Pokud se znovuzvolený americký prezident Donald Trump vydá po své vlastní stopě a prosadí razantní zvýšení dovozních cel, které nestihl ve svém prvním prezidentském období, negativně se to dotkne celé globální ekonomiky včetně Česka.
Nastávající americký prezident Donald Trump je na rozdíl od své neúspěšné demokratické rivalky Kamaly Harris zastáncem nízkých daní, fosilních paliv i zbrzdění zelené tranzice, kterou rozjel jeho předchůdce ve funkci Joe Biden, a odstraňování byrokratických překážek pro domácí firmy obecně. Jiné je to ovšem s jeho postojem k mezinárodní obchodní a hospodářské kooperaci. Tam v duchu svého volebního hesla „America First“ prosazuje ochranu domácího trhu a tvrdou ruku vůči konkurenci. „Většina slibů Donalda Trumpa, která zazněla v průběhu jeho prezidentské kampaně, má potenciál evropskou a potažmo českou ekonomiku spíše poškodit. Tím hlavním je protekcionistická obchodní politika uvalování dovozních cel. Cla obecně patří k destruktivním ekonomickým nástrojům, které sice mohou přinést úlevu konkrétním sektorům v dotyčné zemi, ovšem děje se tak za cenu poklesu blahobytu zbytku její populace a také okolního světa. Obvykle pak nová cla bývají následována recipročními opatřením protistrany – v tomto případě tedy Evropy či Číny – což celý problém násobí,“ konstatuje hlavní ekonom investiční společnosti Cyrrus Vít Hradil.
Také zkušenosti z prvního prezidentského období Donalda Trumpa naznačují, že staronový americký prezident nebude mít problém arzenál těžkého kalibru v podobě dovozních cel využívat. Ve hře jsou cla 60 procent i vyšší na dovoz zboží z Číny a deseti až 20procentní cla na dovoz zboží ze zbytku světa.
Čísla hovoří o škodlivém potenciálu takového kroku pro Evropu dostatečně. Spojené státy jsou pro Evropskou unii nejdůležitějším vývozním trhem. Směřuje tam asi pětina veškerého unijního vývozu, což lze vyčíslit na 500 miliard eur ročně. Spojené státy jsou rovněž významným partnerem unijní sedmadvacítky i na straně dovozu. Hodnota amerického zboží dováženého do Evropy představuje asi 350 miliard eur ročně, což znamená 14 procent veškerého dovozu. Pro Česko jsou Státy v oblasti exportu druhým nejvýznamnějším regionem mimo EU. Představují klíčový trh zejména pro automobilový průmysl, strojírenství, elektroniku, ale i IT technologie. Pokud dojde na cla, budou české firmy silně znevýhodněny.
České firmy ale, pokud na cla dojde, budou inkasovat dvojí ránu. Ta druhá by přišla ze strany našeho nejdůležitějšího partnera Německa. Spojené státy totiž dlouhodobě figurují mezi třemi nejvýznamnějšími německými exportními destinacemi. Do států každoročně směřuje okolo desetiny celkového vývozu a pro mnoho německých firem jsou právě prodeje na americkém trhu hlavním zdrojem jejich tržeb. Česko v Německu dlouhodobě uplatňuje asi třetinu svého vývozu. Nejvíce na ráně jsou opět automobily a strojírenská výroba. V loňském roce směřovalo z Německa do USA 11,4 procenta všech exportovaných aut, přičemž řada německých automobilek v čele s koncernem Volkswagen využívá řadu subdodavatelů z českých firem. Největší česká firma s tržbami přes 500 miliard korun, Škoda Auto, je součástí německého koncernu Volkswagen. Netřeba asi připomínat, že automobilový průmysl se na českém hrubém domácím produktu podílí asi desetinou.
Obavy z odchodu firem z Evropy
Riziko pro unijní ekonomiku přitom představují i potenciální cla uvalená na Čínu ze strany USA. V takovém případě by se podle přesvědčení řady ekonomů Čína snažila uplatnit své zboží ve výrazně zvýšené míře na evropském trhu, čímž by oslabila pozice domácích výrobců. Mimochodem – my v Česku máme tendenci vidět za čínským dovozem jen textil či papírnický sortiment. Ve skutečnosti však odtamtud dovážíme ve významném množství také elektroniku a stroje.
Evropské firmy také mohou řešit problém s vysokými cly tím, že do USA přestanou vyvážet své výrobky, nýbrž je budou vyrábět přímo na místě. Již nyní má mnoho německých firem v Americe své výrobní závody, vývojová centra a obchodní zastoupení. Například automobilové koncerny jako Volkswagen, BMW a Mercedes-Benz mají v USA rozsáhlé výrobní kapacity. „V případě, že dojde na realizaci některých avizovaných opatření na ochranu amerického trhu, jako je například zavedení dodatečných 20procentních cel, mohlo by dojít ke značnému poklesu transatlantického obchodu. Potom patrně budeme svědky zvýšení zájmu evropských společností o investování v USA,“ uvedla po zvolení Trumpa americkým prezidentem viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková.
Tím ale nekončí výčet faktorů, které mohou vést evropské firmy k posílení jejich angažmá na evropském trhu a přesunu investic za oceán. Pro evropské firmy jsou potenciálně přitažlivé také – vedle pravděpodobného dalšího snížení korporátních daní i zdanění fyzických osob, což by mohlo snížit náklady na zaměstnance – Trumpovy plány zvýšit těžbu fosilních paliv, včetně ropy a zemního plynu, a odstranit „zelené“ iniciativy, jako je podpora elektromobilů. To by mohlo vést k nižším cenám energií a přesunu i toho posledního zbytku průmyslu, který zde zbyl. Již dnes už řada evropských zemí, v čele s Německem, čelí odchodu svých firem za Velkou louži kvůli vysokým cenám energií, rychle rostoucím mzdovým nákladům a nárůstu byrokracie.
Ivana Pečinková
