Spojené státy neodcházejí z NATO, ale jejich globální priority a jiní soupeři jim již nedovolují nést celou tíhu evropské obrany na vlastních bedrech tak, jako tomu bylo dříve. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v rozhovoru s Ekonomickým deníkem zdůraznil, že Evropa musí urychleně vybudovat vlastní silný pilíř Aliance a nespoléhat na neexistující plán B. Konflikt na Ukrajině navíc jasně ukazuje, že moderní válka vyžaduje nejen technologie, ale i masivní průmyslové kapacity a schopnost adaptace v reálném čase.
Mluví se o ochlazení vztahů s USA a o tom, že se Amerika stahuje do sebe. Znamená to, že při ruském útoku na Evropu zůstaneme sami?
To si rozhodně nemyslím, Spojené státy jsou a zůstanou naším nejdůležitějším strategickým spojencem a pojítkem bezpečnosti. Ale musíme vnímat realitu bez růžových brýlí a zbytečného optimismu – Američané nám napříč politickými stranami dlouhodobě vzkazují: „Nemůžeme odstrašovat a bránit ve dvou směrech současně a dělat úplně všechno za vás.“ Mají své priority v Pacifiku, řeší Čínu, Írán, řeší vlastní vnitřní stabilitu a bezpečnostní výzvy. My jsme si v Evropě zvykli na pohodlí amerického deštníku, ale ten už v budoucnu nebude stačit na všechno. Musíme si uvědomit, že americké zdroje nejsou nekonečné a jejich pozornost se logicky tříští mezi vícero globálních ohnisek napětí.
Co tedy musí Evropa udělat jako první krok, abychom nebyli jen pasivními diváky?
Evropa musí převzít primární zodpovědnost za svou konvenční obranu na vlastním kontinentu. Neexistuje žádný funkční plán B, musíme posilovat evropský pilíř v rámci NATO. Musíme být schopni se v první fázi bránit sami a být pro USA rovnocenným partnerem, ne jen pasivním a ustrašeným klientem, o kterého se musí neustále starat. Pokud budeme silní, budeme pro USA strategicky relevantní. Pokud budeme slabí, budeme pro ně jen přítěží, na kterou nebude v kritické chvíli brán zřetel. To není o rozpadu NATO, ale o jeho vnitřním posílení.
Co říkáte na neustále ožívanou vizi společné evropské armády? Není to řešení pro úsporu nákladů a lepší koordinaci?
To jsou líbivé politické pohádky, které v reálném vojenském světě nikdo nebere vážně jako plnohodnotnou náhradu za NATO. Na kolektivní obranu máme Alianci, která se budovala dekády, má společné standardy, prověřené velení a mechanismy, které fungují.
Evropská unie je nesmírně užitečná v jiných věcech – pro ekonomickou podporu obranného průmyslu skrze různé fondy, pro standardizaci zbraní nebo pro vojenskou mobilitu, tedy aby se tanky a technika mohly rychle přesouvat přes hranice bez byrokratických bariér.
Ale EU není a nebude organizace designovaná na velení armádám v poli v konfliktu vysoké intenzity. Vymýšlet paralelní struktury by jen drobilo naše už tak omezené zdroje a fatálně oslabovalo Alianci jako celek. Potřebujeme funkční národní armády, které spolu umí bezchybně mluvit a spolupracovat pod jednotným a prověřeným velením Aliance. Nic jiného v reálné válce fungovat nebude.
Technologie vs. masa: Co nás učí krvavá ukrajinská fronta
Jak technologie mění tvář moderního boje? Stačí nám k obraně drony a sofistikovaný software, nebo je to přeceňované?
Bojiště je dnes díky senzorům, satelitům a bezpilotním systémům naprosto transparentní. Je téměř nemožné nepozorovaně koncentrovat velké síly, jako to šlo dřív. Čas od detekce cíle k přesnému výstřelu se drasticky zkrátil na minuty, někdy i sekundy.
Moderní dělostřelectvo už není o papírových tabulkách a odhadech, ale o automatizovaných systémech a softwaru, který musí být kompatibilní napříč všemi armádami NATO.
Ale Ukrajina nám také dává drsnou lekci, že opotřebovávací válka není minulostí. Technologie sice bojiště zpřehledňují, ale samy o sobě válku nevyhrají.
Mohlo by vás zajímat
Takže digitální převaha není samospásná, pokud nemáte dostatečné zásoby?
Přesně tak. Musíme mít průmysl, který stíhá vyrábět munici v milionech kusů a doplňovat ztráty v obrovských tempech.
Digitální válka bez vojáků je nebezpečná iluze – technologie vám pomohou nepřítele zastavit nebo ho zdecimovat, ale pokud chcete zemi skutečně ubránit a území udržet, nakonec tam prostě musí stát noha pěšáka v blátě a v zákopu se zbraní v ruce.
Kvalita musí být podpořena kvantitou, jinak nás nepřítel převálcuje hrubou silou a masou techniky, i kdyby byla zastaralejší. Musíme se vrátit k plánování, které počítá s dlouhotrvajícím konfliktem velké intenzity.
Proč byl například stopnut nákup velkých bezpilotních systémů, o kterých se dříve mluvilo jako o prioritě?
Změnil se charakter hrozeb a zadání, které armáda má pro obranu teritoria. Ty obrovské systémy typu MALE (Medium Altitude Long Endurance), které vydrží hodiny ve vzduchu, byly skvělé pro asymetrické operace v Afghánistánu nebo v Africe, kde jsme měli totální vzdušnou nadvládu a nikdo po nás nestřílel sofistikovanou protivzdušnou obranou.
Ale v konfliktu s rovnocenným soupeřem, jako je Rusko, dává mnohem větší smysl vybavit těmito prostředky přímo bojové jednotky v poli.
Kam tedy ty „ušetřené“ miliardy konkrétně potečou? Co je důležitější než velké drony?
Potřebujeme systém pozorování a průzkumu integrovaný přímo do brigád, ne drahé a v moderním střetu extrémně zranitelné stroje, které by padaly k zemi po desítkách. Na můj popud se od nákupu velkých systémů ustoupilo.
Peníze jsme přesměrovali do komplexního systému ISR (Intelligence, Surveillance, and Reconnaissance), abychom měli přehled o pohybu nepřítele v reálném čase přímo pro velitele v terénu, kteří ty informace potřebují k přežití svých lidí a k efektivnímu ničení cílů. Modernizujeme chytře a podle aktuálních zkušeností z bojiště, ne podle starých nákupních seznamů, které vznikaly v úplně jiné bezpečnostní situaci.
