schůdnější pro vozíčkáře.
Celý systém je velice kompaktní. Většina cest ve městě z jednoho bodu do druhého nezabere více než dvacet minut, když jdete pouze pěšky. Aby tomu tak bylo i v budoucnu, snaží se město omezovat rozvoj příměstských obchodních center, a naopak motivovat zakládání menších obchodů v centru. „Na každé ulici najdete samoobsluhu, kadeřnictví, prádelnu, bary, restaurace, prostě vše, co potřebujete,“ chlubí se Lores. „Můžete tady dělat všechno, aniž byste kvůli tomu museli opouštět centrum města,“ dodává úspěšný starosta.
Proti strategii vedení města se dokonce nestavěl ani místní byznys. „Teorie předpokládá, že komerční sféra se proti takovým nápadům vždycky staví. Jenže to není pravda,“ vyvrací rozšířený předsudek Lores. Přitom vzpomíná, že plány na přeměnu města v sídlo prakticky bez aut diskutoval s pětatřiceti místními podnikateli, a kromě jednoho prý všichni starostovu strategii podporovali. Pontevedra tak může být příkladem, jak ve městě skloubit zdánlivě protichůdné zájmy různých stran.
-usi-
