Nepravdy politiků o tom, že se kvůli auditu zastaví čerpání dotací bych přirovnal k šíření poplašné zprávy, říká bývalý náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht.
Na to, že jste bez práce to vypadá, že máte paradoxně dost práce. Schůzka za schůzkou, uvažujete o psaní knihy…
Nejsem člověk, který by uměl moc odpočívat, ale snažím se o to. Teď mám dovolenou a od září začnu naplno řešit pracovní nabídky a co vůbec dál.
Budete se vracet k tomu, co jste rozdělal před nástupem na ministerstvo financí, tedy k problematice Good Governance?
Samozřejmě. Problematika Good Governance je pro mě záliba. To neznamená, že to nelze dělat naplno, jak se ukázalo na ministerstvu. Je u nás zapotřebí tuto problematiku vysvětlovat, aby všichni pochopili, že díky kvalitním zákonům a vymahatelné odpovědnosti se začne lépe hospodařit s našimi daněmi. Co se týče práce jako zaměstnání, řeším nějaké konkrétní nabídky, ale asi chápete, že je teď nebudu dál rozebírat.
Vraťme se tedy k tomu, co je teď nejživější, tedy k vašemu působení na ministerstvu financí. Co se vám v tomto období podařilo z cílů, se kterými jste na úřad nastupoval dokázat?
Podařilo se mi otevřít ministerstvo financí občanům. Otevřená data jsme dokázali udělat bez přijetí nějakého zákona. Zkrátka jenom tím, že jsem nechal nadšené lidi připravit metodiku a data zveřejnit. To je důkaz, že když se chce a máte podporu shora, jde i to, co politici úspěšně blokovali posledních 25 let. Dnes jsme v otevřených datech dáváni za vzor ostatním zemím EU. To se moc často nestává, takže z toho mám vážně radost. Pak je tu systém centrálního nákupu, základní pravidla jsou hotová. Nyní se řeší, co a v jaké podobě se bude centrálně nakupovat. V druhém kroku se bude řešit, co se bude nakupovat centrálně na MF a co na jednotlivých úřadech. A nakonec je tu zákon o vnitřním řízení a kontrole. Podle mě jeden z nejdůležitějších zákonů, které má vláda přijmou. Systém vnitřního řízení a kontroly je jako imunitní systém naší státní správy. Když nefunguje, nedaří se odhalovat nemoci a státní správa není fit. Uvidíme, jak to s ním dopadne a jak se k němu Parlament postaví.
Když jsme se dotkli otevřených dat, zaměřme se na zákon o zadávání veřejných zakázek. Okolo toho jsou cítit neshody třeba mezi spolupředkladateli, čili mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ÚOHS. Nebylo možné se lepší komunikací těmto komplikacím u tak klíčové normy vyhnout?
U takto široké normy je pochopitelné, že vzhledem k počtu připomínkových míst bude komplikovanější dovést ji do konce. To, co například nechápu je, že část zákona, která se týká regulátora, kterým je ÚOHS, píše regulátor sám. To nemá logiku. Všichni víme, že jeho fungování dělá v praxi veliký problém. Já bych byl proto, aby musel povinně do dvou měsíců rozhodnout. Kdyby ne tak by musel vrátit kauci stěžovateli. A kdyby se za rok více než třetina případů nevyřešila včas, byl by to důvod pro okamžité odvolání předsedy ÚOHS.
Tím se dostáváme k další klíčové systémové záležitosti a tou je MS2014+; jak je možné, že systém pro čerpání evropských dotací provázelo tolik lapsů?
Ten systém se budoval nově a v médiích se na toto téma objevilo spousta nepravd. Třeba že se kvůli auditu zastaví čerpání dotací. Já bych tyto nepravdy politiků přirovnal k šíření poplašné zprávy. Teď podle ministryně Šlechtové MS2014+ údajně skvěle funguje a dotace se čerpají. To k čemu došlo je, že se provedl audit zadaný Evropskou komisí, který odhalil zásadní porušování zákona. Dopadl jak dopadl a přijaly se opravné kroky. Je smutné, jak naši politici pořád nechápou fungování auditu a snaží se ho politicky ovlivňovat.
Takhle jednoduché to tedy bylo?
Jo.
A co špatná komunikace mezi ministerstvy pro místní rozvoj a ministerstvem financí ohledně MS2014, je i tam nějaké jednoduché vysvětlení?
Ten systém je v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, kompetencí ministerstva financí je provádění auditů – mimochodem jich ročně proběhne asi osm set. Nešlo o komunikační problém, naopak jsem s lidmi z MMR vše probíral a věděli o co jde. Šlo o účelové a jinde v Evropě nepřípustné ovlivňování auditu ze strany ministryně Šlechtové.
Takže dojem, že na vládní úrovni chybí hlubší koordinace ekonomické politiky je opravdu jen můj dojem?
Koordinace hospodářské politiky je v ČR obecně problém, převažuje tu moc silný resortismus. Máme desítky hospodářských strategií, které leží po různých šuplících. Ale audity a kontrola jsou něco jiného. Role ministerstva financí je rolí auditora a hlavního účetního. Nemůžete chtít, aby ten kdo audituje závisel na tom, koho audituje. To naši politici pořád nechtějí pochopit. Neumíme si vzít za své, že auditor poskytne audit, který vyzní kladně nebo záporně. Pokud vyzní záporně, je třeba provést změny a to je všechno. U nás se okamžitě vzedme vlna hysterie, ze které vyplynou tlaky na samotného auditora. V oblasti auditu mají být poradním orgánem výbory pro audit, které se osvědčili třeba v Holandsku nebo Velké Británii.
Vy osobně máte nějakou politickou ambici?
Teď chci dělat odbornou práci, politika mě neláká. Taky si myslím, že do vysoké politiky by lidé měli jít ve starším věku, kdy už mají něco za sebou.
Je vlastně možné prosazovat nějaké změny z pozice na pomezí světa řekněme neziskovek a politiky? Osobně mám dojem, že nikoliv a že to je svým způsobem střet zájmů.
Představa, že vše má řídit politik a nikdo mu do toho nemá kecat, to je model autoritářských a totalitních režimů. Bohužel jsme tu 60 let totality měli v mnoha lidech ty mentální vzorce přetrvávají. Demokracie ale není o diktátu, ale dialogu. Role neziskového sektoru je v rozvinuté demokracii velice důležitá. Demokratická politika musí komunikovat a vnímat potřeby jak občanů sdružených v neziskovkách, tak ale i byznysu a odborů.
Česká demokracie je ještě mladá. Co se týče schopnosti české politiky absorbovat ideová i praktická doporučení neziskovek a think tanků, tak mám pocit, že u nás se většinou dobrá myšlenka zvrhne na nefungující a předražené IT řešení. Podívejte třeba na státní pokladnu, IZIP nebo registr vozidel. Pak tu jsou různá doporučení, která fungují na mezinárodní úrovni. Ty bychom potřebovaly přijmout i u nás. Koukněte na příklad Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle Limské deklarace má auditovat obce, kraje a státem vlastněné podniky, tak je to všude na světě, jenom u nás to nejde. I myšlenky good governance vytvořily nadnárodní společenství a organizace, jako je světová banka, OECD a tak dále.
Proč u nás implementace zásad good governance tolik pokulhává? Skoro se mi chce natvrdo zeptat, kdo do toho hází vidle.
Máme demokracii, ale nemáme demokraty. Můžeme jen spekulovat, z jakého důvodu politici nechtějí to, čemu se říká mezinárodní dobrá praxe a co dobře funguje. Podle mě má smysl politiky vzdělávat, aby pochopili, v čem principy dobré politiky spočívají a stávali se jejími nositeli. V každé politické straně přitom jsou lidé dobří a horší, z hlediska good governance na pravici nebo levici nezáleží. Důležité je pochopit, že jen dobře fungující stát vede k ekonomické prosperitě a ke svobodě.
Pomůže v prosazování good governance třeba nový služební zákon?
Služební zákon má hodně nedostatků, ale jeho hlavním nedostatkem je nedořešené odměňování. Pokud chcete vytvořit kvalifikovanou státní správu, musíte ji postavit na kvalifikovaných úřednících. Dneska se úředníkovy navyšuje plat podle toho, jak dlouho si odsedí svoje místo. Podle mě je ale potřeba, aby byl odměňován hlavně podle toho, jaké podává výkony. Další problém je třeba v tom, že když do státní správy přivedete nového člověka, odborníka, podle nového služebního zákona bude až do té doby než složí úřednické zkoušky, tedy třeba rok pobírat základní plat. Za takových podmínek odborníka do státní správy prostě nedostanete. Uvidíme ale jak se zákon bude upravovat.
Když jsme u výměn úředníků – proč jste vlastně nakonec na ministerstvu skončil vy?
Největší odpor vyvolaly objektivní výsledky auditů strukturálních fondů. Ale pro mě je to už uzavřené a nechci se k tomu vracet. Pěkně to popsal pan Skuhrovec ve svém blogu.
To je možná škoda, protože kromě vás už to okomentoval asi každý. Každopádně kromě vás z původního vedoucího týmu ministerstva financí odešla nebo odchází celá kostra, která měla zaručovat slibovanou změnu. Vy, Martin Pros, o osudu Simony Hornochové se spekuluje… jak tyto změny interpretujete?
To je trošku věštění z křišťálové koule. Můžu jenom doufat, že se povede dotáhnout do konce změny, které jsme nastartovali.
Ondřej Fér
