INZERCE

Letecký pohled na část rotterdamského přístavu, který má na délku přes 40 kilometrů. Foto: Port of Rotterdam

Rotterdamský přístav si chce udržet svou slávu. Místo ropy a uhlí se zaměří na zelený vodík

Největší evropský přístav Evropy nalezneme v nizozemském Rotterdamu. Táhne se v délce 40 kilometrů od centra města až po umělý výběžek v Severním moři. Není to jen přístav, ale také obří průmyslová zóna, ve které se nacházejí ropné rafinerie, chemičky, LNG terminál nebo uhelné a plynové elektrárny. Prostředí je to poněkud fosilní, ale to se má časem změnit. Rotterdam se chce totiž zaměřit na vodík.

Plán je to dosti ambiciózní. V roce 2030 chce Rotterdam dodávat spotřebitelům 4,6 milionu tun tohoto ekologického paliva a pokrývat až čtvrtinu celkové evropské spotřeby zeleného vodíku. Rotterdam hodlá ambiciózního cíle dosáhnout kombinací vlastní výroby z větrných elektráren v Severním moři v rozsahu 600 tisíc tun ročně a dovozem ze zahraničí (4 miliony tun za rok).

Vedení rotterdamského přístavu již dříve podepsalo rámcové dohody s potenciálními dodavateli vodíku z Austrálie, Brazílie, Kanady, Chile, Maroka, Namibie, Ománu, Islandu a Portugalska. Vodík se má převážet ve zkapalněné podobě na lodích – podobně jako dnes zemní plyn. Na tom je však zapotřebí ještě zapracovat, proces ochlazení a zkapalnění vodíku by při dnešních technologiích spotřeboval zhruba třetinu jeho množství.

Elektrolyzér z Drážďan

Z Rotterdamu se bude vodík distribuovat potrubím ke spotřebitelům v nizozemské vnitrozemí a dále do průmyslových center v severozápadním Německu. Na prvních projektech se už dnes pracuje, a nalezneme zde i českou stopu. Jedním z aktuálních projektů je instalace vodíkového elektrolyzéru od drážďanské společnosti Sunfire, kterou zčásti vlastní fond Inven Capital ze Skupiny ČEZ.

Zmíněný elektrolyzér bude vyrábět vodík štěpením molekul vody za využití elektřiny pocházející z místních větrných elektráren. Umístěn bude v areálu na výrobu biopaliv pro auta a letadla, kterou vlastní společnost Neste (neplést si se společností Nestlé, která vyrábí čokoládu). Jedná se o vůbec největší vysokoteplotní elektrolyzér na světě s účinností 84 procent.

Vysokoteplotní elektrolyzér společnosti Sunfire. Foto: ČEZ

„Je pro nás velmi důležité, že se prostřednictvím Sunfire můžeme podílet na významných vodíkových projektech po celé Evropě, a získat tak potřebné know-how, kterým se můžeme inspirovat i v České republice. O projekty Sunfire je velký zájem po celém kontinentu. Vedle elektrolyzéru v Rotterdamu se Sunfire podílí například na projektech pro ocelárny Salzgitter Flachstahl v Německu, síť supermarketů MPreis v Rakousku, nebo pro výrobce obnovitelného kerosinu Norsk e-Fuel v Norsku,“ uvedl generální ředitel fondu Inven Capital Petr Míkovec.

Kompletace elektrolyzéru v Rotterdamu začala letos v červenci, zprovoznění je v plánu začátkem roku 2023. Zařízení o výkonu 2,6 MW bude vyrábět až 60 kilogramů zeleného vodíku za hodinu, po rozšíření výkonu na 100 MW by však jeho produkce vzroste až čtyřicetinásobně.

Místo plynovodu vodíkovod

Záměr společnosti Neste je však jen jedním z mnoha. Shell, který má v rotterdamském přístavu ropnou rafinerii, chystá investici do 200megawatthového projektu Hydrogen Holland I. Ten by měl zajistit výrobu zeleného vodíku pro spotřebu v tamní elektrárně a chemičce. Dodavatelem potřebné elektřiny na elektrolýzu bude větrný park Hollandse Kust Noord, který zahájí provoz do konce příštího roku.

Projekt s názvem H2-Fifty počítá s výrobou zeleného vodíku v rozsahu 20 až 30 tisíc tun ročně. Využije jej při svém provozu rafinerie koncernu BP, která tím sníží emise oxidu uhličitého o 270 tisíc tun ročně.

Další projekt chystá rotterdamský přístav ve spolupráci s nizozemskou plynárenskou společností Gasunie. Cílem je postavit po celé délce přístavu „vodíkovod“ s rozvodem paliva do jednotlivých továren a logistických areálů. V další fázi má následovat soustava pro rozvod vodíku po celém Nizozemsku a dále do Belgie a Německa. Do ambiciózního projektu se chce zapojit také Shell, BP, ThyssenKrupp, RWE i další společnosti.

David Tramba