Ukrajinci našli cestu, jak omezit příliv peněz do ruské státní pokladny. Od počátku roku cíleně útočí s využitím dronů na ropné rafinerie a zásobníky v evropské části Ruska. Jen v tomto týdnu se jim podařilo zasáhnout sedm velkých rafinerií. Může se tak brzy stát, že jeden ze tří největších producentů ropy na světě začne trpět nedostatkem benzinu a nafty.

Situace je o to vážnější, že ukrajinské útoky míří na největší ruské rafinerie. Rjazaňská rafinerie společnosti Rosněfť má kapacitu na zpracování 12,7 milionu tun ropy ročně, rafinerie v Kiriši u Petrohradu v majetku Surgutněftěgazu dokáže zpracovat až 17,7 milionu tun za rok a rafinerie Lukoilu ve Kstovu u Nižného Novgorodu má kapacitu 15,8 milionu tun za rok. Všechny jmenované rafinerie byly zasaženy dronovými útoky během 12. a 13. března.

„Systematicky provádíme dobře propočítanou strategii, jak snížit ekonomický potenciál Ruska. Naším úkolem je připravit nepřítele o zdroje a omezit tok ropných peněz a pohonných hmot, které Rusko směřuje přímo do války a zabíjení našich občanů,“ uvedl zdroj z ukrajinské armády, citovaný zpravodajským webem RBC-Ukraine.

Zní to až neuvěřitelně, ale Ukrajinci dokážou trefit rafinerii na vzdálenost až 800 kilometrů. Podle videozáznamů na sociálních sítích často cílí na jedno konkrétní místo – na destilační věže. Jedná se o pomyslné srdce rafinerie, ve kterém dochází k dělení ropy na jednotlivé složky. Nejúčinnější způsob, jak rafinerii ochromit, je zničit právě destilační věž.

Mohlo by vás zajímat

RBC-Ukraine uvádí, že útok byl proveden nejspíš s pomocí nových sebevražedných dronů Ljutyj, které dokážou dopravit 75kilogramovou bombu na vzdálenost až tisíce kilometrů. Mimo jejich dosah jsou tak jen cíle v asijské části Ruska.

Podle dostupných informací dostalo od počátku roku zásah nejméně 15 cílů spojených s ruským ropným průmyslem (viz přehled níže). Zatímco záběry hořících rafinerií na sociálních sítích vypadají efektně, Rusové způsobené škody bagatelizují a chvástají se desítkami údajně zničených ukrajinských dronů před dopadem na cíl.

Zasažené ruské rafinerie a zásobníky

  • Orel, ropné zásobníky (9.1.2024, 12.3.2024)
  • Brjansk, ropné zásobníky (19.1.2024)
  • Ropný terminál Novateku u Petrohradu (21.1.2024)
  • Afipská rafinerie poblíž Krasnodaru (25.1.2024, 9.2.2024)
  • Ropná rafinérie v Petrohradu (31.1.2024)
  • Volgogradská ropná rafinerie (3.2.2024)
  • Kurská oblast, ropné zásobníky (15.2.2024, 6.3.2024)
  • Belgorodská oblast, ropné zásobníky (5.3.2024)
  • Rafinerie Kstovo u Nižného Novgorodu (12.3.2024)
  • Rafinerie v Kiriši v Petrohradské oblasti (12.3.2024)
  • Rjazaňská ropná rafinerie (13.3.2024)
  • Novošachtinská ropná rafinerie v Rostovské oblasti (14.3.2024)
  • Petrochemický závod poblíž Kalugy (15.3.2024)
  • Syzraňská a Novokujbyševská rafinerie v Povolží (16.3.2024)
  • Rafinerie ve Slavjansku na Kubani, Krasnodarská oblast (17.3.2024)

Zpravodajský web televizní stanice CNBC v pátek zveřejnil odhad analytika Andyho Lipowa, podle kterého byly už zasaženy rafinerie s 25procentním podílem na zpracování ropy v Rusku (k dnešnímu dni už to bude víc). Po zprávě o útocích došlo ve středu 13. března k růstu ceny ropy typu Brent o 2,6 procenta na 84 dolarů za barel. Okolo této úrovně se následně cena ropy stabilizovala.

Vážnost situace dokládá fakt, že už na konci února ruský vicepremiér Alexander Novak oznámil šestiměsíční embargo na vývoz benzinu, které bude platit od počátku května (výjimku mají spřátelené postsovětské republiky a Mongolsko). Jako oficiální důvod ruská vláda uvádí „rostoucí domácí poptávku po pohonných hmotách“. Rozhodnutí by nemělo být dopad na trhy zemí Evropské unie, Velké Británie a Spojených států amerických; tyto země již dříve dovoz ropných produktů z Ruska plošně zakázaly v rámci mezinárodních sankcí.

Podle statistiky na webu OEC World byly v roce 2022 ropné produkty třetí největší položkou ruského exportu s podílem 13,9 procenta. Větší podíl měla už jen surová ropa (27,3 %) a zemní plyn (14,7 %). Když vynecháme země, které import ropných produktů z Ruska zablokovaly embargem, tak největší objem dodávek směřoval do Turecka, Indie a Číny, s odstupem následují Jižní Korea, Mongolsko, Brazílie, Singapur, Malajsie a země střední Asie.

David Tramba