Ke zprivatizování státní majetku v celkové hodnotě 50 miliard eur se Řecko zavázalo z neděle na pondělí . Z této sumy má být vytvořen fond, který se použije také na rekapitalizaci řeckých bank. Naplnění tohoto fondu se však může ukázat jako velmi problematické.
Jak informovala agentura Bloomberg, plán na prodej státního majetku není ničím novým. Byla to již vláda George Papanderoua v roce 2011, která si stanovila stejný cíl. Vláda tehdy měla v úmyslu prodat letiště, přístavy a nejrůznější státní majetek v pobřežních turistických lokalitách. Nakonec se jí podařilo tímto způsobem získat pouhých 3,5 miliardy eur. Odhaduje se, že přinejmenším polovina ze zamýšlených výnosů z privatizace by měla být použita na rekapitalizaci bank, tedy celých 25 miliard eur. „Padesát miliard eur je zcela nerealistický cíl,“ říká k privatizačnímu plánu Diego Iscaro, ekonom poradenské společnosti IHS z Colorada, a dodává: „Ceny aktiv byly velmi negativně ovlivněny hospodářskou depresí a nedá se ani očekávat, že by se brzy nějak výrazně navrátily na původní hodnoty.“
Cíl získat z privatizace 50 miliard eur znamená získat kupce na ekvivalent přibližně 20 % řeckého HDP. Všechny předchozí pokusy o privatizaci, které proběhly už v roce 2010, na počátku dluhové krize, provázelo mnoho potíží. Tak například transakce v hodnotě necelí miliardy eur, která se týkala prodeje pobřežního pozemku bývalého letiště o rozloze tři krát větší než Monako, byla zastavena. A zastavila ji právě Tsiprasova vláda. Oficiálně kvůli ekologickým důvodům. Tsiprasova vláda také již dříve dala najevo skepsi ohledně privatizace přístavu Pireus v těsné blízkosti Atén. Doposud byly odsouhlaseny prodeje státního majetku v hodnotě 7,7 miliard eur, ale prozatím byla pouhá polovina dotažena do konce a peníze byly zaplaceny.
Navíc zastavení prodeje státního majetku byl jeden z klíčových bodů volebního programu Syrizy v lednových volbách. Změna tohoto postoje by musela být neméně dramatická jako v případě snížení vládních výdajů a zvyšování daní, na které nakonec Tsipras kývl, ačkoli to bylo rovněž v příkrém rozporu s tím, s čím šel v lednu do voleb.
Co vlastně může řecká vláda prodat? Zřejmě největší výnosy může realizovat z privatizace aténského letiště, těžební společnosti Hellenic Petroleum nebo největšího dodavatele elektřiny v zemi, jakési řecké obdoby ČEZu. Řecký stát má také podíly v několika bankách, jejichž hodnota dosahovala před uzavřením aténské burzy na konci června přibližně 7,5 miliard eur. Jedná se o banky, které řecká vláda prakticky znárodnila, když se snažila zachránit finanční systém.
Další problém se však může objevit i na straně potenciálních investorů. Ti samozřejmě budou našlapovat velmi opatrně v zemi, která se stále ocitá ve spárech ekonomické krize a čeká na celou řadu nutných, nicméně stále zatím jen slibovaných, reforem. „V tuto chvíli je zde stále mnoho strukturálních problémů, takže je v podstatě téměř nemožné investovat v Řecku,“ sdělil Bloombergu Athanasios Vamvakidis, stratég londýnské pobočky Bank of America. To se podle něj může změnit jen tehdy, když Tsiprasova vláda bude důsledně provádět reformy, ke kterým se zavázala. A i kdyby se skutečně podařilo získat z privatizace mnoho miliard eur, nemuselo by to stačit na to, aby řecké banky byly rozhodujícím způsobem rekapitalizovány. Ty bude možné skutečně zachránit až v momentě, kdy začne řecká ekonomika oživovat.
Budoucnost řeckých bank je zatím ponurá. A zůstane, dokud bude narůstat objem rizikových úvěrů, dokud bude přítomno riziko odlivu vkladů a dokud nebude jasné, odkud má do nich přijít tolik potřebný kapitál. Stejně tak, dokud nebude jasné, kdy a jak budou zrušeny současné kapitálové kontroly. Také není jasné, jaká bude struktura bankovní rekapitalizace. Tedy jaké bude mít rekapitalizace dopady na držitele dluhopisů, investory, střadatele nebo kdo bude donucen se podílet na kapitálových injekcích.
Čtyři největší řecké banky – Národní banka Řecka, Alpha Bank, Pireus Bank a Eurobank Ergasias – budou pravděpodobně potřebovat 19 miliard eur. To je však pouze odhad. „Evropská centrální banka bude muset nejprve zjistit, jaké škody byly v posledních několika měsících napáchány,“ sdělil agentuře Bloomberg David Green, bývalý představitel Bank of England.
Prozatímní dohady o tom, kolik miliard eur budou řecké banky potřebovat pro rekapitalizaci v kombinaci s naprosto nejasnými možnostmi získání potřebných prostředků z privatizace státního majetku, budí skepsi u řady pozorovatelů vůči celému privatizačnímu plánu. „Pokud k privatizaci v dostatečném rozsahu nedojde, z čeho bude financována rekapitalizace řeckých bank?“ ptá se Moritz Kraemer, ředitel ratingové agentury Standard and Poor´s. „Jaká je skutečná hodnota řeckých aktiv? Zatím mi to připadá jako tahání králíků z klobouku,“ dodává Kraemer.
Petr Musil
