Falešná udání, mnoho legislativních povinností vytvářejících prostor pro činnost kontrolních orgánů a klesající cena odpadů jako vstupní suroviny. S tím vším se musí potýkat chráněná dílna na severu Čech.

Ve společnosti neustále rezonuje několik zažitých tvrzení. Například, že obchod s odpady je velmi výnosný, jelikož výroba ekologického paliva je celoevropský trend. Zaměstnávat zdravotně postižené, je výhodné, protože podnikatel dostane hromadu dotací. Jan Chovančík vede sedm let na severu Čech chráněnou dílnu zaměřenou na výrobu ekologických paliv z odpadu a říká, že jsou skutečně mýty. Minimálně třeba právě proto, že stoupá cena vstupní suroviny, tedy odpadů, jako takových. „Dříve byli výrobci rádi, že se ho zbaví, dnes je odpad téměř obchodní komoditou,“ vysvětluje jednatel společnosti CZ BRIK Jan Chovančík.

Je odpad skutečně takový byznys?

Dříve byl přehlíženou průmyslovou surovinou. V posledních letech ale výrobci zjistili, že i na odpadu se dá vydělávat. Proto jeho cena stoupá. Když jsme začínali v letech 2010 až 2011, tak jsme ho dostávali za odvoz, protože výrobci byli rádi, že se ho zbavili. Tehdy jsme odebírali pouze kartonový papír a vyráběli z něj ekologické palivo, papírové brikety. To mělo tehdy úspěch. Dnes už je situace jiná, za odpadový papír se platí a kvůli zvyšující se ceně a především na jeho zvyšující se poptávku je pro nás od určité míry nedostupný. Proto jsme museli rozšířit výrobu o další typy ekologických paliv, například směsné brikety MIXI z pilin a papíru, dřevěné brikety WOOD, grilovací brikety, třísky, podpalovače apod., abychom vykryli kapacitu technologií a tím snížili výrobní náklady. Dnešní podobě našich některých produktů předcházel poměrně dlouhý a nákladný vývoj a experimentování. Výsledkem jsou především směsné brikety MIXI lisované dle naší receptury ze směsi pilin, štěpky a papíru.

 

Zaměstnáváte zdravotně i mentálně postižené, na to jistě čerpáte dotace. To ale zase na druhou stranu snižuje náklady, ne?

V  roce 2010 jsme se rozhodli, že budeme zaměstnávat handicapované, protože s tím jsem měl bohaté zkušenosti. Na jednu stranu jsme dostali dotace na zřízení pracovního místa, na druhou stranu bylo potřeba pořídit poměrně sofistikovanou technologii, která byla jednoduše ovladatelná a především bezpečná. V bankách nám na to nechtěli ale půjčit. Tak jsme obeslali i různé leasingovky, z nich se nám ozval jen Vltavín Leas, který měl už nějaké zkušenosti s podobnými projekty. Technologii jsme si tedy pořídili na leasing a úpravy výrobní haly jsme financovali průběžně, což spolklo také nemalý finanční obnos. Vedení Vltavín Leas nám umožnilo i financování vývoje nových výrobků a bez jejich finanční podpory, bychom nemohli založit druhou pobočku v okrese Jablonec nad Nisou.

Jan Chovančík. Foto: archiv ED

Kolik zaměstnáváte lidí a proč zrovna zdravotně postižené?

Ve stavu máme dneska osmdesát lidí ve dvou provozovnách, z toho je tak 81 procent zdravotně a 15 procent mentálně postižených. A proč postižené? Protože jsem 20 let pracoval v Domově pro osoby se zdravotním postižením pro mentálně postižené. Tady bylo vidět, že pokud se pracovní proces umí rozdělit na jednodušší části, tak i takový člověk je schopen tento výrobní proces zvládnout. A odtud už byl krok k tomu založit chráněnou dílnu a vymyslet jim nějaký smysluplný výrobní program. Tedy, umožnit těmto lidem normální způsob života a začlenit se do společnosti.

 

Mohlo by vás zajímat

Poměrně dost častým steskem podnikatelů je nyní komunikace se státní správou. Jak jste na tom vy, když zaměstnáváte prakticky nezaměstnatelné?

To bude asi všude stejné. Neexistuje prakticky měsíc bez nějaké kontroly. Legislativa, která je spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, je velmi obsáhlá a tím logicky vzniká velký prostor pro kontrolní orgány. Na druhou stranu je třeba říci, že spolupráce s příslušným Úřadem práce je na vysoké úrovni. Co mě štve, že se rozmohla různá nepravdivá udání. To je však tou současnou atmosférou ve společnosti. V lidech totiž přežívá mylný mýtus, že celá naše společnost je dotovaná a že si určitě na postižených „mastíme“ kapsu. Dotace na mzdy jsou, ale samozřejmě, že ne v plné výši a tedy i zdravotně postižený musí přinést do společnosti nemalý objem práce. Tady funguje ekonomika stejně, jako v jiných výrobních zařízeních. A podpora tohoto projektu obecně? Jak jsem říkal, tak bez podpory nadšenců, finančníků a lidí, kteří mají sociální cítění, by to nešlo. Samozřejmě i bez podpory státu, která je důležitá.

Jiří Reichl