Zpřísňování sankcí, rostoucí úroky z úvěrů a prudké zpomalení ekonomiky po válečném boomu. To vše tlačí ruský průmysl do krize, kterou nezažil od roku 1998. Ve velkých problémech je hlavně strojírenský a automobilový průmysl, které doslova mizí před očima. Padají také příjmy ruského režimu z exportu ropy a zemního plynu.
Jak napsal exilový zpravodajský web The Moscow Times, výrobní plány v ruských továrnách klesly na nejnižší úroveň za 16 let. Statistický úřad Rosstat tvrdí, že objem průmyslové výroby v listopadu meziročně klesl o 0,7 procenta. Výsledek některých dílčích oborů (opět dle oficiálních čísel Rosstatu) však naznačuje, že realita může být mnohem horší.
Ruská ropa se slevou
Tak třeba výroba osobních aut se v listopadu propadla v meziročním srovnání o 34 procent na 54 100 kusů. Výroba traktorů v Rusku klesla o 62 procent, výtahů o 37 bodů, televizorů o 34 procent, železničních osobních vagonů o 40 procent a tak dále. Prakticky celé civilní strojírenství je v těžké krizi. Padá také výroba stavebních materiálů a domácích spotřebičů.
Pravdou je, že na těchto oborech ruská ekonomika nestojí. Jenže to je jen začátek příběhu. Po zavedení amerických sankcí na ropné koncerny Lukoil a Rosněfť výrazně klesly ruské příjmy z exportu energetických surovin. Hlavní zákazníci, Čína a Indie, jsou ochotny dál dovážet ruskou ropu jen s výraznou slevou oproti běžné tržní ceně. Jak uvedl web The Moscow Times v polovině prosince, tato sleva dosahuje 23 až 25 dolarů za barel.
Rusko tak vyváží ropu z přístavů Primorsk a Novorossijsk jen za cenu okolo 36 dolarů za barel. Ruský federální rozpočet na rok 2025 přitom počítal s průměrnou cenou ropy 69 dolarů za barel. Díky tomu chtěl inkasovat 10,94 bilionu rublů (136 miliard dolarů) daňových příjmů od ropných a plynárenských společností. Dnes už je jasné, že to bude výrazně méně. Ekonom Viktor Tuněv odhadl, že celkový deficit ruských veřejných financí v roce 2025 dosáhne zhruba 8 bilionů rublů (100 miliard dolarů).
Plyn: menší vývoz, nižší cena
Padá také export zemního plynu, tedy jeho objem i průměrná cena. Podle odhadů makléřské společnosti BCS by měl celkový vývoz plynu do zemí mimo oblast bývalého Sovětského svazu letos dosáhnout 78 miliard metrů krychlových. To je 2,6krát méně než v roce 2019. Oproti roku 2022, kdy Rusové rozpoutali energetickou krizi a za jeden kubík plynu si účtovali až 4000 dolarů, jsou i příjmy z prodeje mnohem skromnější.
Hlavním odběratelem ruského plynu je dnes Čína, která odebere přes 38 miliard m3 ruského plynu. Jenže z ruského pohledu to až tak velká výhra není. Číňané jsou tvrdí obchodníci, vyjednali si výraznou slevu. Platí totiž 248 dolarů za tisíc metrů krychlových oproti 401 dolarům, které Rusové účtují evropským odběratelům včetně Turecka.
Mohlo by vás zajímat
Úplný zákaz se blíží
Potrubní cestou teče ruský plyn do evropských zemí jen přes turecké území. Mezi hlavní odběratele patří Maďarsko, Slovensko a Srbsko. Na základě dříve uzavřených smluv pokračují také dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) do Francie, Belgie, Španělska a dalších zemí. Ale i s tím bude brzy konec.
Země Evropské unie se nedávno shodly na tom, že do konce roku 2027 postupně nákup ruského plynu ukončí. K 1. lednu zmíněného roku se to má týkat zkapalněného zemního plynu. U dovozu potrubního plynu bude platit pozdější termín – 1. listopad 2027.
