Polsko mělo na přelomu října a listopadu čelit hrozbě mimořádně nebezpečné ruské operace. Její součástí měla být ruská provokace – útok na polském území, fingovaná akce v Rusku a následná manipulace s důkazy. Moskva měla chtít vyvolat dojem, že za násilím stojí Ukrajina. Podle informátorů polského deníku Rzeczpospolita přitom scénář počítal s velkým počtem obětí.
Polské bezpečnostní složky proto posílily pohraničí, nasadily policisty, příslušníky tajných služeb i elitní armádní jednotky. Ministr koordinátor tajných služeb Tomasz Siemoniak potvrdil, že stát vyhodnotil nebezpečí jako reálné. O konkrétním scénáři však veřejně mluvit nechtěl.
Operace měla zasáhnout Polsko, její skutečný cíl ale ležel jinde
Na první pohled mohlo jít o další pokus narušit bezpečnost polského pohraničí. Informace, které zveřejnil deník Rzeczpospolita a 18. listopadu 2026 převzaly servery Onet a Wirtualna Polska, ovšem popisují podstatně širší scénář.
Ruské služby měly připravovat diverzní operaci v oblasti u hranice s Kaliningradskou oblastí. Podle vysoce postavených představitelů bezpečnostních složek, na které se Rzeczpospolita odvolává, měla akce zahrnovat překročení polské hranice a útok na konkrétní objekt. Současně měla proběhnout také fingovaná akce na ruském území.
Mohlo by vás zajímat
Obě části měly tvořit jeden celek. Útok v Polsku měl vytvořit skutečné oběti a vyvolat šok, zatímco zinscenovaná událost v Rusku měla posloužit jako další součást konstrukce, která by odpovědnost přenesla na Ukrajinu.
Hlavním záměrem údajné operace nemělo být pouze způsobit škody na polském území. Rusové měli chtít vytvořit falešný obraz ukrajinského útoku a využít ho k rozkolu mezi Varšavou a Kyjevem.
Právě tento politický rozměr odlišuje popisovanou operaci od běžné diverzní akce. Podle informátorů Rzeczpospolity měla Moskva usilovat o zastavení polské i mezinárodní podpory Ukrajiny. Následky útoku se měly stát nástrojem propagandy a politického nátlaku.

Rusové měli počítat s velkým počtem mrtvých
Závažnost údajného plánu dokládá především informace o předpokládaných obětech. Jeden z informátorů Rzeczpospolity uvedl, že polské bezpečnostní složky měly poznatky o konkrétních objektech, na které se měl útok zaměřit. „Měli jsme informace o konkrétních objektech, kde mělo dojít k útoku. Rusové počítali s velkým počtem obětí,“ uvedl zdroj polského deníku.
Zveřejněné informace ovšem neobsahují názvy ani přesné umístění těchto objektů. Neuvádějí ani konkrétní počet lidí, kteří mohli při útoku zemřít. Informátor hovořil pouze o velkém počtu obětí.
Tento údaj je přesto zásadní pro pochopení zamýšleného scénáře. Pokud by se operace uskutečnila podle popsaného plánu, nešlo by o nenápadnou sabotáž s omezenými následky. Útok měl vyvolat událost, která by zasáhla veřejnost a vytvořila silný politický tlak.
Zdroje Rzeczpospolity přitom popisují také způsob, jakým měly ruské služby naložit s lidmi, kteří by překročili hranici. Podle jednoho z informátorů je měli Rusové pravděpodobně zastřelit, případně u nich zanechat podvržené důkazy, které by je spojovaly s Ukrajinou.
„Ti, kteří by překročili hranici, by byli s největší pravděpodobností zastřeleni, nebo by se u nich našly důkazy naznačující, že pocházeli z Ukrajiny. Hlavním cílem operace bylo dosáhnout zastavení mezinárodní a polské podpory bojujícího Kyjeva,“ popsal informátor.
Z jeho slov vyplývá, že falešná stopa měla být součástí plánu už od začátku. Nešlo pouze o dodatečné vysvětlení útoku, které by někdo vytvořil až po jeho provedení. Podvržené důkazy měly podle zdroje pomoci vytvořit dojem, že za násilím stojí Ukrajinci.
Právě spojení skutečného násilí, obětí a falešných důkazů mělo dát provokaci politickou sílu. Moskva by tak mohla využít útok na polském území k vyvolání nedůvěry vůči Kyjevu, přestože by za ním podle informátorů stály ruské služby.
Fingovaný útok v Rusku měl vytvořit záminku k eskalaci
Druhou částí scénáře měla být akce na ruském území. Podle informací Rzeczpospolité měl jít o fingovaný útok na objekt v Rusku. Jeho účelem mělo být podpořit verzi, podle níž za událostmi stojí Ukrajina.
Tento postup by spojil dvě události na opačných stranách hranice. Polský útok by vyvolal bezprostřední bezpečnostní a politickou krizi. Zinscenovaný incident v Rusku by pak mohl posloužit jako údajný důkaz širšího ukrajinského útoku.
Informátoři Rzeczpospolity tak popisují operaci pod falešnou vlajkou. Jejím smyslem mělo být vytvoření falešné odpovědnosti za násilí a využití této konstrukce k politickému nátlaku.
Podle zdrojů měl scénář připomínat nacistickou provokaci v Gliwicích z roku 1939. Toto historické přirovnání použili sami informátoři polského deníku. V jejich interpretaci mělo jít o vytvoření záminky, která by umožnila další eskalaci a zároveň přenesla odpovědnost za útok na jiného aktéra.
Podobnost s Gliwicemi tedy není nezávislým závěrem, který by do příběhu dodávali novináři. Jde o přirovnání, jež použily zdroje Rzeczpospolité při popisu údajného ruského plánu.
Cílem mělo být vyvolat dojem, že Ukrajina zaútočila nejen na Polsko, ale také na ruské cíle. Taková konstrukce by mohla vážně poškodit vztahy mezi Varšavou a Kyjevem. Současně by poskytla Moskvě propagandistický argument proti další podpoře Ukrajiny.

Varování přišlo od spojenců NATO. Polské služby měly vlastní poznatky
Polské bezpečnostní složky se podle informací Rzeczpospolity o hrozbě nedozvěděly pouze z vlastních zdrojů. První varování měly předat partnerské zpravodajské služby NATO.
Polští zpravodajští analytici však podle zdrojů deníku dospěli k podobnému závěru také samostatně. Nešlo tedy jen o převzetí varování od spojenců. Polská strana měla hrozbu vyhodnotit také na základě vlastních poznatků.
Významným signálem měla být přítomnost důstojníků ruských tajných služeb na ruské straně hranice. Podle informátorů šlo o osoby, které běžně koordinují sabotážní operace.
Wirtualna Polska v této souvislosti píše především o ruské vojenské rozvědce GRU. Právě její důstojníci měli mít přípravu operace na starosti. Onet rovněž popisuje působení ruských zpravodajských pracovníků v pohraniční oblasti a souvislost s plánovanou provokací.
Zveřejněné informace však neuvádějí jména konkrétních důstojníků ani jejich přesnou úlohu. Neobsahují ani podrobnosti o tom, jaké informace získaly partnerské služby NATO a jaké poznatky následně shromáždily polské složky.
Varování se navíc nemělo týkat pouze Polska. Podle Rzeczpospolity se informace o možném nebezpečí dostaly také do Litvy, Lotyšska a Estonska.
Do varovného okruhu tak patřily čtyři země: Polsko a tři pobaltské státy. Zprávy měly upozornit na možnost ruské provokace v regionu, nikoli pouze na bezpečnostní problém v jednom polském pohraničním úseku.
Polsko spustilo preventivní operaci. Policie dostala posily a dlouhé zbraně
Na přelomu října a listopadu polské úřady přistoupily k bezpečnostním opatřením, která měla případnou operaci odradit a současně umožnit rychlou reakci na narušení hranice.
Policie posílila okresní velitelství v oblastech sousedících s Kaliningradskou oblastí. Do regionu přijeli policisté z jiných částí Polska. Podle zveřejněných informací měli k dispozici dlouhé zbraně.
Posílení se týkalo také polské pohraniční stráže. Další příslušníci zamířili do oblasti v rámci Agentury vnitřní bezpečnosti, tedy ABW.
Bezpečnostní opatření tak nezůstala pouze u běžné kontroly hranice. Polsko do nich zapojilo několik složek, které měly rozdílné úkoly. Policie posílila svou přítomnost v pohraničních okresech, pohraniční stráž zabezpečovala hranici a ABW představovala další součást bezpečnostního nasazení.
Podle informací WP se do operace zapojily také elitní armádní jednotky. V oblasti měly působit bojové týmy GROM, NIL a AGAT. Jejich činnost podporovaly bezpilotní prostředky a průzkumné aktivity. Současně se na zabezpečení regionu podílely jednotky teritoriální obrany, tedy Wojska Obrony Terytorialnej.
Onet popisuje působení speciálních sil také v souvislosti s jejich cvičením ve Varmijsko-mazurském vojvodství. Zmiňuje rovněž cvičení jednotek teritoriální obrany.
Oba servery tedy potvrzují zapojení speciálních jednotek a teritoriální obrany, ale nepopisují jejich působení zcela totožně. WP podrobněji uvádí rozmístění bojových týmů GROM, NIL a AGAT a podporu bezpilotními prostředky. Onet zmiňuje také cvičení v regionu.
Tato opatření měla podle informátorů Rzeczpospolity především odstrašující účel. Polsko chtělo dát najevo, že případný pokus o narušení hranice nezůstane bez okamžité reakce.

GROM, NIL a AGAT. Polsko ukázalo připravenost k rychlému zásahu
Zapojení speciálních jednotek mělo podle informátorů význam nejen z hlediska samotného zabezpečení pohraničí. Součástí operace měla být také demonstrace síly, která by případné aktéry odradila od pokračování v přípravách.
Zdroje Rzeczpospolity hovoří o dvou hlavních cílech polské reakce. Prvním bylo odstrašení osob, které by se mohly na provokaci podílet. Druhým byla připravenost k preventivnímu zásahu v případě, že by někdo skutečně zkusil narušit hranici.
WP v této souvislosti popisuje přítomnost bojových týmů GROM, NIL a AGAT. Jejich nasazení podporovaly bezpilotní prostředky a průzkumné aktivity. Do zabezpečení oblasti se zapojily také jednotky teritoriální obrany.
Onet uvádí, že speciální síly v regionu cvičily. V souvislosti s opatřeními zmiňuje také jednotky GROM, NIL a AGAT a cvičení teritoriální obrany.
Z dostupných informací nelze přesně určit, jaké konkrétní úkoly jednotlivé jednotky plnily. Články neuvádějí ani přesné počty nasazených vojáků nebo délku jejich působení v regionu.
Podstatné je, že Polsko podle zveřejněných informací reagovalo kombinací policejních, zpravodajských, pohraničních a vojenských opatření. Nešlo pouze o symbolické posílení hlídek. Do regionu zamířily také speciální armádní síly.
Aktivity před Ústavním tribunálem s operací nesouvisely
Ve stejném období se v Polsku odehrávala také jiná bezpečnostně citlivá událost. Policie prováděla aktivity před Ústavním tribunálem ve Varšavě. Časově se tak překrývaly s posilováním bezpečnostních sil na severovýchodě země.
Informátoři Rzeczpospolity však výslovně odmítli, že by mezi oběma událostmi existovala souvislost. Podle nich šlo o náhodnou časovou shodu.
Tato informace je důležitá i proto, že souběh policejních aktivit mohl vyvolávat otázky, zda spolu jednotlivá opatření nějak souvisela. Zdroje polského deníku ale uvedly, že posílení severního pohraničí vycházelo z jiné bezpečnostní situace.
Siemoniak: Nebezpečí bylo reálné. Konkrétní plán ale veřejně nepotvrdil
Zprávy o údajné ruské provokaci doprovázelo také vyjádření Tomasze Siemoniaka, polského ministra koordinátora tajných služeb.
Jeho slova jsou důležitá především proto, že potvrzují důvod bezpečnostních opatření. Současně ale ukazují, že polská vláda veřejně nepotvrdila všechny podrobnosti scénáře, který popisují anonymní zdroje Rzeczpospolity.
Polský deník se Siemoniaka ptal, zda Rusové plánovali v Polsku teroristický útok na objekt, v němž se mohlo nacházet velké množství lidí. Ministr se konkrétnímu potvrzení takového plánu vyhnul.
„Neznám odpověď na takovou otázku, protože na ni by se museli ptát Rusů. A ti se obvykle k plánování takových akcí nepřiznávají. I kdybychom takové informace měli, nesdělujeme je. To můžeme dělat v případě faktů, když se něco stalo nebo bylo zmařeno. Zbytek je určitou formou spekulace,“ odpověděl.
Jeho vyjádření nelze chápat jako potvrzení všech detailů, které zveřejnila Rzeczpospolita. Siemoniak neřekl, že polské úřady znají konkrétní cíle útoku, jeho přesný scénář nebo počet možných obětí. Naopak zdůraznil, že veřejné informace o konkrétní podobě operace mohou představovat spekulaci.
Současně však ministr jednoznačně vysvětlil, proč polské složky posílily pohraničí. „Pokud jsme podnikli určité kroky, bylo to proto, že jsme usoudili, že existuje reálné nebezpečí,“ uvedl.
Následně zdůraznil, že přijatá opatření považuje za přiměřená. „Podle mého názoru byly v tomto případě všechny kroky přiměřené. Indicie ukazovaly, že hrozbu vyhodnotili jako reálnou,“ dodal. Ve vyjádření, které zveřejnila také WP, Siemoniak uvedl, že příslušná opatření přijaly pohraniční stráž, policie a armáda.
Polsko mělo být prostředkem k poškození Ukrajiny
Podle informátorů Rzeczpospolity měla operace zasáhnout především vztahy mezi Polskem a Ukrajinou. Útok na polském území měl vyvolat šok a následné podvržené důkazy měly ukazovat na ukrajinský původ pachatelů.
Fingovaný útok v Rusku měl podpořit stejnou verzi událostí. Moskva by tak podle popisovaného scénáře mohla tvrdit, že Ukrajina stojí za násilím na obou stranách hranice.
Taková konstrukce by měla potenciál vyvolat silný politický tlak na polskou vládu. Pokud by veřejnost uvěřila, že za útokem stojí Kyjev, mohlo by to poškodit dosavadní vztahy obou zemí. Právě zastavení polské a mezinárodní podpory Ukrajiny označili informátoři za hlavní cíl operace.
Rzeczpospolita ve svých zjištěních zdůrazňuje, že provokace měla vyvolat nejen bezpečnostní krizi, ale také politické důsledky. Onet i WP přebírají tuto interpretaci a popisují ji jako snahu Moskvy přenést odpovědnost za útok na Ukrajinu.
Polsko mělo být v tomto scénáři místem, kde by došlo k násilí. Ukrajina pak měla být zemí, na kterou by Rusko svalilo odpovědnost.
Právě proto se polské bezpečnostní složky podle zveřejněných informací zaměřily nejen na samotnou ochranu hranice, ale také na odstrašení případných aktérů a možnost preventivního zásahu.
Co je potvrzené a co zůstává v rovině informací zpravodajských zdrojů
Zveřejněný scénář je mimořádně závažný. Při jeho popisu je však nutné rozlišovat mezi informacemi anonymních zdrojů a veřejnými vyjádřeními polských představitelů.
Rzeczpospolita získala od svých informátorů popis plánované operace, včetně údajného zapojení GRU, útoku na polském území, fingované akce v Rusku, velkého počtu obětí a podvržených důkazů. Tyto informace následně zveřejnily Onet a WP.
Siemoniak potvrdil, že polské úřady vyhodnotily nebezpečí jako reálné a přijaly odpovídající opatření. Veřejně ale nepotvrdil konkrétní cíle, počet potenciálních obětí ani všechny detaily údajné operace. Výslovně upozornil, že další informace o jejím konkrétním průběhu mohou být spekulativní.
Nejzávažnější část příběhu představuje údajný záměr využít skutečné oběti k vytvoření falešné stopy vedoucí na Ukrajinu. Právě tento scénář měl podle informátorů umožnit Moskvě zasáhnout nejen Polsko, ale také vztahy mezi Varšavou a Kyjevem.
