INZERCE

Hasiči evidují za loňský rok 1 760 000 volání kverulantů a 41 tisíc esemesek od nich. Policie eviduje i takové prudiče, kteří jsou schopni volat na tísňovou ljnku až pět tisíc krát. Ilustrační snímek. Foto: Pixabay

Prudiči a kverulanti na tísňových linkách budou mít utrum. Přijde blokace SIM karty

Desítky tisíc klamných upozornění ročně, ze kterých nevznikne žádná událost, chodí na tísňové linky hasičů a policie. A to jak přímým voláním tak SMS zprávami. Zabránit jim má vyhláška o kategorizaci uskutečňovaných zlomyslných volání nebo jiné zlomyslné komunikace. V ní kverulantům a prudičům hrozí upozornění na toto jednání a v extrémních případech až znemožnění ve vztahu ke své SIM kartě, takzvané blokaci, respektive znemožnění ve vztahu k telefonu a přístupu k veřejné komunikační síti.

V souvislosti s přijetím novely zákona o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů bylo do této normy doplněno zmocnění pro vydání vyhlášky, kterou má být upravena problematika potírání zlomyslné komunikace prostřednictvím institutů, které nemají správně-trestní povahu. Jde o telefonáty na tísňové linky, které nevedou k zásahu ať policie či záchranných složek. A může to mít pro takovéto nekalé telefonisty tvrdé dopady. Jako v té pohádce o pasáčkovi ovcí, který si tolikrát vymýšlel, že mu stádo napadl vlk, vesničané mu několikrát vyběhli na pomoc, až poněkolikáté, kdy vlk skutečně útočil, už jeho volání o pomoc nevyslyšeli.

Zlomyslné volání nebo jinou zlomyslnou komunikaci lze ve smyslu zákona o elektronických komunikacích chápat jako volání nebo jinou komunikaci, která je vedena na tísňová čísla za jiným účelem, než je oznámení o ohrožení života, zdraví, majetku nebo veřejného pořádku.

Návrh vyhlášky proto v souladu se zákonným zmocněním kategorizuje zlomyslnou komunikaci. V případě zařazení zlomyslné komunikace do konkrétní kategorie zlomyslné komunikace jsou s tímto spjaty další následky v podobě dočasného odmítnutí komunikace po určitou dobu (délka trvání je závislá na kategorii zlomyslné komunikace) nebo podání žádosti o zablokování identifikační účastnické SIM karty nebo znemožnění přístupu telekomunikačního koncového zařízení k veřejné komunikační síti ze strany mobilního operátora, v jehož síti byla tato komunikace započata.

Cílem těchto opatření je podle předkladatele – ministerstva vnitra – zamezit, aby koncový uživatel nedůvodně zatěžoval centrum tísňové komunikace, čímž by mohlo docházet k obsazení komunikačních kanálů pro osoby, které pomoc tísňových služeb opravdu potřebují.

Ze statistických dat Hasičského záchranného sboru České republiky za rok 2023 vyplývá, že přibližně 82 procent přijatých volání na jednotné evropské tísňové číslo 112 a národní tísňové číslo 150 nevede k založení mimořádné události (to jest vyhodnocení volání jako legitimní tísňové komunikace ve smyslu § 33 zákona o elektronických komunikacích).

V absolutních číslech se jedná o přibližně 1 760 000 volání.

V případě SMS komunikace lze konstatovat, že přibližně 83 procent SMS konverzací nevede k založení mimořádné události. V absolutních číslech se jedná o více než 41 000 SMS konverzací.

Policie České republiky má dále na tísňovém čísle 158 zkušenosti s několika volajícími, kteří byli schopni ročně uskutečnit několik tisíc hovorů (například přes 5 000), které nenaplňovaly charakter tísňové komunikace. Z pohledu zákona o elektronických komunikacích je možné tuto komunikaci, která nevede k založení mimořádné události, označit za zlomyslnou.

Jedná se proto o relativně rozšířený fenomén.

Pro možnost kategorizace vyhláška stanovuje návrh kritéria, kterými jsou počet zlomyslné komunikace v určitém časovém období a skutečnost, zda již byla pro předchozí zlomyslnou komunikace dočasně odmítnuta komunikace s centrem tísňové komunikace.

Tyto skutečnosti dokáže centrum tísňové komunikace evidovat prostřednictvím softwarových nástrojů a s jejich pomocí lze také uplatnit případně zákonnou možnost dočasného odmítnutí komunikace centry tísňové komunikace.

Návrh rovněž zavádí možnost, je-li to objektivně možné (např. není-li tím ohrožena činnost centra tísňové komunikace nebo neexistují-li jiné překážky), koncového uživatele vyrozumět, že byla komunikace vyhodnocena jako zlomyslná komunikace, například prostřednictvím předpřipravené hlásky, jež mu bude přehrána (resp. v případě jiných způsobů komunikace nežli voláním se tak bude dít prostřednictvím informace, která bude koncovému uživateli předána způsobem přiměřeným ke zvolené formě přijaté komunikace).

Diagram postupů centra tísňové komunikace při kategorizaci zlomyslné komunikace. Foto: Ministerstvo vnitra

Tato úprava je založena na snaze informovat koncového uživatele o možných následcích, které pro něj mohou být v určitých případech relativně závažné. Tedy v případě, že bude dále pokračovat ve zlomyslné komunikaci, může mít dočasně (nebo v případě nejzávažnějších forem zlomyslné komunikace i trvale) znemožněn ve vztahu ke své SIM kartě, resp. telekomunikačnímu koncovému zařízení, přístup k veřejné komunikační síti.

Přesto se však jedná o legitimní opatření, neboť zlomyslná komunikace je protiprávním jednáním, s nímž jsou spjaty v zákoně vymezené následky, přičemž znemožnění přístupu k tísňové komunikaci je vždy realizováno toliko v případě opakované zlomyslné komunikace v určitém časovém období – tj. není aplikováno v případě jednorázových prohřešků.

V českém právním řádu je doposud problematika potírání zlomyslné komunikace řešena primárně v rovině správně-trestních postihů – v přestupkovém řízení. Na základě uvedeného se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že uskutečňuje zlomyslná volání nebo jinou zlomyslnou komunikaci na tísňová čísla.

V případě spáchání tohoto přestupku může Český telekomunikační úřad fyzické osobě uložit pokutu do výše 200 000 korun, přičemž výše pokuty může být v případě opakovaného spáchání přestupku zvýšena na dvojnásobek.

S ohledem na obtížnou vymahatelnost takového protiprávního jednání, kdy s ohledem na relativně anonymní prostředí může být velmi komplikované pachatele identifikovat a ztotožnit, natož v dohledné době efektivně potrestat, jsou k dispozici další, svou povahou spíše preventivní a ochranné, nástroje, které zvyšují odolnost center tísňové komunikace před úmyslným zahlcením a chrání tak podstatu tísňových čísel jakožto komunikačních kanálů určených k vyžádání pomoci od tísňových služeb v případě mimořádných událostí.

Kromě institutů správního trestání byla problematika potírání zlomyslné komunikace upravena zákonem o elektronických komunikacích, kdy bylo ze strany mobilních operátorů možné na žádost subjektu, který provozuje centrum tísňové komunikace, znemožnit přístup telekomunikačního koncového zařízení, ze kterého je tato komunikace uskutečňována, s výjimkou veřejných telefonních automatů, k veřejné komunikační síti.

Stejně tak mělo centrum tísňové komunikace možnost dočasně odmítnout komunikaci uskutečňovanou prostřednictvím telekomunikačního koncového zařízení, ze kterého byla uskutečňována opakovaně zlomyslná komunikace.

Obsahem zákonné regulace však nebyla žádná bližší pravidla, která by jednoznačně stanovila například dobu dočasného odmítnutí komunikace nebo exaktnější podmínky, za kterých budou výše uvedená opatření realizována, vyjma náležitostí žádosti o znemožnění přístupu telekomunikačního koncového zařízení k veřejné komunikační síti.

V rámci novely zákona o elektronických komunikacích provedené byla proto výše uvedená právní úprava rozšířena a upřesněna. Konkrétně došlo k rozšíření dostupných opatření o možnost blokace SIM karty a delegování stanovení bližších podrobností a podmínek pro kategorizaci zlomyslné komunikace za účelem stanovení doby dočasného odmítání komunikace centrem tísňové komunikace, podání žádosti o zablokování SIM karty nebo o znemožnění přístupu telekomunikačního koncového zařízení k veřejné komunikační síti na úroveň podzákonného právního předpisu.

(hrb)