Rusko znovu žádá, aby Severoatlantická aliance stáhla své vojenské síly do uspořádání, které existovalo před jejím rozšířením do střední a východní Evropy. Požadavek se přímo dotýká také České republiky. Moskva ho předložila při jednáních o ukončení války na Ukrajině. Exministryně obrany Jana Černochová varuje před návratem Evropy do sfér vlivu a žádá vládu, aby proti ruskému postupu diplomaticky vystoupila.
Rusko při jednáních v Abú Zabí znovu otevřelo otázku vojenské přítomnosti NATO ve střední a východní Evropě. Podle informací deníku The New York Times ruští představitelé předložili dokument, který požaduje, aby Aliance stáhla své jednotky na pozice z roku 1997. Tedy do období před vstupem první skupiny bývalých států východního bloku do NATO.
Požadavek se týká i Česka
The New York Times získal jeho kopii od člověka zapojeného do jednání a jeho pravost následně potvrdil další zdroj obeznámený s rozhovory. Materiál však nemá oficiální hlavičku ani podpis. Zachycuje především výchozí ruskou vyjednávací pozici, nikoli uzavřenou dohodu nebo přijaté rozhodnutí.
Moskva tím podle zveřejněných informací nepožaduje pouze úpravu bezpečnostních podmínek na Ukrajině. Její představa zasahuje do širšího uspořádání evropské bezpečnosti. Rusko chce, aby NATO odmítlo další rozšiřování a omezilo vojenskou činnost nejen na Ukrajině, ale také ve východní Evropě, na jižním Kavkaze a ve střední Asii.
Mohlo by vás zajímat
Požadavek na návrat vojenských sil do uspořádání z roku 1997 se přitom týká i zemí, které do Aliance vstoupily až po tomto datu. Mezi nimi leží také Česká republika, Polsko a Maďarsko.

Česko vstoupilo do NATO až v roce 1999
Česká republika se stala členem NATO společně s Polskem a Maďarskem 12. března 1999. Aliance tyto tři země pozvala k zahájení přístupových rozhovorů na summitu v Madridu v roce 1997. Samotné členství však získaly až o dva roky později.
Pokud by NATO přistoupilo na ruský požadavek a vrátilo vojenskou přítomnost do stavu z roku 1997, dopad by se neomezil na české území. Dotkl by se také Polska, pobaltských států a dalších zemí, které do Aliance vstoupily v následujících rozšiřovacích vlnách. Z dnešních 32 členských států jich 16 vstoupilo do NATO po roce 1997.
Neznamenalo by to automaticky jejich vyloučení z Aliance. Ruský požadavek míří na vojenské síly, jejich rozmístění a další vojenské aktivity. Podle informací The Washington Post by jeho naplnění znamenalo, že země přijaté po roce 1997, včetně Česka, Polska, Maďarska a tří pobaltských států, by na svém území nemohly hostit spojenecké jednotky ani zbraně v dosavadním rozsahu.
Právě proto nejde o okrajový spor o technické parametry vojenské přítomnosti. Moskva požaduje změnu bezpečnostního uspořádání, které vzniklo po konci studené války a jehož součástí se stala také Česká republika.
Rusko chce změnit evropskou bezpečnostní architekturu
Požadavek na návrat k roku 1997 nepředstavuje jediný bod ruského dokumentu. Moskva podle informací amerického deníku žádá také zastavení dalšího rozšiřování NATO a zákaz vojenských aktivit Aliance na Ukrajině a v dalších vyjmenovaných regionech.
Ruská strana současně požaduje konec západních dodávek zbraní a vojenského vybavení Ukrajině. Kyjev by podle této představy mohl vstoupit do Evropské unie pouze za podmínky, že by se nezapojil do její společné obranné politiky.
Dokument se věnuje také evropskému jadernému odstrašení. Rusko chce omezit možnost, aby Francie a Velká Británie využily své jaderné zbraně k obraně dalších evropských zemí. V tomto bodě jde podle zveřejněných informací o požadavek, který rozšiřuje dřívější ruské návrhy.
Významnou součástí jednání v Abú Zabí měla být také ruská představa o poválečném uspořádání Evropy. Ruští představitelé podle informací The New York Times poukazovali na období studené války a rozdělení kontinentu mezi americkou a sovětskou sféru vlivu. Takové uspořádání podle nich snižovalo riziko konfliktu, protože obě velmoci znaly hranice svého působení.
Právě tato představa je mimořádně závažná pro státy, které si po pádu komunistických režimů samy zvolily své bezpečnostní a zahraničněpolitické směřování. Česká republika, Polsko ani další země střední a východní Evropy nevstupovaly do NATO na základě rozhodnutí Moskvy. O členství rozhodovaly jejich vlastní politické instituce a následně také členské státy Aliance.
Moskva podobné požadavky předložila už před invazí na Ukrajinu
Ruský požadavek na omezení vojenské přítomnosti NATO ve východní Evropě není nový. Moskva s podobnými návrhy přišla už v prosinci 2021, tedy přibližně dva měsíce před zahájením plnohodnotné invaze na Ukrajinu.
Tehdy zveřejnila návrhy dohod se Spojenými státy a NATO. Požadovala v nich mimo jiné zastavení dalšího rozšiřování Aliance a omezení rozmísťování vojenských sil a zbraní v evropských státech, které se staly členy NATO po 27. květnu 1997.
Nynější dokument podle informací amerických médií v řadě bodů navazuje na tehdejší požadavky, někdy dokonce opakuje jejich formulace. Kreml tedy ani po letech války a diplomatických jednání neopustil představu, že by se evropské bezpečnostní uspořádání mělo řídit také ruskými představami o tom, kde smí NATO působit.
Ruský prezident Vladimir Putin se k dřívějším návrhům vrátil také při setkání s americkými vyslanci Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem v Moskvě 12. listopadu. Putinův poradce Jurij Ušakov následně potvrdil, že ruská představa o nové evropské bezpečnostní architektuře zahrnuje zastavení rozšiřování NATO, omezení rozmísťování zbraňových systémů u ruských hranic a návrat vojenského uspořádání Aliance k situaci z roku 1997.
Současně však platí, že dokument předložený v Abú Zabí představuje počáteční vyjednávací pozici. Podle lidí obeznámených s jednáním ruští zástupci připouštěli možnost, že Putin může projevit určitou flexibilitu. Američtí vyjednavači podle informací The New York Times Rusům připomněli, že od prosince 2021 se situace výrazně změnila, a vyzvali je k předložení nových návrhů, které by obsahovaly konkrétní ruské kroky ke snížení napětí.

Dohoda NATO s Ruskem z roku 1997 mluvila o suverenitě států
Rok 1997 má pro současný spor ještě jeden důležitý rozměr. Právě 27. května toho roku NATO a Rusko podepsaly Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti.
Dokument vycházel z tehdejší snahy vytvořit stabilní vztahy mezi Aliancí a Ruskem. Obě strany v něm deklarovaly zájem na bezpečnosti evropského prostoru a odmítaly návrat k rozdělení kontinentu a konfrontaci.
Zakládající akt přitom výslovně uváděl, že NATO a Rusko respektují svrchovanost, nezávislost a územní celistvost všech států a jejich právo zvolit si vlastní prostředky k zajištění bezpečnosti. Dokument zároveň oběma stranám nepřiznával právo veta nad rozhodnutími druhé strany.
Akt obsahoval také závazek NATO, že v tehdejším a předpokládaném bezpečnostním prostředí nebude Aliance zajišťovat kolektivní obranu a další úkoly prostřednictvím dalšího trvalého rozmísťování významných bojových sil. Místo toho měla spoléhat na schopnost posílit své jednotky v případě potřeby a na odpovídající infrastrukturu.
Toto ustanovení ale nelze zaměňovat za ruský požadavek z roku 2026. Zakládající akt neukládal NATO povinnost vrátit vojenskou přítomnost do stavu před rozšířením ani nedával Moskvě právo rozhodovat o bezpečnostním uspořádání nových členských států. Naopak výslovně potvrzoval jejich právo samostatně rozhodovat o vlastní bezpečnosti.
Černochová žádá protestní nótu a společný postup NATO
Na obnovený ruský požadavek reagovala bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Podle ní jde o mimořádně nebezpečný krok, který se přímo dotýká bezpečnosti České republiky i dalších spojeneckých zemí.
„Do NATO jsme společně s Polskem a Maďarskem vstoupili až 12. března 1999. Putin si tedy osobuje právo rozhodovat i o vojenské přítomnosti našich spojenců na našem území. Svými požadavky ohrožuje bezpečnost poloviny členských států NATO a usiluje o opětovné rozdělení Evropy na sféry vlivu,“ uvedla Černochová.
Bývalá ministryně požaduje, aby česká diplomacie na ruský postup reagovala bez odkladu. Očekává předvolání ruského velvyslance, předání důrazné protestní nóty a zahájení společného diplomatického postupu zemí NATO, kterých se ruský požadavek týká.
Černochová zároveň spojuje situaci s přístupem současné vlády Andreje Babiše (ANO) k obraně. Kabinetu vytýká odkládání navyšování výdajů na ministerstvo obrany, omezení české účasti na spojeneckých cvičeních a oslabování důvěry spojenců.

Obranný rozpočet a cvičení: co vláda skutečně změnila
Kritika obranné politiky vlády má konkrétní rozpočtové pozadí. Kabinet v roce 2026 snížil původní plán výdajů na obranu přibližně o 21 miliard korun. Ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) tehdy uvedl, že úprava dopadne především na nové projekty, které armáda dosud neoznámila. Nešlo podle něj o jejich zrušení, ale o odložení.
Pro rok 2027 vláda navrhla celkové výdaje na obranu ve výši 194,6 miliardy korun, což podle ministerstva financí odpovídá 2,04 procenta HDP. Z toho 190,8 miliardy připadá na kapitolu ministerstva obrany. Samotné číslo tedy ukazuje plánované navýšení proti rozpočtu roku 2026, zároveň ale neodstraňuje otázku, jak kabinet naloží s dlouhodobým růstem obranných výdajů a s odloženými projekty.
Konkrétní spor se objevil také kolem listopadového cvičení Koalicja 26.2 v Polsku. Jeho účastníci procvičují, jak by evropské státy mohly po skončení ruské agrese zajišťovat bezpečnost na Ukrajině i bez amerických jednotek. Čeští vojáci se cvičení přímo neúčastní, Česká republika však poskytuje velitelskou podporu na štábní úrovni.
Prezident Petr Pavel označil absenci českých vojáků za nešťastnou a uvedl, že by se Česko mělo do podobných příprav zapojit. Premiér Andrej Babiš naopak prohlásil, že vláda o neúčasti nejednala a že rozhodnutí spadalo do kompetence ministra obrany.
Je proto přesnější mluvit o konkrétní neúčasti českých vojáků na tomto cvičení než o plošném omezení účasti armády na spojeneckých cvičeních. Oficiální přehled Armády ČR pro rok 2026 totiž uvádí řadu dalších zahraničních cvičení, do nichž se české jednotky zapojují.
Evropa se nesmí vrátit k rozhodování velmocí o menších státech
Černochová ve svém vyjádření připomněla také zkušenosti z let 1938 a 1968. Obě historické události spojuje s varováním před situací, kdy velmoci rozhodují o budoucnosti menších států bez jejich souhlasu.
„Po zkušenostech z let 1938 a 1968 bychom měli mít nulovou toleranci k jakýmkoliv pokusům velmocí rozhodovat o naší budoucnosti,“ uvedla bývalá ministryně. A dodala: „Do ruské sféry vlivu se už nikdy nesmíme vrátit. A Andrej Babiš má povinnost dát to Kremlu naprosto jednoznačně najevo.“
Ruský požadavek z Abú Zabí přitom ukazuje, že jednání o ukončení války na Ukrajině se neomezují pouze na budoucí hranice a bezpečnost napadené země. Moskva do nich znovu vnáší také otázku, kdo smí rozhodovat o vojenském uspořádání celé Evropy.
Pro Českou republiku je podstatné, že návrat k roku 1997 by zasáhl i její vlastní bezpečnostní prostředí. Nešlo by o pouhou změnu rozmístění jednotek na mapě, ale o omezení vojenské přítomnosti spojenců v zemích, které se pro členství v NATO svobodně rozhodly. Právě v tom spočívá závažnost požadavku, na který Jana Černochová vyzývá českou vládu, aby reagovala.
