Norsko je jedna ze zemí, která za svůj ekonomický boom přinejmenším poslední dekády vděčí ropě. Nyní se však ukazuje, jak je závislost na prokletém bohatství dvojsečná.
Norsko se potřebuje zbavit své závislosti na ropě a potřebuje se jí zbavit velmi rychle. Norsko je země, která proplula světovou finanční krizí s obrovským přírodním bohatstvím v zádech a vyvázla z ní prakticky nepoškozena. Na rozdíl od zbytku světa, jenž se z největší hospodářské krize od Velké krize 30. let, respektive ropných šoků let sedmdesátých, vzpamatovává vlastně dodnes.
Ale nyní, kdy ceny ropy spadly o 60 %, dostalo Norsko tvrdý zásah přímo na solar. Ekonomický růst země, která jej z jedné čtvrtiny tvoří těžbou ropy, je prakticky na nule. Počet pracovních míst, která souvisí s ropným průmyslem, se od roku 2000 zdvojnásobil a nyní je každé jedenácté pracovní místo v Norsku navázáno na ropu.
„V nejlepším případě budeme levitovat kolem nulového růstu, ale existuje i poměrně velké riziko, že vstoupíme do recese,“ říká pro agenturu Bloomberg Marius Gonsholt, ekonomický analytik pobočky Svenska Handelsbanken v Oslo. „Nemůžeme ignorovat fakta a tvrdit, že je to otázka pouze negativního sentimentu. Norská ekonomika již významně v prvním pololetí tohoto roku zpomalila,“ dodává. Gonsholt.
Norská vláda se již dala slyšet, že na příští rok předloží návrh rozpočtu, který počítá s expanzivními opatřeními. Ta mají norskou ekonomiku ochránit před dalším zánikem pracovních míst. Odhaduje se, že k tomu může využít až 820 miliard dolarů, které tvoří jakýsi fond na horší časy, a díky němuž může vláda zacelit očekávané výpadky příjmů ve státním rozpočtu.
Přesto to nemusí stačit. Problém je, že norský export je z 55 % tvořen ropou a zemním plynem. Těžebním průmyslem je však negativně ovlivněna i další složka HDP, tedy investice. Norské investice do odvětví těžby ropy a zemního plynu rostly v letech 2011 – 2013 v průměru o 13 % ročně. V roce 2014 již došlo naopak k mírnému poklesu těchto investic (přibližně o 2 %) a letos se očekává dramatické prohloubení tohoto poklesu (kolem 10 %). Na roky 2016 – 2018 se počítá s každoročním propadem investic do ropy a zemního plynu o 10 či více procent. Je to logické. Klesá-li cena ropy, pak se její těžba v obtížně dostupných ložiscích vyplácí stále méně. Norsko veškerou svou ropu a zemní plyn těží z mořských hlubin.
Omezování investic do těžby se následně projevuje na počtu pracovních míst. Těžařské společnosti je již výrazně redukují. A netýká se to jen Norska, ale prakticky všech zemí, kde ropa leží hluboko v zemi nebo dokonce pod hladinou moře. Nezaměstnanost v Norsku se zvyšuje již od května 2014. Tehdy dosáhla nejnižší úrovně, a sice 3,2 %. Od té doby prakticky nepřetržitě roste. Na začátku letošních prázdnin dosáhla hodnoty 4,4 % a vše nasvědčuje tomu, že to ještě není konečné číslo.
Norská centrální banka proto přistoupila začátkem tohoto roku k opatření na oslabení norské koruny. Její kurz oslabil o 15 % a intervence přinesla první ovoce již během prvního letošního čtvrtletí. Zpomalování růstu exportu se zastavilo, růst exportu tradičních komodit zrychlil. Export ropy a zemního plynu sice zpočátku výrazně propadl (zřejmě efekt tzv. „J-křivky“), ale již ve druhém čtvrtletí 2015 se trend otočil.
Jestliže se ale naplní predikce banky Goldman Sachs o levné ropě po dlouhé následující měsíce a roky, pak je zřejmé, že intervence norské centrální nemohou norský problém dlouhodobě vyřešit. Opět se potvrzuje to, co se o vlastnictví bohatých ložisek přírodních zdrojů říká – je to prokleté bohatství.
-usi-
