Představitelé Evropské unie si začínají uvědomovat, že vysoké ceny energií a úpadek průmyslu představují pro Evropu vážný problém. Navržené reformy jsou však nedostatečné a konkurenceschopnost Evropy příliš nezlepší, domnívají se experti, které oslovil Ekonomický deník. Ptal se jich, co si myslí o Akčním plánu pro dostupné energie a Dohodě o čistém průmyslu, které eurokomisaři představili v minulém týdnu.
Zklamáním z návrhů Evropské komise se netají třeba energetický konzultant Jiří Gavor, který uvítal aspoň částečnou revizi politiky Green Dealu. „V tomto směru Evropská komise stále žije ve vlastním ideologickém světě, zcela netečná ke změnám ve světě a k výzvám upadajícího evropského průmyslu. Návrh nijak nezasahuje do stávajícího systému obchodování s emisními povolenkami, přestože se nabízelo kompromisní řešení ve formě vymezení cenového koridoru. Nijak neustupuje z cíle zredukovat o 90 procent uhlíkové emise do roku 2040,“ zdůraznil Gavor.
Některé konkrétní návrhy považuje Jiří Gavor za užitečné, před jinými naopak varuje. „Pracovat na oddělení cen elektřiny od cen plynu se taky jeví spíše jako proklamace, která navíc špatnou realizací může nadělat více škody než užitku. Zamezit spekulativním cenovým skokům, kdy při minimálních objemech cena závratně roste jistě lze. Ale rušit kvůli tomu celý stávající burzovní systém obchodování určitě nemusíme,“ odpověděl Gavor Ekonomickému deníku.
Komu pomohou PPA smlouvy
Podobně to vidí i další oslovení experti. „Je to první oficiální pokus o otočení kormidlem těžkopádné lodi a zároveň to není nic, co by výrazně pomohlo. A to mluvím o nápravě aktuální situace, ne o důsledcích další plánované dekarbonizace. EU je na úrovni celkové spotřeby energií z 68 procent závislá na fosilních zdrojích. Spolu s jádrem je to pak 80 procent. Za posledních 20 let, kdy se razila až absurdní snaha po dekarbonizaci, se přitom podíl fosilních paliv snížil jen o dva procentní body,“ odpověděl ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer.
Z konkrétních opatření Macenauer vyzdvihuje navýšení kapacity mezinárodního propojení elektrických sítí, ale současně upozorňuje, že konkrétní výsledky se dostaví pozdě – nejdříve za deset let. Naopak nevěří tomu, že by levnější energii podnikům zajistily dlouhodobé kontrakty typu PPA. „Dokud EU nepochopí, že pro rok 2040 nemůže mít cíl poklesu emisí skleníkových plynů o 90 procent, a že dekarbonizace bude muset probíhat pomaleji, nic moc se nezmění. K tomu je ale zapotřebí katarze. Možná nyní přijde z jiného důvodu, tím myslím potřebu geopolitické bezpečnosti a zbrojení,“ doplnil Macenauer.
Mohlo by vás zajímat
Opačný názor na smlouvy typu PPA má předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa. „Dlouhodobé dohody o nákupu energií uzavřené přímo mezi výrobci čisté energie a průmyslovými spotřebiteli a firmami, takzvané PPA kontrakty, pomohou stabilizovat ceny a posílí konkurenceschopnost firem. Garance poskytované Evropskou investiční bankou jsou cesta dobrým směrem,“ reagoval Chalupa.
Volání po tarifní reformě
Legislativní expert Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek návrhy shrnul tak, že Evropská komise navrhuje velké množství drobných vylepšení, ale neřeší klíčové problémy, které za drahými energiemi stojí. „Klíčovým problémem je cena plynu, která je dnes tvořena cenou LNG. Ta je globální a EU ji nijak snížit nemůže. Další klíčový problém, který Evropská komise úspěšně ignoruje, je cena povolenky a nepředvídatelnost její budoucí ceny. A v neposlední řadě je tu problém se stále požadovaným překotným tempem dekarbonizace,“ vypočítává Martin Hájek.
V balíku navržených reforem vidí i některá pozitiva. „Kdybych měl vypíchnout jedno opatření, které se mi opravdu líbí, tak je to změna tarifní struktury v elektroenergetice tak, aby podporovala využití flexibility. S tím máme obrovský problém i v České republice. Naše tarifní struktura je myšlenkově z 90. let a vůbec nereflektuje zásadní proměnu celé elektroenergetiky. Dobře nastavená tarifní struktura by omezila odběrové špičky a podpořila vyžití přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů a tím by v konečném důsledku zlevnila elektřinu všem,“ doplnil Martin Hájek.
Expertka poradenské firmy KPMG na oblast energetiky Anna Fořtová uvedla, že plány nejsou příliš konkrétní a některým tématům se zcela vyhýbají, například cenám emisních povolenek (těm se bude Ekonomický deník věnovat v navazující zprávě). Jen velice opatrně jsou zde zmíněné malé modulární reaktory. „Přesto se zdá, že si EU uvědomuje nutnost úpravy dosavadního příliš utopického smýšlení a začíná přemýšlet nad tím, jak spolu s dekarbonizací udržet Evropu konkurenceschopnou,“ dodává Anna Fořtová.
Akční plán na dostupnou energii navrhuje okamžité i dlouhodobé kroky – například úpravu tarifů, snížení daní a opatření pro zvýšení efektivity sítí. „Plán se zaměřuje na dostupnou energii, a to primárně z ekonomického pohledu. Zajištění její fyzické dostupnosti a bezpečnosti dodávek je ale také důležité. Tato myšlenka je v materiálech obsažená. Ale příliš razantní změny, jako například snížení daní, mohou ohrozit státní rozpočty a vést k nedostatku prostředků na financování klíčových investic v energetické infrastruktuře,“ zmínila Anna Fořtová.
Kritika přístupu „dekarbonizací k prosperitě“
Předseda Rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý upozorňuje, že hlavní tezí navržených reforem neochvějně zůstává „dekarbonizací k prosperitě“, což v kontextu aktuálního stavu a výhledu evropského hospodářství zní až ironicky. „Primárně nepřinese žádné snížení ceny energie pro domácnosti; jeho ambicí je snížit cenu elektřiny pro průmysl. S tímto cílem navrhuje členským státům snížit zdanění elektřiny, u energeticky náročných odvětví až na nulu. Dopad ostatních, zatím obecných výzev například k důraznější regulaci nebo intenzivnímu přeshraničnímu propojování nebude podstatný,“ uvedl Martin Slabý. Podle jeho názoru nepřináší Dohoda o čistém průmyslu žádná systémová řešení, ale „jen“ další balík dotací.
Ještě víc kritický je k představeným návrhům Evropské komise národohospodář Lubomír Lízal. Varuje, že návrhy přinášejí další tlak na zrychlení dekarbonizace. Třeba i pomocí vzniku nového úřadu s podivným názvem Pozorovatelna evropské spravedlivé transformace (European Fair Transition Observatory). „Nulová sebereflexe, že politiky posledních deseti let přivedly EU na periferii světové konkurenceschopnosti a podniky motivují k odchodu jinam. Jestli byla Draghiho zpráva vlastně svěžím vánkem, protože se tam dalo najít přiznání alespoň některých problémů, tak tohle je pro mě něco na úrovni Poučení z krizového vývoje,“ hodnotí Lubomír Lízal návrhy Komise.
Předseda Sdružení velkých spotřebitelů energie (SVSE) Karel Šimečka považuje Akční plán pro dostupné energie i Dohodu o čistém průmyslu za přínosné materiály, nicméně se jedná spíše o pojmenování problémů než o jejich řešení. Současně však varuje, že snižování cen energie pro podniky úpravou daní, dotací a síťových poplatků si mohou dovolit jen bohaté země typu Německa. Bez harmonizace podmínek v zemích EU tak hrozí další prohloubení rozdílných podmínek mezi podniky v různých státech.
Minus 90 procent do roku 2040? To je moc
Smíšené pocity má z navržených reforem Svaz průmyslu a dopravy ČR. Na jedné straně je dobře, že dokumenty řeší zásadní problémy průmyslu, jak jsou vysoké ceny energií, přebujelá byrokracie a dlouhé povolovací procesy, zaostávání v digitální oblasti či nedostatek investic do průmyslové výroby. Pro úspěch navržených změn je však nezbytné to, aby se změnil přístup od ideologického zákazového a pokutového systému na systém motivační a dobrovolný.
Varovným signálem pro byznys je, že Komise i nadále trvá na snížení emisí o 90 procent do roku 2040. „Svaz průmyslu dlouhodobě odmítá cíl snížení emisí o 90 procent do roku 2040, protože je ideologický a pro řadu odvětví průmyslu smrtící. Nikdo nám nevysvětlil, jak toho má Evropa dosáhnout a jaké to bude mít dopady, aniž to nezničilo průmysl. Evropská komise stále nechápe aktuální geopolitickou situaci ani upadající konkurenceschopnost Evropy,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj.
Podobně se v minulém týdnu k návrhům Evropské komise vyjádřila Evropská ocelářská asociace (EUROFER). Ta vidí oba dokumenty jako příliš obecné, konkrétní řešení Komise buď ponechala na později, nebo je řeší nedostatečně. „„Rozhodující opatření týkající se obchodu, CBAM (uhlíkového cla – pozn.red.) a cen energií jsou v blízkém horizontu nezbytná pro ochranu evropské výroby oceli. Komise správně identifikuje výzvy, ale zaostává v nabídce konkrétních politických reakcí, které by zvrátily nepříznivé trendy,“ reagoval Axel Eggert, generální ředitel sdružení EUROFER.
Více o nových návrzích Evropské komise se dočtete ve zprávách:
Evropský plán pro dostupné energie sází na klasická řešení, o povolenkách zcela mlčí
