INZERCE

Dva hotové a dva rozestavěné bloky APR1400 elektrárny Barakah ve Spojených arabských emirátech. Bloky Shin Kori 3 až 6 vypadají skoro stejně, avšak fotit se tam nesmí a žádné použitelné foto elektrárny vlastník - koncern KHNP - nezveřejnil. Foto: společnost ENEC

Pokryla by spotřebu celého Česka. Reportáž z největší jaderné elektrárny světa

Sedm jaderných reaktorů v provozu, dva ve výstavbě a jeden odstavený. To vše se nachází v jediné lokalitě na jihovýchodě Korejské republiky, zhruba napůl cesty mezi velkoměsty Pusan a Ulsan. S instalovaným výkonem 7489 megawattů je elektrárna Kori nejvýkonnější jadernou elektrárnou na světě, nepočítáme-li dlouhodobě odstavenou japonskou megaelektrárnu Kashiwazaki-Kariwa.

Jen pro představu: Kdyby byla elektrárna Kori v provozu jen s přestávkami na výměnu paliva, vyrobila by okolo 60 miliard kilowatthodin elektřiny za rok. Po spuštění dvou dalších bloků, což má nastat v letech 2024 a 2025, může roční výroba přesáhnout 80 miliard kWh. Takové množství by hypoteticky pokrylo celou roční spotřebu České republiky a ještě by něco zbylo na export.

Před vstupem do areálu elektrárny návštěvníky čeká první kontrola, která vám výměnou za pas vydají identifikační kartu a také přelepí kamery na mobilu. Na dalším kontrolním stanovišti strážný posbírá mobily do košíku – a hotovo. Jediné, co si můžete vzít s sebou, je poznámkový blok a propiska. Naštěstí jsme v perfekcionistické Koreji, takže všechny pasy a mobily byly po prohlídce řádně vráceny majitelům.

Důsledkem zmíněných bezpečnostních restrikcí je skromná obrazová dokumentace tohoto článku. Elektrárnu Shin Kori lze vyfotit z dálky, například z oken koncernové vysoké školy KEPCO International Nuclear Graduate School (zkratka KINGS). Záběry to jsou pěkné, avšak manažeři KHNP nám „důrazně doporučili“ fotografie elektrárny nezveřejňovat.

Od jihu k severu, od nejstaršího k nejmladšímu

Elektrárenské bloky jsou vidět po obou stranách školy – starší na jihu a moderní na severu. Nejdál na jihu jsou postarší reaktory Kori 1 až 4 spuštěné do provozu v letech 1977 až 1985. Dodavatelem technologie byl americký Westinghouse, také další klíčové části jsou vesměs amerického původu. Jejich čas pomalu končí, nejstarší blok Kori 1 je už trvale vyřazen z provozu.

Hned v jejich sousedství se nacházejí bloky Shin Kori 1 a 2, prvně nastartované v letech 2010 a 2011 (shin v korejštině znamená nový). Tady se již projevila rostoucí síla jihokorejského průmyslu. Jedná se o místní technologii OPR-1000, kterou dodala jaderně inženýrská společnost KEPCO. Turbiny jsou od Doosanu, generálním dodavatelem stavební části byl podnik z koncernu Hyundai.

Starší bloky jaderné elektrárny Kori. Foto: KHNP

Zajímavější je ovšem druhá lokalita, tvořená bloky Shin Kori 3 až 6. První dva jsou již několik let v provozu, dva další v pokročilé fázi výstavby. Tady se nacházejí moderní reaktory typu APR-1400. Právě sem zavítala na pozvání elektrárenského koncernu KHNP a jeho technologické větve KEPCO skupina českých novinářů včetně autora článku.

Na první pohled překvapí strohé, účelové provedení elektrárny. Žádné barvy, jen masa šedých betonových budov. Jediným zpestřením jsou obrazce racků na kupolích reaktorových hal. Prohlídka začíná v návštěvnickém centru, které nabízí zřejmě nejlepší pohled na čtveřici 1400megawattových bloků. Funkce průvodce po čtvrtém bloku se ujal zaměstnanec elektrárny Jin Yong Kim. „Vybrali mne, abych vás provedl,” řekl na obhajobu své plachosti.

Pan Kim (nejčastější příjmení, které má skoro třetina všech Korejců) zdůraznil hlavně sílu a kvalitu betonu – včetně mohutných ocelových lan uvnitř. V případě reaktorové haly tloušťka betonu dosahuje 100 centimetrů. Díky tomu má odolat dokonce i nárazu dopravního letadla. V případě nového typu reaktoru APR1000, s nímž jde KHNP do soutěže na nový blok v Dukovanech, bude betonový kontejnment dvojitý, což úroveň bezpečnosti dál zvýší.

Funkční bloky elektrárny Kori

Přehled fungujících jaderných bloků v lokalitě Kori. Zdroj: KHNP

Jen pro představu: reaktorová hala bloku APR1400 se tyčí do výšky 71,5 metru nad zemí, dalších 9,5 metru sahá pod úroveň země. Hned vedle kupole stojí hranatá budova určená pro dočasné ukládání použitého jaderného paliva. Do vodní nádrže tu lze naskládat přes tisíc palivových souborů, což odpovídá zhruba 15 letům provozu. Dopraví je tam automatizovaný přepravník přímo z reaktorové haly.

Chladicí věže tu nepotřebují

Další budova je určena pro strojovnu, kde čestné místo ve středu haly zabírá mohutná turbína vyrobená společností Doosan Heavy Industries. Naskytla se i možnost nahlédnout z ochozu do velína bloku. Také zde je bezpečnost provozu prioritou číslo jedna. V případě výpadku moderního digitálního systému kontroly a řízení lze využít „staromódní“ manuálně ovládaný panel.

Největší vizuální rozdíl oproti jaderným elektrárnám v Česku souvisí s absencí chladicích věží. Chlazení všech jaderných bloků v Koreji totiž zajišťuje mořská voda. Podobné starosti, jaké se občas řeší u nás v souvislosti s chlazením bloků v Dukovanech, zde zkrátka nemají. Průvodce Jin Yong Kim upozornil na fakt, že potrubí pro odběr mořské vody vedou v podzemí, což omezuje dopad na krajinu a životní prostředí.

Na závěr jedna geografická zajímavost. Starší bloky nacházejí v metropolitním regionu města Pusan, zatímco ty moderní již spadají pod region Ulsan. Nyní úřady zvažují oddělení této nové části, která má nést oficiálně název Jaderná elektrárna Saeul. Formálním rozdělením by však elektrárna Kori přišla o světové prvenství ve výkonu provozovaných bloků a předala by jej kanadské elektrárně Bruce.

David Tramba