Ruský obranný průmysl přepnul do režimu, který děsí západní vojenské analytiky. Zatímco svět věřil v sílu mezinárodní izolace, Moskva dokázala svou výrobu dělostřelecké munice zvýšit hned několikrát. Nejnovější zpráva estonské rozvědky odhaluje mrazivá čísla – v roce 2025 vyprodukovalo Rusko přibližně 7 milionů kusů munice.
Jak je možné, že země pod drtivými sankcemi dokáže vyrábět granáty levněji než Západ? Navíc ještě stíhá plnit si i sklady na budoucí konflikty. Odpověď se skrývá v obnovení starých výrobních linek i v tajných dodávkách z KLDR.
Průmyslová válka vysoké intenzity
Válka na Ukrajině vstoupila do pátého roku a definitivně se proměnila v souboj logistické odolnosti a výrobních kapacit. Estonská zahraniční rozvědka (VLA) ve své výroční zprávě upozorňuje, že Rusko přešlo od snahy o strategický šok k systematické opotřebovávací válce.
Klíčem k přežití ruských sil na frontě se stal masivní nárůst výroby dělostřelecké munice, který od roku 2021 vzrostl více než sedmnáctinásobně.
V první fázi (2022–2023) Moskva těžila hlavně z opětovného zprovoznění zakonzervovaných výrobních linek. Následná expanze však už stojí na rozsáhlých investicích do celého řetězce munice. Spotřeba se přitom během konfliktu dramaticky měnila.
Mohlo by vás zajímat
Na jaře 2022 dosahovala během ofenziv až 60 000 kusů denně. Postupně se sice stabilizovala na úrovni 10 000–15 000 kusů za den, ale Rusové mezitím vyčerpali většinu svých strategických zásob, které před invazí činily 20 milionů kusů. To přinutilo Kreml k racionalizaci a maximálnímu tlaku na domácí zbrojovky.
Bilion rublů za smrtící náklad
Válečná výroba vyjde Kreml draho, přesto zůstává v porovnání se Západem neuvěřitelně levná. V roce 2025 zaplatily ruské ozbrojené síly za munici přibližně jeden bilion rublů (asi 10,9 miliardy eur). Jednotková cena staršího modelu granátu 152 mmse pohybuje pod hranicí 100 000 rublů (cca 1100 eur), uvádí estonská rozvědka Välisluureamet. To je několikanásobně méně, než kolik stojí výroba obdobného 155 mm granátu v západních zemích.
Nízké ceny však Rusko vykupuje nulovou ziskovostí státních podniků. Celý dodavatelský řetězec zcela závisí na pravidelných subvencích a přímé státní podpoře. Navíc Rusko stále není plně soběstačné. Aby Moskva udržela palebnou převahu, dovezla od roku 2023 z Íránu a Severní Koreje odhadem 5–7 milionů kusů munice. Podle ukrajinských hodnocení tvořily severokorejské granáty ve druhé polovině roku 2025 polovinu veškeré ruské dělostřelecké spotřeby na frontě. Díky této kombinaci domácí produkce a dovozů Rusko pravděpodobně dokáže částečně obnovovat své strategické rezervy i během probíhajících bojů.
Jak se vyvíjí výroba dělostřelecké munice?
GRU v roli nákupčích i pašeráků
Za každým úspěšným obcházením sankcí stojí ruská vojenská rozvědka GRU, tvrdí ve své výroční zprávě estonská rozvědka. Podle ní se práce elitních důstojníků změnila v úřednickou rutinu. Přibližně stovka agentů tráví pracovní dny handlingem produktových kódů a logistických řetězců. Snaží se získat západní obráběcí stroje, zejména CNC centra s vysokou přesností a lisy pro hluboké tažení.
Příkladem je firma Neptun Ko Ltd, kterou řídí důstojník GRU Alexandr Matrosov. Tato společnost se dnes podle estonské rozvědky maskuje jako egyptská firma N.E.S.T., aby zakryla konečného uživatele. Přes čínského dodavatele Ardis Trading dokázal Matrosov získat polovodiče za více než 500 000 eur. Další partner v Číně, firma Shine Resource, pomohl Neptunu s transportem strojů od americké společnosti Quaser a čínského výrobce Bosunman přímo do Ruska, tvrdí estonští zpravodajští důstojníci.
GRU navíc prostřednictvím asociace MNPA IS marketuje ruské produkty v zahraničí – například v Guatemale, kde v těchto schématech figuruje i bývalý šéf GRU Valentin Korabelnikov.
